Oblasti ověření

Auditní orgán (AO) vymezil vybrané oblasti ověření a doplnil je o konkrétní příklady toho, co může být předmětem auditu projektů spolufinancovaných z evropských a mezinárodních fondů.

Veřejné zakázky

Zjišťuje se, zda výběrová řízení proběhla spravedlivě, transparentně a podle zákona: 

• Byla veřejná zakázka vyhlášena v souladu s výzvou a pravidly dotace?
• Splňuje uzavřená smlouva podmínky výběrového řízení?
• Jsou doloženy všechny kroky zakázky – oznámení, nabídky, hodnocení?
• Neobsahuje smlouva změny, které by odporovaly podmínkám původní soutěže?

Způsobilost výdajů

Auditor se zaměřuje na to, zda všechny uplatněné výdaje odpovídají pravidlům a byly skutečně využity na činnosti projektu:

• Odpovídají výdaje schválenému rozpočtu a podmínkám výzvy?
• Jsou doloženy faktury, smlouvy a bankovní výpisy?
• Jsou výdaje správně zaúčtovány v účetnictví?

Plnění publicity projektu

Při auditu se ověřuje, zda příjemce splnil povinnost informovat o podpoře z fondů EU. Sleduje se například:

• Jestli jsou na místě realizace umístěny povinné tabule a loga EU?
• Zda byla publicita zajištěna i jinými způsoby (např. webové stránky, tiskové zprávy)?
• Jestli jsou k dispozici důkazy, například fotodokumentace nebo odkazy?

Reálná realizace projektu

Auditoři ověřují, zda byl projekt skutečně proveden tak, jak bylo plánováno. Posuzuje se například:

• Bylo dodáno plánované vybavení, stavební práce nebo služby?
• Odpovídá stav realizace projektu původně schváleným parametrům?
• Existuje fotodokumentace nebo jiné důkazy o realizaci projektu?

Střety zájmu

Střet zájmů nastává, když někdo rozhoduje o veřejných prostředcích, ale zároveň má osobní zájem na výsledku, například ve prospěch sebe, příbuzného nebo známé firmy. 

Auditní orgán klade důraz na zajištění transparentnosti a integrity při nakládání s prostředky z fondů EU. Jedním z klíčových aspektů auditní činnosti je proto systematické ověřování možného střetu zájmů ve všech fázích rozhodovacího procesu. Střet zájmů může existovat, i když nedochází k žádnému nesprávnému jednání, pokud daná situace může být objektivně vnímána jako ohrožující nestrannost a nezávislost osoby. Pojem „objektivní vnímání střetu zájmu“ znamená, že i kdyby ke střetu zájmu reálně nedošlo, situace může z pohledu veřejnosti nebo jiných osob vypadat tak, že k němu dojít mohlo.

Ověřování střetu zájmů probíhá ve třech hlavních oblastech:

1. Ověřování v rámci auditů operací a auditů systému
   • Auditní orgán posuzuje, zda řídicí orgány disponují metodikami a nástroji pro identifikaci a prevenci střetu zájmů a zda jsou tato pravidla v praxi dodržována.
   • Prověřuje se také nestrannost a nezávislost osob zapojených do rozhodovacího procesu.
2. Zadávání veřejných zakázek
   • Auditní tým ověřuje, zda osoby hodnotící nabídky a rozhodující o výsledku zadávacího řízení nebyly ve střetu zájmů ve vztahu k uchazečům.
   • Zkoumá se účinnost interních kontrolních mechanismů řídicích orgánů zaměřených na prevenci a detekci střetu zájmů.
3. Zapojení veřejných funkcionářů
   • Provádí se kontrola souladu s ustanoveními zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.
   • Posuzuje se způsobilost dodavatelů z pohledu skutečného vlastníka a případného postavení veřejného funkcionáře.

Další kontrolní mechanismy:

• Ověřování skutečného majitele: Žadatelé a příjemci dotace mají povinnost rozkrýt skutečného konečného majitele. Tato informace je ověřována při výběru a schválení operace i při kontrole veřejných zakázek.
• Práce s datovými nástroji: Auditní orgán využívá nástroje jako Evidence skutečných majitelů, IS Arachne, IS Cribis, obchodní rejstřík, internet nebo media k identifikaci rizikových vazeb a analýze potenciálního střetu zájmů.
• Auditní stopa: Výsledky kontrol včetně podpůrné dokumentace jsou systematicky zaznamenávány a archivovány pro účely audit trailu.
• Reakce na rizika: Kontrolní listy jsou průběžně aktualizovány na základě vývoje rizikového profilu a zjištění z auditní praxe.

Mezinárodní sankce a jejich kontrola v rámci fondů EU

Mezinárodní sankce jsou nástrojem, kterým mezinárodní společenství – zejména OSN, EU a nově i Česká republika – reaguje na ohrožení míru, bezpečnosti nebo lidských práv prostřednictvím různých omezujících opatření.

