Rada ECOFIN

Rada ECOFIN (Rada ministrů hospodářství a financí)

Rada pro hospodářské a finanční věci (The Economic and Financial Affairs Council – ECOFIN) je jednou z deseti formací Rady Evropské unie. Účastní se jí ministři financí a hospodářství členských států EU, Evropská komise, Evropská centrální banka a dle potřeby Evropská investiční banka. Ve druhé polovině roku zasedá dvakrát rozpočtový ECOFIN, aby projednal rozpočet Evropské unie na následující rok - účastní se ministři či zástupci ministrů odpovědných za rozpočet. Dvakrát ročně se ministři financí a hospodářství setkávají neformálně v předsedající zemi. Neformálního zasedání se vedle ministrů a dalších řádných členů účastní i guvernéři centrálních bank členských zemí Evropské unie.

Rada ECOFIN zasedá jednou měsíčně v Bruselu, popřípadě v Lucemburku. Den před zasedáním Rady ECOFIN se schází tzv. euroskupina  (Eurogroup) – skupina ministrů hospodářství a financí států, jejichž měnou je euro.

Rozhodování v Radě ECOFIN probíhá zpravidla kvalifikovanou většinou, v případě daňových otázek rozhoduje Rada ECOFIN jednomyslně. V určitých případech, kdy se problematika týká členských států, jejichž měnou je euro, hlasují pouze státy, jejichž měnou je euro.

Přípravnými orgány Rady ECOFIN jsou zejména Hospodářský a finanční výbor  a Výbor pro hospodářskou politiku (EPC).

Klíčová témata

Rada ECOFIN se zabývá zejména následující problematikou:

• koordinace hospodářských politik a dohled nad rozpočtovými politikami
  • dohled nad strukturálními politikami prostřednictvím národních střednědobých fiskálně strukturálních plánů, zpráv o jednotlivých zemích EU a doporučení pro jednotlivé členské státy EU
  • rozpočtový dohled (Pakt o stabilitě a růstu, fiskální rámce)
  • dohled nad makroekonomickými nerovnováhami 
• poskytování mezinárodní finanční pomoci Evropské unie a dohled nad plněním jejích podmínek
• plnění podmínek pro přijetí společné měny euro
• finanční trhy a pohyb kapitálu 
• daně  
• hospodářské vztahy Evropské unie s třetími zeměmi, koordinovaný postup zemí EU v mezinárodních institucích a uskupeních (Mezinárodní měnový fond, G20)
• ve spolupráci s Evropským parlamentem každoroční příprava a schvalování rozpočtu EU
• ekonomické a rozpočtové aspekty dalších témat, která spadají do působnosti jiných formací Rady (například energetika a financování dopadů změn klimatu, snižování administrativní zátěže, vnitřní trh)

Koordinace hospodářských politik zemí EU a dohled nad těmito politikami

Koordinace fiskálních a strukturálních politik zemí EU a dohled nad těmito politikami patří mezi nejdůležitější úkoly Rady ECOFIN. Koordinace a dohled jsou prováděny v rámci tzv. evropského semestru.

Evropský semestr je každoročně se opakující postup koordinace hospodářských politik členských států EU, který v sobě integruje shora zmíněné oblasti – koordinaci strukturálních politik, dohled nad makroekonomickými nerovnováhami i rozpočtový dohled. Semestr začíná na podzim, když Evropská komise představí hospodářské a sociální priority pro nadcházející rok. Uzavírá se v říjnu následujícího roku, kdy členské státy EU připravují státní rozpočet na následující rok, přičemž státy eurozóny předkládají Evropské komisi tzv. návrhy rozpočtových plánů (draft budgetary plans – DBPs). Poté začíná cyklus znovu.

Zásadními výstupy semestru jsou doporučení pro jednotlivé členské státy EU (Country specific recommendations – CSRs), která Komise předkládá na přelomu května a června a jež obsahují pokyny, jak adekvátně reagovat na nové a stávající výzvy a plnit klíčové politické cíle ve fiskální i strukturální oblasti. V červnu navrhovaná doporučení pro jednotlivé země projednává Rada a dohodne se na jejich konečném znění. Poté, co k tomu Rada obdrží od Evropské rady potvrzení, tato doporučení v červenci oficiálně přijme.

Dalším významným výstupem semestru je posouzení návrhů rozpočtových plánů zemí eurozóny (DBPs) Komisí. Do poloviny října, tedy ještě před novým podzimním balíčkem, sdílejí členské státy eurozóny své návrhy rozpočtů s Komisí. Komise plány posoudí na základě požadavků Paktu o stabilitě a růstu, dohodnutého vývoje čistých výdajů a doporučení pro jednotlivé země. Na konci roku členské státy eurozóny dokončí své vnitrostátní rozpočty s přihlédnutím ke stanoviskům Komise k návrhům rozpočtových plánů z nového podzimního balíčku.

