Témata pořadu: Světová finanční krize a ČR;  Souboj o daně ovlivní rozpočet;  Nespokojení zemědělci a státní zaměstnanci; Nejasná zpráva o začátku eura; Ruští špioni se aktivizují

Témata rozhovoru:  Já bych za své známé nelobboval;  Rozpočtové výdaje

*LN: Tak tedy státní rozpočet. S jakým hospodářským růstem pro příští rok počítáte poté, co George Bush označil situaci ve Státech za hlubokou krizi?

Krize na amerických kapitálových trzích ještě neznamená, že dojde k hluboké krizi české ekonomiky. Ptáte-li se mě dnes, 25. září, neeviduji to číslo pro rok 2009 jako 4,8, ale jako 4,0. 

*  Pane ministře, není to trochu beznaděj s tolika poslanci, kteří si nemyslí to samé, co vláda? 

A to není vůbec beznaděj. Vláda má svoji jasnou vizi a pokusíme se přesvědčit naše kolegy v Poslanecké sněmovně o tom, že ty návrhy mají svůj smysl, pokud oni budou jiného názoru, je to jejich právo a jejich odpovědnost.

*  Když jsme si domlouvali rozhovor, řekl jste: Doufám, že to stihneme dřív, než skončím... Tak to jsme stihli, ale řekněte: To už máte v kalendáři červeně zaškrtnuté datum, po němž už nebudete mít žádné politické schůzky?

Tak to je pěkně nečestné a nesportovní, že mi ten bonmot připomínáte i v rozhovoru! Ale samozřejmě – za stávající politické situace se každý ministr pohybuje v mantinelech, kdy zaprvé musí pracovat jako kdyby tady měl sedět ještě dlouho, minimálně do konce volebního období. A současně počítat s tím, že zítra skončí. To je logické v tomto rozpoložení sil v Poslanecké sněmovně. Je celá řada rizik, že tato vláda nemusí vydržet. 

*Nejdůležitějším zákonem roku je tradičně státní rozpočet. Poslechněme si hned na začátku, jak své dílo státní rozpočet uvedl na tiskové konferenci ministr financí Miroslav Kalousek.

Dnes je tedy definitivní návrh zákona o státním rozpočtu, který vláda projednávala. Jsme první vláda, která dodržuje zákon o rozpočtových pravidlech /nesrozumitelné/ se staly součástí právního řádu, nikdy nebyly dodržovány. Topolánkova vláda je první vládou /nesrozumitelné/ již druhým rokem důsledně dodržuje. Předpokládané příjmy v tomto dnešním návrhu byly bilion sto třináct celých tři miliardy korun. Výdaje navrhované jeden bilion sto padesát jedna celých čtyři miliardy korun. A deficit třicet osm celých jedna miliarda korun. Samozřejmě prostor k úpravám v jednotlivých kapitolách je minimální, já bych nesmírně ocenil přístup všech resortních kolegů, pro které je to samozřejmě tíživá situace, že si všichni uvědomujeme, že cesta k naplňování rozpočtových požadavků není ve zvyšování deficitu, ale jedině výměnou politických priorit, to znamená, chceme-li pokrýt nějaký výdaj, jedině za tu cenu, že vezmeme z nějakého jiného předpokládaného výdaje, ne že si půjčíme více peněz nebo budeme předstírat nějaké fiktivní příjmy.

* Říkáte, že státní rozpočet je pod kontrolou. Jsou ale v tom případě ještě nutné reformy? Vždyť letos znovu rostou výdaje rozpočtu o dost pomaleji než jeho příjmy.

Pokud říkám, že máme státní finance pod kontrolou, tak mluvím jen o několika příštích letech. Do roku 2011 máme rozpočet skutečně pod kontrolou. Z dlouhodobého hlediska se ale bez provedení zásadních reforem penzí a zdravotnictví v žádném případě neobejdeme. Pokud mají být úspěšné a máme udržet vyrovnanou bilanci veřejných rozpočtů, tak musí mít společnou jednu velmi nepopulární věc: více spoluúčasti. Proto je bude velmi obtížné prosadit. 

* Co říkáte na reportáž, ze které vyplývá, že vám Vlastimil Tlustý přinesl seznam patnácti projektů, které má ministr financí podpořit?

Já si nejsem jist, že těch věcí bylo patnáct, osobně se domnívám, že jich bylo ještě více. To byl asi jeden z důvodů, proč byl z mého pohledu vyhozen náměstek Eduard Janota (odvolán Tlustým – pozn. red.), protože jako slušný člověk takové věci dělat nechtěl a nemohl. Logicky tak nebyly vyslyšeny dotace, které nemohou mít prioritu veřejného zájmu. Tečka. Víc vám těžko mohu říct. 

* Co říkáte tomu, že české banky vybírají skoro nejvyšší poplatky v Evropě?

Já nezpochybňuji to, že poplatky bank u nás jsou neúměrně vysoké. Obchodní politika v oblasti drobného bankovnictví není vůči klientům úplně férová. Ale věřím, že to může vyřešit jen konkurenční prostředí.