Novinky

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou - 2018

odbor 37 - Hospodářská politika
odbor 37 - Hospodářská politika

Vydáno

  • Maastricht
  • Maastrichtské konvergenční kritérium
  • Zahraniční sektor
  • Euro
  • Zavedení eura
  • Eurozóna

Dokument připravený Ministerstvem financí ČR a Českou národní bankou.
Schválený vládou ČR dne 12. prosince 2018.

Podmínkou pro vstup členské země Evropské unie do eurozóny je vedle slučitelnosti právních předpisů s článkem 130 a 131 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouvy) a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky také dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence. Stupeň udržitelné konvergence je posuzován dle maastrichtských konvergenčních kritérií, uvedených v článku 140 Smlouvy, blíže pak v Protokolu č. 13 ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie. Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika se Aktem o přistoupení České republiky k Evropské unii zavázala podnikat kroky k tomu, aby byla na vstup do eurozóny co nejdříve připravena.

Stanovení termínu vstupu je v kompetenci dotčeného členského státu a závisí na míře jeho připravenosti. Vedle nesporných pozitivních přínosů mimo jiné ve formě úspor transakčních nákladů a odstranění kurzového rizika znamená přijetí eura vzdání se samostatné měnové politiky a pružného kurzu koruny jako účinných stabilizačních makroekonomických nástrojů. Připravenost ekonomiky na vstup do eurozóny je proto třeba posuzovat nejen podle hospodářské sladěnosti a strukturální podobnosti s měnovou unií, ale i z hlediska její schopnosti tlumit po ztrátě samostatné měnové politiky asymetrické šoky a adekvátně se jim přizpůsobovat zejména prostřednictvím fiskální politiky, trhu práce či finančního sektoru.

Země Evropské unie pokračují v jednáních o prohlubování integrace. V reakci na finanční a následně hospodářskou krizi proběhla v letech 2010–2013 rozsáhlá reforma pravidel pro fiskální dohled a koordinaci hospodářských politik směřující k posílení stability eurozóny. Za stejným účelem byly vytvořeny mechanismy vzájemné finanční solidarity a základy bankovní unie. Z těchto opatření vyplynuly pro země přistupující k jednotné měně nové institucionální a finanční závazky. V posledním roce snahy zemí Evropské unie o prohlubování integrace, zvláště v oblasti hospodářských a fiskálních politik, zásadně nepokročily. Stále nebyla dokončena jednání o některých pilířích bankovní unie a rovněž snižování rizik v bankovních sektorech dosud probíhá. Nadále probíhá také diskuse o tom, jak dále posílit odolnost eurozóny vůči případným krizím. Nejasný je výsledek jednání se Spojeným královstvím o budoucím nastavení vzájemných, zejména hospodářských vztahů. Stále trvají rizika pro ekonomickou i finanční stabilitu spojená mimo jiné s vysokým veřejným zadlužením některých zemí. Dopady tohoto vývoje na Českou republiku i ostatní státy Evropské unie, ač je nyní nelze kvalifikovaně odhadnout, bude třeba brát v úvahu při budoucím rozhodování o načasování vstupu do měnové unie. Nové instituce a pravidla vytvořené v předchozích letech v reakci na hospodářskou a finanční krizi podstatným způsobem změnily podobu eurozóny, a tedy i obsah závazku přijetí eura, který Česká republika přijala při svém vstupu do Evropské unie. Jejich fungování je tedy nezbytné řádně vyhodnotit.

Dokument se v souladu s usnesením vlády České republiky k Aktualizované strategii přistoupení České republiky k eurozóně z roku 2007 zaměřuje zejména na ekonomické, nikoli politické, aspekty přijetí společné evropské měny a je členěn do tří částí. První z nich pojednává o plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, druhá se věnuje ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Třetí část se zabývá současným děním ve státech eurozóny s akcentem na institucionální vývoj a s ním spojené závazky pro její členské státy.