Doporučení a stanoviska jsou právně nezávazná, ale jsou závazná politicky a členské státy by k nim měly při tvorbě hospodářské politiky přihlédnout. 
Hlavní historické výstupy semestru pro ČR jsou k dispozici zde.

Více informací o evropském semestru: Grafické znázornění průběhu evropského semestru

Rozpočtový dohled

Pakt o stabilitě a růstu

Pakt o stabilitě a růstu (dále jen Pakt) byl uzavřen v r. 1997 a jeho základním cílem je zajištění zdravých veřejných financí členských států, jakožto prostředku „posilujícího podmínky pro cenovou stabilitu a silný a udržitelný (hospodářský) růst“. Podle Paktu mají členské státy povinnost usilovat ve střednědobém horizontu o vyrovnané veřejné rozpočty, přičemž se v každém případě mají vyvarovat nadměrného porušení referenční hodnoty pro schodek (3 % HDP) a pro dluh (60 % HDP). Dosahování vyrovnaných veřejných financí a prevence vzniku nadměrného schodku jsou upraveny tzv. preventivní částí Paktu, která byla od roku 2024 výrazně reformována. Jejím základem jsou národní střednědobé fiskálně-strukturální plány, které spojují fiskální politiku, strukturální reformy a investice členského státu. Členské státy do svého národního střednědobého fiskálně-strukturálního plánu začleňují postup fiskální korekce vyjádřený pomocí dráhy čistých výdajů. Tyto plány a dráhy čistých výdajů musí po posouzení Komisí schválit Rada. 

Naproti tomu cílem nápravné části Paktu je zajistit odstranění nadměrného schodku při porušení kritéria schodku nebo dluhu, pokud již tato situace nastala. Mechanismus nápravy se nazývá postup při nadměrném schodku. Pokud dotčený členský stát neplní své závazky v rámci postupu při nadměrném schodku, může to vést u zemí eurozóny až k uvalení finančních sankcí, u zemí čerpajících prostředky z Fondu soudržnosti pak k podmínečnému pozastavení nebo nevratnému zrušení těchto závazků. 

Přehled dosavadních procedur v rámci nápravné části Paktu pro ČR je k dispozici zde.

Fiskální rámce: V souvislosti s posílením Paktu o stabilitě a růstu na podzim 2011 byly také stanoveny minimální požadavky na rozpočtové rámce členských států, které obsahují základní nároky na vnitrostátní pravidla pro plánování, provádění a sledování rozpočtové politiky v členských státech EU. Podstatou fiskálních rámců jsou numerická pravidla pro fiskální politiku (výše deficitu, zadlužení apod.), ucelené a konzistentní pokrytí veřejných financí těmito pravidly a víceleté fiskální plánování.

Dohled nad makroekonomickými nerovnováhami

Dohled nad makroekonomickými nerovnováhami a postup směřující k jejich nápravě byl zaveden na podzim r. 2011. Cílem dohledu je kombinací kvalitativního a kvantitativního hodnocení identifikovat členské státy, které mohou být postiženy makroekonomickou nerovnováhou nebo rizikem jejího vzniku. Základem hodnocení je tzv. srovnávací přehled, který tvoří sada ukazatelů sledujících vnitřní a vnější makroekonomické prostředí. Srovnávací přehled je vždy doplněn hospodářským a finančním hodnocením Evropské komise, které zasazuje vývoj ukazatelů srovnávacího přehledu do souvislostí. Toto hodnocení se nazývá zpráva mechanismu varování (Alert mechanism report – AMR). Na základě této zprávy a po jejím projednání v Radě EK vypracovává podrobnější makroekonomické zhodnocení tzv. hloubkový přezkum (In-depth review - IDR) u těch členských států, u nichž dle AMR existuje riziko vzniku nové či pokračování předchozí makroekonomické nerovnováhy. Na základě hloubkových přezkumů Komise navrhuje dotčeným členským státům příslušná doporučení k odstranění makroekonomické nerovnováhy, která jsou součástí doporučení pro jednotlivé členské státy (Country specific recommendations – CSRs).

Potvrdí-li se na základě hloubkových přezkumů a jejich debaty v Radě výskyt či riziko vzniku nadměrné nerovnováhy, může Komise Radě navrhnout zahájení postupu při nadměrné nerovnováze (excessive imbalance procedure – EIP). Cílem postupu je, podobně jako v případě postupu při nadměrném schodku, přimět daný členský stát k přijetí nápravných opatření. Přijetí nápravných opatření může být na zemích eurozóny vynuceno v krajním případě i finančními sankcemi. Doposud však nebyl postup při nadměrné nerovnováze nikdy aplikován.

Přehled dosavadních přezkumů makroekonomických nerovnováh pro ČR je k dispozici zde.

