Žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.

Dotaz:

V rámci práva na informace dle zákona č. 106/1999 Sb. (dál Zákon) žádám o informaci ohledně § 17, odstavce (11) zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a podobných hrách v platném znění, které zní:
"Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou."

Jde mi o to, jakým způsobem se v zákoně stanovená minimální vzdálenost 100 metrů měří, když obec žádné další omezující ustanovení nepřijala.

Možná, že k tomu byl zřejmě Vámi podán již nějaký výklad, který by na mé otázky poskytl odpověď. V tom případě žádám o jeho přeposlání třeba elektronicky.

1. Jde o vodorovnou vzdálenost mezi rohem budovy školy, a rohem objektu herny, nebo
2. vodorovnou vzdálenost, měřenou v ose nejkratší možné pěší trasy mezi vstupem do školy a vstupem do herny,
3. či nějak jinak (a v tom případě jak stanovenou) vzdálenost?

 

Odpověď:

Zákon v § 17 odst. 11 používá pojem „sousedství“, avšak nijak tento pojem nedefinuje a ani nestanoví způsob měření vzdálenosti v tomto ustanovení uvedené. V tomto případě tedy pojem sousedství představuje tzv. neurčitý právní pojem, jehož použití s sebou přináší nutnost vzít v úvahu všechny možné podmínky a měnící se okolnosti.

Ministerstvo financí se při aplikaci § 17 odst. 11 odvolává na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 79/2008 ze dne 23. dubna 2009, jehož podstatné pasáže si Vám, v souvislosti s Vaším dotazem, dovolujeme ocitovat:

„Při interpretaci a aplikaci § 17 odst. 11 zákona je nutno postupovat následujícím způsobem. Pokud obec využila zákonem dané možnosti a stanovila vyhláškou okruh vzdálenosti 100 m od objektů, v nichž a nebo v jejichž sousedství je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno, je třeba z tohoto okruhu v rámci povolovacího řízení vycházet a respektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu sousedství. Nevyužila-li obec tuto možnost, je třeba vždy důsledně vážit, zda byl v tom kterém případě pojem sousedství naplněn či nikoliv. V tomto případě je však správní orgán při své úvaze limitován maximální možnou vzdáleností 100 m. To znamená, že v případě absence obecně závazné vyhlášky ne všechna místa do vzdálenosti 100 m od „chráněných“ budov budou nutně představovat naplnění pojmu sousedství. Zákon přitom v § 17 odst. 11 hovoří o „okruhu vzdálenosti“ a lze proto dovodit, že se při vyměření stometrového okruhu vzdálenosti vychází z přímé vzdálenosti dotčených objektů měřené tzv. „vzdušnou čarou“.

Ministerstvo financí závěrem připomíná, že mu nepřísluší podávat závazný výklad právních předpisů, pouze vyjadřovat svůj právní názor.