Kritérium cenové stability by Česká republika měla v roce 2018 splnit, a to i přes skutečnost, že v kontextu zemí Evropské unie patří v roce 2018 spíše mezi státy s vyšší inflací. Ta se v současné době nachází v horní polovině tolerančního pásma cíle České národní banky, což odráží pokračující svižný růst domácí ekonomiky, s ním spojenou velmi nízkou nezaměstnanost a zejména rychlý růst mezd. Podle výhledu cenového vývoje by mělo být plnění tohoto kritéria zajištěno i v letech 2019–2021.

Kritérium stavu veřejných financí plní Česká republika ve složce salda i dluhu. Jeho dodržení je pravděpodobné i ve střednědobém horizontu. Předpokladem pro to, aby nebyla překročena hraniční hodnota maastrichtského konvergenčního kritéria pro deficit ani při běžné hloubce hospodářské recese, je dodržování tzv. střednědobého rozpočtového cíle. Hospodaření veřejných financí v souladu se střednědobým rozpočtovým cílem je rovněž žádoucí z důvodu udržitelnosti veřejných financí, zejména pak s ohledem na dlouhodobé náklady vyplývající ze stárnutí populace. Česká republika svůj střednědobý rozpočtový cíl fakticky plní již od roku 2013 a jeho dodržování se očekává i na celém horizontu predikce.

Kritérium konvergence úrokových sazeb je plněno dlouhodobě bez problémů a totéž bude zřejmě platit i podle výhledu do roku 2021.

Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů není formálně plněno, protože se Česká republika uvedeného mechanismu neúčastní. Jeho vyhodnocení tak bude možné teprve poté, co České republika do tohoto mechanismu vstoupí a bude stanovena centrální parita koruny k euru, vůči níž by se fluktuace měnového kurzu sledovaly. Délka setrvání v mechanismu směnných kurzů je stanovena minimálně na dva roky před vyhodnocením připravenosti na přijetí eura. Z dokumentů Strategie přistoupení České republiky k eurozóně (září 2003) a Aktualizované strategie přistoupení České republiky k eurozóně (srpen 2007) vyplývá, že Česká republika by měla setrvat v ERM II jen po minimálně nutnou dobu.

Z hlediska ekonomické připravenosti na přijetí eura lze charakteristiky českého hospodářství rozdělit do tří skupin, z nichž první tvoří ekonomické ukazatele naznačující relativně nízkou míru rizik spojených s případným přijetím eura v analyzované oblasti. Dlouhodobě k nim patří zejména vysoká míra otevřenosti a velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou, které vytvářejí předpoklady pro existenci přínosů zavedení eura, jakými jsou zmiňované snížení transakčních nákladů a odstranění kurzového rizika. Silné obchodní i vlastnické propojení současně přispívá k vysoké sladěnosti hospodář¬ského cyklu s eurozónou, byť ta se v posledních letech poněkud snížila. Sladěný je také vývoj české koruny s eurem ve vztahu k americkému dolaru a překážkou pro vstup do eurozóny není ani setrvačnost inflace. Rovněž na straně přizpůsobovacích mechanismů české ekonomiky naznačují některé ukazatele připravenost na přijetí eura. Patří k nim strukturální přebytek českých veřejných financí, který vytváří potenciální prostor pro to, aby fiskální politika – na rozdíl od minulosti – do budoucna plnila makroekonomickou stabilizační roli. Pozitivním faktorem je též zvyšující se pružnost trhu práce, projevující se zejména rostoucí mírou ekonomické aktivity a klesající mírou dlouhodobé nezaměstnanosti, a stabilní a vůči ekonomickým šokům odolný bankovní sektor.