Postup Auditního orgánu při ověřování dodržování mezinárodních sankcí

Auditní orgán v rámci své kontrolní činnosti provádí také ověřování souladu s pravidly mezinárodních sankcí, zejména v kontextu implementace projektů financovaných z fondů EU. Cílem těchto ověření je zajistit, aby nebyly veřejné prostředky poskytovány subjektům nebo osobám, na které se vztahují sankční opatření.

Klíčové oblasti ověřování:

1. Identifikace rizikových subjektů
   • Auditní orgán prověřuje, zda řídicí orgány a příjemci dotací provádějí screening konečných příjemců, dodavatelů a dalších relevantních subjektů vůči platným sankčním seznamům.
   • Zvláštní pozornost je věnována zjištění skutečného vlastníka u firem zapojených do implementace projektů.
2. Kontrola nastavení systémů a procesů
   • Ověřuje se, zda řídicí orgány mají zavedena pravidla a postupy k prevenci a detekci porušení sankcí.
   • Sleduje se, zda tyto postupy pokrývají celý projektový cyklus – od výběru operace přes zadávání zakázek až po vyplácení prostředků.
3. Auditní ověření a dokumentace
   • V rámci prováděných auditů prověřuje Auditní orgán, zda žadatelé a příjemci dotací poskytli pravdivé informace o struktuře vlastnictví a o zapojených subjektech.
   • Kontrolní zjištění jsou řádně dokumentována a archivována jako součást auditní stopy, včetně případného reportingu vůči orgánům činným v trestním řízení nebo finančním zpravodajským jednotkám.

Podpora a metodická činnost:

• Práce s datovými nástroji: Auditní orgán využívá nástroje pro automatizované ověřování, jako jsou např. IS Arachne, IS Cribis, Evidence skutečných majitelů nebo externí databáze sankčních seznamů.
• Metodické vedení: Aktivně přispívá k metodickému nastavení postupů u řídicích orgánů. 
• Spolupráce s dalšími orgány: Auditní orgán úzce spolupracuje s dalšími dozorovými a kontrolními orgány na národní i evropské úrovni.

Kontrola docházky a výkazů práce

Auditní orgán se při auditech projektů spolufinancovaných z fondů EU často věnuje mzdovým výdajům. Důvodem je to, že tyto výdaje byly zahrnuty v žádosti o platbu. Ověřuje se, zda jsou oprávněné, řádně doložené a zda odpovídají skutečně odvedené práci.

Audit zahrnuje zejména:

• pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce,
• popisy pracovních náplní a platové výměry,
• výkazy práce a mzdové listy,
• bankovní výpisy prokazující výplatu mezd a odvodů,

Zjednodušené formy vykazování nákladů: FNN a ZMV

Zjednodušené formy nákladů, konkrétně FNN (Financování nesouvisející s náklady) a ZMV (Zjednodušené metody vykazování), představují efektivní alternativu k tradičnímu dokládání skutečných výdajů. Správně nastavené částky a sazby mohou sloužit jako důvěryhodná náhrada skutečných nákladů, čímž se výrazně zjednodušuje administrace projektů.

Jak FNN a ZMV fungují?

Oba přístupy využívají předem definované ukazatele místo skutečných nákladů. Tyto ukazatele slouží jako základ pro vyplácení podpory, i když se jejich charakter může lišit:

• ZMV se obvykle používají pro konkrétní skupinu nákladů nebo specifickou činnost.
• FNN je vhodné pro širší projekty, například pro financování politických reforem nebo řešení společenských problémů.

Příklady ukazatelů:

• ZMV: počet podpořených osob
• FNN: snížení míry předčasného ukončování školní docházky

Základní otázka, kterou si při stanovování ZMV klademe, zní:

• Kolik mě stojí vyškolení jedné osoby (průměrné náklady)?
• Kolik mě stojí, když tyto osoby skončí v sociálním systému (negativní externalita)?
• Za jakých podmínek je takovou částku možné vyplatit?

Podmínky pro použití ZMV

Prvním krokem před samotným využíváním zjednodušených metod vykazování je nastavení metodiky. Příjemci musí být již ve výzvě k podávání žádostí jasně informováni o:

• výši financované částky,
• požadovaném výstupu,
• podmínkách, za kterých bude podpora poskytnuta.

Hlavní výhodou ZMV je, že příjemce nemusí dokládat skutečné náklady. Musí však prokázat splnění stanovených podmínek a dosažení výsledků.

Použití zjednodušených metod vykazování nezbavuje příjemce povinnosti dodržovat doprovodná pravidla, jako jsou:

• pravidla publicity,
• střet zájmů,
• pravidla způsobilosti operací.

Nedodržení těchto pravidel může vést k nesrovnalostem a následným sankcím.