Poskytování mezinárodní finanční pomoci garantované rozpočtem EU a dohled nad plněním jejích podmínek

Rada EU je Smlouvou o fungování EU (SFEU) oprávněna, aby přijala výpůjční programy, jejichž cílem je mobilizovat finanční zdroje k překlenutí potíží platební bilance a rozpočtu členů EU a třetích zemí. Evropská komise, jednající jménem EU, v současné době spravuje několik programů, které financuje emisí dluhových nástrojů na kapitálových trzích:

Evropský mechanismus finanční stabilizace (European Financial Stabilisation Mechanism – EFSM) slouží k podpoře členských států EU, a to až do výše 60 mld. EUR. Mechanismus má právní základ v čl. 122 SFEU a v nařízení Rady č. 407/2010.

Nástroj pro podporu platební bilance (Balance of payments facility – BoP facility) je určen pro členské státy EU, které dosud nepřijaly euro. V jeho rámci může být zapůjčeno až 50 mld. EUR. Nástroj je právně ukotven v čl. 143 SFEU a v nařízení Rady č. 332/2002.

Makrofinanční pomoc (Macro-financial assistance – MFA) je určena na podporu třetích zemí mimo EU, které mají krátkodobé potíže s platební bilancí. Pomoc se právně opírá o čl. 209, resp. 212 a 213 SFEU.

Plnění podmínek pro přijetí společné měny euro

Euro je společnou měnou zemí eurozóny.

Chce-li se stát Unie stát členem eurozóny, musí splnit tzv. „konvergenční kritéria“. Jedná se o ekonomické a právní podmínky, které byly v roce 1992 dohodnuty v Maastrichtské smlouvě a jsou známy rovněž jako „maastrichtská kritéria“. Všechny členské státy kromě Dánska, na které se vztahuje tzv. doložka o neúčasti, na jejímž základě má trvalou výjimku z povinnosti přijmout euro (opt-out), mají povinnost euro po splnění uvedených kritérií přijmout a připojit se tak k eurozóně. V Maastrichtské smlouvě není přesně stanoveno, kdy má který stát euro přijmout. Záleží tedy na každém z nich, aby si vypracoval svou vlastní strategii, která mu dopomůže uvedené podmínky splnit a euro přijmout. Zda daná kritéria stát splňuje či nikoli společně posuzuje Evropská komise a Evropská centrální banka. Po vyhodnocení pokroku, kterého stát při plnění konvergenčních kritérií dosáhl, vydá Komise i ECB zprávu. V návaznosti na kladné vyznění konvergenčních zpráv rozhodne Rada ECOFIN o přijetí eura po konzultaci s Evropským parlamentem, vyjádření Evropské rady a obdržení doporučení zemí eurozóny. Pokud je výsledkem tohoto postupu závěr, že stát kritéria splnil, je zahájen proces přijímání eura.

Více informací o vyhodnocování podmínek nutných pro přijetí eura ve vztahu k ČR je k dispozici zde.

Finanční trhy a pohyb kapitálu

Volný pohyb kapitálu a plateb je jednou ze čtyř svobod jednotného trhu EU, umožňuje lepší alokaci zdrojů, usnadňuje obchod mezi státy a zvyšuje mobilitu pracovníků. Integrované finanční a kapitálové trhy poskytující příležitosti pro investování a získání finančních prostředků mají pro fungování moderních ekonomik zásadní význam. 

V oblasti finančních trhů a služeb je Rada ECOFIN pravidelně informována o pokroku při vyjednávání legislativních návrhů v oblasti finančních služeb a stavu již přijaté legislativy na národní úrovni. Dále diskutuje problematiku nové strategie unie úspor a investic, která je zastřešující iniciativou Komise pro unii kapitálových trhů a bankovní unii a rovněž relevantní legislativní návrhy a strategie v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a penzijních fondů, platebních služeb, digitálních financí, udržitelného financování, boje proti praní špinavých peněz a ochrany spotřebitele na finančním trhu.

Zdanění

V daňové oblasti  se dle čl. 113 Smlouvy o fungování EU Rada ECOFIN zabývá harmonizací právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní a daní z příjmu – v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná po vytvoření a fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže. Rada se rovněž věnuje problematice dobré daňové správy, boje proti daňovým podvodům a spolupráce v oblasti daní.

Hospodářské vztahy s třetími zeměmi

Hospodářské vztahy se třetími zeměmi zahrnují zejména koordinaci postoje členských zemí EU v rámci témat projednávaných v uskupení G20 či v rámci mezinárodních finančních institucí (zejména Mezinárodní měnový fond, ale také například Světová banka). V praxi jde zejména o pravidelnou přípravu a schválení společné pozice EU (Terms of Reference – ToR) pro jednání ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 a vystoupení ministra financí předsednické země Rady EU na Výboru pro MMF (International Monetary and Financial Committee – IMFC). Jedná se také o rozvojovou či jinou pomoc poskytovanou vybraným zemím.