Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodl, že mechanismus řešení sporů mezi investorem a státem stanovený Dohodou k Energetické chartě (ECT) (čl. 26 odst. 2 písm. c)) není použitelný na spory uvnitř EU (Věc C-741/19). Ve stejném rozhodnutí rovněž rozhodl, že nabytí pohledávky vyplývající ze smlouvy o dodávce elektřiny nepředstavuje „investici“ podle čl. 1 odst. 6 a čl. 26 odst. 1 ECT.

Rozsudek SDEU z 2. září 2021 Moldavsko v. Komstroy se zabývá vztahem mezi právem EU a mezinárodním investičním právem, a jako takový objasňuje použití investiční arbitráže mezi unijními investory a členskými státy EU na základě mnohostranné mezinárodní smlouvy. Samotný případ, o němž SDEU rozhodoval, se týkal sporu z dodávek elektřiny a následného vymáhaní zaplacení dluhu mezi ukrajinskou společností a Moldavskou republikou, které vedly arbitrážní řízení v Paříži podle ECT.

V dlouho očekávaném rozhodnutí SDEU mimo jiné konstatoval, že investiční arbitráže mezi unijními investory a členskými státy EU založené na ECT (mnohostranná dohoda, jejímiž stranami jsou EU, její členské státy a třetí státy jako Japonsko, Kazachstán a další) jsou v rozporu s právem EU. V rámci EU musí být tedy investiční spory řešeny nezávislým soudnictvím skládajícím se ze soudů EU a členských států, nikoli vnějšími arbitrážními orgány. SDEU v daném rozsudku následoval své odůvodnění ve věci Achmea (Rozsudek SDEU C‑284/16) a připomněl autonomii právního systému EU a nezbytnost jeho zachování, zejména zavedením soudního systému, který zajistí konzistentnost a jednotnost výkladu práva EU.

Konstatovaný rozpor investiční arbitráže mezi unijními investory a členskými státy EU podle ECT s právem EU má za důsledek, že rozhodčí řízení dle ECT není použitelné na spory mezi investorem z členského státu EU a druhým členským státem EU. Současně rozhodčí nález již vydaný v takové investiční arbitráži by nemělo být možné vymáhat prostřednictvím soudů členských států EU.