Druhá skupina zahrnuje neutrálně vyznívající ukazatele. Spadají sem z dlouhodobějšího pohledu malé rozdíly v úrovni úrokových sazeb a celková podobnost transmise měnové politiky v České republice a v eurozóně. V některých finančních ukazatelích se sice Česká republika od průměru měnové unie liší, například co se týče hloubky finančního zprostředkování, zadlužení soukromého sektoru či struktury rozvah nefinančních podniků i domácností, z hlediska přijetí eura to však nelze označit za nevýhodu či zásadní překážku. Spontánní euroizace české ekonomiky se sice mírně zvýšila, její rozsah však zůstává relativně malý a bilanci argumentů v debatě o vstupu do eurozóny nevychyluje jedním či druhým směrem. Neutrálně vyznívají také některé ukazatele trhu práce a produktů, například geografická mobilita a efektivita trhu práce, nebo hodnocení konkurenceschopnosti české ekonomiky.

Třetí skupinu pak tvoří ukazatele naznačující ekonomická rizika spojená s případným přijetím eura v analyzované oblasti. Patří k nim zejména nedokončený proces reálné ekonomické konvergence České republiky k eurozóně, který se sice v posledních letech obnovil, odstup u většiny klíčových ukazatelů však zůstává značný. Nižší strukturální podobnost ekonomik České republiky a eurozóny by mohla být zdrojem asymetrických šoků. Nevyřešená zůstává též dlouhodobá udržitelnost českých veřejných financí, a to i s ohledem na možné zpřísnění střednědobého rozpočtového cíle oproti současnému stavu v případě přijetí eura. Flexibilitu trhu práce může v budoucnu snižovat nastavení systému daní a sociálních dávek. Překážkou přijetí eura je rovněž nesladěnost finančních cyklů. Rizikem pro domácí bankovní sektor zůstává růst cen rezidenčních nemovitostí a úvěrů na jejich pořízení, přičemž jej lze účinněji řešit při nezávislé domácí měnové a makroobezřetnostní politice i bankovním dohledu.

Přijetí společné evropské měny s sebou nese vedle pří-nosů také náklady, které je nutné při rozhodování o načasování vstupu do eurozóny posoudit. Celkové finanční náklady, které budou do budoucna spojeny s přijetím eura, nejsou prozatím známy. Odhadované finanční závazky pro českou ekonomiku, které nebyly známy v době vstupu do Evropské unie, zahrnují především vklad kapitálu do Evropského mechanismu stability (ve výši téměř 50 mld. Kč během čtyř let s podmíněným závazkem pro dalších až 365 mld. Kč v extrémním scénáři) a převod příspěvků bank se sídlem v České republice do Jednotného fondu pro řešení krizí (ve výši do 25,1 mld. Kč, nyní vybíraných do Národního fondu pro řešení krize).

V souhrnu lze konstatovat, že v roce 2018 by Česká republika měla plnit kritéria stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb i cenové stability. Dlouhodobě tedy není plněno pouze kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů. Vlastní připravenost České republiky na přijetí eura se oproti předchozím letům dále zlepšila, i když přetrvávají některé nedostatky, zejména nedokončený proces reálné ekonomické konvergence. Hospodářská situace v eurozóně je sice stabilizovaná, úroveň ekonomické vyspělosti v zemích eurozóny nicméně zůstává nerovnoměrná a proces konvergence probíhá pouze u některých nově přistoupivších zemí. V řadě zemí navíc přetrvávají nedořešené dluhové a strukturální problémy. Nedostatečná fiskální disciplína některých jejích členů je přitom dlouhodobým problémem eurozóny. Pokračují jednání ohledně dalšího institucionálního směřování Evropské unie i samotné eurozóny.

S ohledem na zmíněné skutečnosti Ministerstvo financí České republiky a Česká národní banka v souladu s Aktualizovanou strategií přistoupení České republiky k eurozóně doporučují vládě České republiky prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny. Toto doporučení implikuje závěr, že by vláda neměla prozatím usilovat o vstup České republiky do mechanismu směnných kurzů.

Dokumenty ke stažení

 

Doporučované

Nejčtenější