Zhoršující se ekonomické prognózy tlačí na státní rozpočet. České hospodářství by se podle posledních odhadů mělo letos propadnout o více než 4 procenta – deficit státního rozpočtu tak možná překročí 200 miliardovou hranici. Kvůli upraveným ekonomickým výhledům připravuje ministr financí Eduard Janota nové varianty státního rozpočtu pro příští rok. 80 procent výdajů je ale podle premiéra Fischera určeno zákonem. Existuje vůbec k hledání úspor nějaký manévrovací prostor? Jak velké nebezpečí vysoký schodek znamená? A proč vláda i v nepříznivé finanční situaci slibuje protikrizovou půjčku Lotyšsku? Otázky pro ministra financí Eduarda Janotu a komentátora Respektu Jana Macháčka. 

Témata pořadu:

• Následky povodní
• Pomoc při povodních

Ministr financí Eduard Janota odpovídá na otázky, které se týkají nejen státního rozpočtu. 

Eduard Janota ministr financí ČR: Za posledních deset let nebyl nikdy takový problém odhadnout příjmy státního rozpočtu jako nyní. A není jisté, že to, co je dnes odhadováno jako příjem, skutečně stát dostane. Tvrdí to Eduard Janota, jeden z nejzkušenějších úředníků ministerstva financí, který se na tvorbě státního rozpočtu podílí přes třicet let. Jako náměstek zodpovědný za rozpočet pracoval pod šesti ministry. Teď sedí sám v ministerském křesle. Má šanci prosadit svůj pohled odborníka proti politickým zájmům? Sám tvrdí, že nevelkou: „Rozpočet se nerodí ani na ministerstvu, ani ve vládě. Je to vždy nakonec výsledek politických dohod,“ říká ministr. Přesto se chce pokusit o změnu v hospodaření státu, jež podle něj míří do slepé uličky. 

„Nyní je ještě možné sestavit rozumný rozpočet. Pokud ale nepřehodnotíme mandatorní výdaje, bude velký problém sestavit rozpočet na rok 2011,“ říká ministr financí Eduard Janota.

* Různé země v poslední době přicházejí kvůli rozpočtovým deficitům o ratingy, například Španělsko, Řecko; hrozí to i velké Británii, či dokonce USA. Nezhorší se i náš rating?

Myslím, že v tuto chvíli nic takového nehrozí. Samozřejmě se také potýkáme s krizí. Odhadujeme pokles ekonomiky o 2,3 procenta, ČNB v poslední prognóze došla k číslu minus 2,4 procenta a na příští rok růst o 1,4, což mě uklidňuje, protože to vytváří prostor, aby se deficit našich veřejných financí letos i v příštím roce vešel pod pět procent. Nemáme problém se stabilitou bankovního sektoru a nemáme problém náš deficit financovat. Tak jako třeba Lotyši, kteří nedávno neprodali státní dluhopisy v hodnotě dvou miliard korun, protože o ně investoři neměli zájem. 

* Když by se hledal model sebevraha, považuji vás za vhodného kandidáta. Sestavovat návrh rozpočtu v době krize, kdy měsíc od měsíce se propadají příjmy, je třeba šetřit a současně je před dvěma volbami, kdy každá strana slibuje hory doly, vás jednoznačně nominuje. Co vám jako ministru financí dělá největší problém?
Za největší problém spíše považuji to, že obecně příliš vážně nebereme stav financí a že máme naprosto nevhodnou strukturu rozpočtu. Nebezpečná je i představa, že v době krize lze zvyšovat libovolně schodek rozpočtu. Proto říkám natvrdo – rozsah mandatorních výdajů, kam ale nepatří jen platy, ale všechny výdaje státu ze zákona, jako jsou různé sociální dávky a státní podpory, neodpovídá současným možnostem naší ekonomiky. Jsou nastaveny na 5–6procentním růstu ekonomiky, ne na propad. Teď to prostě nevychází. Vláda má dnes možnost ovlivňovat pouze 20 procent rozpočtových výdajů. Já mohu rozumně ušetřit pouze v této části, zbylé částky jsou mandatorní výdaje nebo výdaje jinak předem určené, o kterých se přímo nerozhoduje. 

Státní rozpočet už se propadl do schodku 71,5 miliardy korun. A to jen od ledna do konce května. Schodky pro příští rok měla vláda projednat dnes, po několika hodinách jednání ale odložila, a to už potřetí. Shodla se ale na tom, že musí udržet letošní deficit pod 170 miliardami.

* Pane ministře, co tedy plány na příští rok? Dnes jste se ještě nedohodli, ale dá se čekat, že byste například navrhli změnu zákona tak, aby se dalo šetřit na sociálních výdajích? V příštím roce?

Podívejte se, my stojíme před problémem a ten zní, udržet deficit na příští rok, deficit rozpočtu do 170 miliard, to za prvé, ale to je ta méně podstatná položka. Tou zásadnější je udržet deficit veřejných rozpočtů k HDP někde na úrovni pěti procent. Toto je základní. Rozpočet je součástí této souhrnné bilance. Náš problém dnes je, že jsme poměrně razantně snížili tam, kde to šlo, v rámci exekutivy běžné výdaje, investiční výdaje a výdaje na platy a dostali jsme se do situace, kdy pokud bychom chtěli více sanovat dopravní infrastrukturu, tak to už nejde na úkor těchto běžných výdajů, ale musíme sáhnout na celkovou strukturu a některé položky takzvaných mandatorních výdajů, a to i ze sociální oblasti, a to právě teďko bude předmětem doladění. Nicméně vláda dneska schválila, že si přeje deficit do úrovně 170 miliard a ten souhrnný ukazatel deficitu veřejných rozpočtů k HDP, jak jsem již zmínil, by se měl pohybovat někde na úrovni pěti procent. Je to daleko od tříprocentního kritéria Maastrichtu, ale pokud bychom nepřijali ta opatření, která by zmírnila ten deficit, tak se někde pohybujeme téměř okolo 7 procent, a to je pro mne, pro vládu, pro ministerstvo financí nepřijatelné. 

Musím se zdvořile ohradit proti pondělnímu komentáři Jaroslava Plesla, kde se vyjadřuje k mému vystoupení v nedělních Otázkách Václava Moravce.

Abych jasně zopakoval svoje stanovisko - jsem jednoznačně proti šrotovnému, a to jako český daňový poplatník i jako ministr financí. Přínos šrotovného pro českou ekonomiku je diskutabilní. Je to dle mého názoru výlučná podpora jedinému odvětví na úkor všech ostatních, je to neefektivní výdaj, na který navíc momentálně nemáme v rozpočtu prostředky. Rozhodně ho nehodlám nijak aktivně prosazovat.

Co možná pana redaktora zmýlilo - základní věc, na které trvám, je, že budu ctít dohody. Jakkoli se mi mohou nelíbit.