MP/20/2018 – Použití dokazování a pomůcek při správě místních poplatků

Dotaz:

Lze v rámci poplatkového řízení stanovit poplatek na základě dokazování, případně podle pomůcek?

Odpověď:

Cílem správy daní je správné zjištění a stanovení poplatků a zabezpečení jejich úhrady (§ 1 odst. 2 daňového řádu). Jedním z postupů, který slouží k naplnění uvedeného cíle je dokazování podle ustanovení § 92 daňového řádu. S ohledem na subsidiaritu daňového řádu je proces dokazování plně aplikovatelný v rámci poplatkového řízení. Pokud nelze poplatek stanovit na základě dokazování, a to z důvodu, že poplatkový subjekt nesplní při dokazování některou ze svých zákonných povinností (např. splnění ohlašovací povinnosti či součinnosti při dokazování), stanoví správce poplatku místní poplatek podle pomůcek podle ustanovení § 98 daňového řádu. Ustanovení § 98 odst. 3 daňového řádu pak upravuje, že pomůckami jsou zejména důkazní prostředky, které nebyly správcem poplatku zpochybněny, podaná vysvětlení, porovnání srovnatelných poplatkových subjektů a jejich povinností a vlastní poznatky správce poplatku získané při správě poplatků.

S ohledem na specifičnost některých druhů místních poplatků je nutné dodat, že postup v podobě stanovení poplatku podle pomůcek nelze využít u každého z nich (neexistence proměnných skutečností, které ovlivňují výpočet a tím i výši poplatkové povinnosti).