Zásada ‚významně nepoškozovat‘: ochrana životního prostředí jako podmínka pro podporu

Zásada „významně nepoškozovat“ (DNSH - „Do No Significant Harm“) je ukotvena v horizontálních zásadách definovaných v čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 (nařízení o společných ustanoveních). Princip DNSH je podrobněji rozpracován zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (nařízení o taxonomii) a dále v řadě legislativních aktů EU. Účelem je neposkytovat environmentálně škodlivé dotace či jiné veřejné podpory, k čemuž se EK zavázala napříč EU financováním.

Čl. 17 nařízení o taxonomii stanoví 6 environmentálních cílů s definicí toho, jaká hospodářská činnost se považuje za činnost, která významně poškozuje, následovně:

Odolnost vůči změně klimatu u infrastrukturních projektů

Dle čl. 2 odst. 42 nařízení o společných ustanoveních se „zajištěním odolnosti vůči změně klimatu“ (CP – Climate Proofing) rozumí proces, který má zabránit tomu, aby byla infrastruktura zranitelná z hlediska potenciálních dlouhodobých důsledků změny klimatu, a zároveň zajistit, aby byla dodržována zásada „energetická účinnost v první řadě“ a aby úroveň emisí skleníkových plynů, které při projektu vzniknou, byla v souladu s cílem klimatické neutrality do roku 2050. S tím souvisí povinnost řídícího orgánu stanovená v čl. 73 odst. 2 písm. j) nařízení o společných ustanoveních zajistit při výběru operací prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu u investic do infrastruktury, které mají očekávanou životnost alespoň 5 let. 

Infrastrukturním projektem se rozumí vývoj, modernizace nebo údržba zavedených fyzických systémů nebo zařízení. Patří k nim:

• zastavěné prostředí: budovy, od soukromých domů po školy nebo průmyslová zařízení, což je nejčastější druh infrastruktury a základ lidského osídlení,
• přírodní infrastruktury: zejména zelené střechy, zdi, prostory a odvodňovací systémy;
• síťová infrastruktura: zejména energetická infrastruktura (např. sítě, elektrárny, potrubí), doprava (pevná aktiva, jako jsou silnice, železnice, přístavy, letiště nebo infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy), informační a komunikační technologie (např. mobilní telefonní sítě, datové kabely, datová centra) a voda (např. vodovodní potrubí, nádrže, čistírny odpadních vod);
• systémy nakládání s odpady: systémy pro nakládání s odpady vznikajícími v podnicích a domácnostech (sběrná místa, zařízení na třídění a recyklaci, spalovny a skládky);
• aktiva specifická pro jednotlivá odvětví: hmotný majetek z širšího spektra odvětví, včetně komunikací, záchranných služeb, energetiky, financí, potravinářství, veřejné správy, zdravotnictví, vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu, civilní ochrany, dopravy a odpadů nebo vody;
• jiné: další způsobilé druhy infrastruktury mohou být stanoveny rovněž v právních předpisech upravujících konkrétní fondy.

Audity stavebního průběhu a stavební dokumentace

Pokud projekt zahrnuje stavební práce, Auditní orgán ověřuje, zda byla stavba provedena v souladu s podmínkami výzvy, schválenou projektovou dokumentací a pravidly programu. Posuzuje se, zda odpovídá skutečně provedený rozsah, kvalita a cena stavebních prací tomu, co bylo uvedeno v žádosti o podporu a následně fakturováno.

Posuzované oblasti:

• Stavební deník a dokumentace stavby
  Ověřuje se, zda je vedení stavebního deníku v souladu s právními předpisy a zda dokumentace skutečného provedení odpovídá vykázaným výdajům.
• Ověření skutečné realizace
  Prověřují se fakturované položky podle množství, ceny a fyzické realizace. U skrytých nebo technologických částí stavby se využívá např. fotodokumentace, kontrolní dny či zjišťovací protokoly.
• Veřejné zakázky a kvalifikace dodavatelů
  Sleduje se, zda je předmět smlouvy plněn podle výsledku zadávacího řízení a zda byly dodrženy podmínky kvalifikace i během realizace (např. předepsaný počet techniků, použitá technika apod.).
• Úplnost a pravdivost údajů v žádosti
  Auditní orgán se věnuje také tomu, zda údaje uvedené v žádosti o podporu a jejích přílohách odpovídají skutečnosti – včetně vlastnictví pozemků, práv k nemovitostem, či využívání pořízené infrastruktury.
• Vyhodnocení využívání výstupů projektu
  Pokud je zjištěno, že zařízení nebo infrastruktura nejsou plně využívány pro plánovaný účel, posuzuje se jejich poměrná způsobilost podle pravidel programu.

Všechny tyto kroky směřují k ověření, zda náklady skutečně vznikly, byly řádně doloženy a odpovídají rozsahu a kvalitě provedených prací.