Novinky

Rozhovor s ředitelem FAÚ Jiřím Hylmarem pro Seznam Zprávy

oddělení 7401 - Komunikace s médii
oddělení 7401 - Komunikace s médii

Vydáno

  • Finanční analytický úřad
  • Lidé MF
  • Mezinárodní sankce
  • Rozhovor
  • Veřejný sektor
  • Zahraniční sektor
  • Seznamzpravy.cz

Datum vydání: 21.07.2022 | Zdroj: seznamzpravy.cz

Rozhovor s novým ředitelem Finančního analytického úřadu Jiřím Hylmarem. Nástupce Libora Kazdy vysvětluje systém, jakým se v Česku vyhledává majetek sankcionovaných Rusů.

 

Kdo vás do této funkce vybral? Ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS?

Přihlásil jsem se do konkurzu. V oblasti praní špinavých peněz se pohybuji celý profesní život: 15 let jsem se tím zabýval u policie, poté jsem se přesunul sem na Finanční analytický úřad, kde jsem se z řadového referenta stal vedoucím oddělení, potom ředitelem analytického odboru a pak zástupcem ředitele. Takže přihlášení do konkurzu mi přišlo jako logický postup v mé kariéře.

To znamená: nikdo mě sem politicky neposadil, nikdo mi nic neslíbil.

V čem jsou pro vás případy takzvaného praní peněz přitažlivé?

Je to – hlavně teď – populární , i když na dokazování komplikovaná oblast, o kterou se i kvůli válce na Ukrajině zajímá i běžná veřejnost. Chápu, že někoho víc baví chytat za ruku zločince násilné kriminality. Nebo zloděje. Ale já mám ekonomické vzdělání a když to nadsadím, mým úkolem je chránit ekonomické zájmy státu. Což mě zajímá.

Komplikovaná oblast na získávání důkazů? Narážíte na to, že u praní peněz musí policie dokázat takzvaný zdrojový trestný čin? Tedy že třeba podezřelé stamiliony na účtech pocházejí z konkrétního daňového podvodu?

Ano, definice praní peněz, legalizace výnosů z trestné činnosti, u nás vyžaduje zdrojový trestný čin. A to je základ všech problémů. I vy novináři často píšete, že se v Česku perou peníze, že přes zdejší účty protékají podezřelé finanční prostředky. Ale já potřebuju, aby mi někdo řekl, že ty peníze někomu chybějí. Nebo ještě jednodušeji: že je někdo ukradl. A asi si umíte představit, jak je těžké například v současné zahraniční situaci získat takové informace z Ruska nebo z dalších zemí bývalého Sovětského svazu.

Ale perou se i peníze z domácích podvodů nebo z předražených veřejných zakázek a podobně. Dá se změnit zákon, abyste zdrojový trestný čin nepotřebovali?

Zatím se si na to stěžovala hlavně policie. A pak samozřejmě my. Teď už se tahle problematika řeší i na Ministerstvu spravedlnosti. Musíme být ale realisté - abychom obrátili důkazní břemeno, to znamená, aby nám podezřelý dokazoval, že jsou peníze čisté, také není jednoduché. Zároveň je pravda, že dokážeme na podezřelé transakce zareagovat mnohem rychleji než dřív. Nechci působit alibisticky, ale jako úřad jsme závislí na tom, co nám nahlásí především banky. A protože spolupráce s nimi funguje velmi dobře, jsme dnes třeba za čtrnáct dnů schopni detektovat podivné transakce. Dříve jsme na ně přišli třeba až po roce.

Dostal jste od ministra Stanjury nějaké zadání, na co se máte zaměřit? Co po vás chce?

Řekl mi jen, abych postupoval v mezích zákona. A zhostil se toho, aby se Česko dokázalo vypořádat s dodržováním mezinárodních sankcí v souvislosti s válkou na Ukrajině. Tuhle problematiku teď u nás řeší zhruba polovina pracovníků.

Mimochodem, podle mě by některé věci kolem finanční kriminality řešit náš úřad. Třeba phishingové útoky nebo případy romance fraud. Je sice velice smutné, když někdo přijde celoživotní úspory, ale na druhou stranu je to bagatelní podvod, který má řešit policie na obvodní úrovni. Náš sekretariát je zahlcen telefonáty okradených lidí, kteří prosí o pomoc, avšak není možné, aby všechny takové případy šly přes celostátní zpravodajskou jednotku, jakou jsme my.

Drobné podvody berou čas na velké kauzy?

Ne že bychom je přestali dělat. Ale spíš jsme změnili priority. Policie má 40 tisíc zaměstnanců, my máme 30 analytiků, z nichž 15 má plnou hlavu mezinárodních sankcí. Když tu věc šetří policie a peníze už z účtů pachatelů zmizely, tak se tím nezabýváme. Když vidíme, že peníze ještě můžeme někde chytit a vrátit poškozenému, tak do toho jdeme.

Máme rekordní inflaci, ekonomika na tom podle odhadů bude také hůř. Projeví se to podle vás i na počtu podvodů?

Projeví. Budou pokračovat například noční vishingové telefonáty. Hodně se do toho promítl i covid – lidé seděli doma, často u počítače, měli čas a nějaké naspořené peníze, protože nemohli tolik utrácet. A do toho zažívali masáž různých investičních projektů: investujte s námi, ochraňte své úspory před inflací. Takže i investiční podvody budou podle mě na vzestupu. Mimochodem, někdy je problém přesvědčit poškozeného, že je skutečně poškozený.

Myslíte tím, že okradený člověk pořád doufá, že dostane investované peníze zpátky? Plus slibovaný výnos?

My vidíme, kam peníze tečou – jak na účet investiční společnosti přibude půl milionu od klienta, ale jak se ty peníze dál nehýbají. Nikam se ve skutečnosti neinvestují, žádný slibovaný nákup cenných papírů. A také vidíme, že si jednatelé investiční společnosti z těchto peněz koupili vilu za 15 milionů a každý jedno maserati. A zbytek poslali mimo Českou republiku. V takovém případě peníze zablokujeme, podáme trestní oznámení. Avšak i policie má kolikrát problém klienty přesvědčit, že byli okradeni. Protože investiční společnosti hned rozjedou kampaň: ‚Omlouváme se, chtěli jsme vaše peníze zhodnotit, ale kvůli zásahu policie nemůžeme.‘

Na manželku můžeme, na bratra těžko

Evropská unie v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině schválila už šest balíčků sankcí. S každým se o desítky a stovky jmen rozšiřuje seznam osob, kterým je v EU zmrazen majetek. Kolik práce vám přinese každý nový člověk na seznamu?

Ono je to trochu jinak. Zákon neříká, že právě my bychom měli majetek vyhledávat. Tu primární roli má někdo jiný. Systém je nastaven tak, že třeba každá banka projíždí každých 24 hodin portfolio svých klientů, zda nejsou na sankčním seznamu. Podobně to dělá katastrální úřad, dělá to i depozitář cenných papírů. Veškeré tyto majetkové rejstříky dělají pravidelně monitoring a pokud kdokoliv z nich zjistí, že tam je nějaký majetek patřící sankcionovanému, má dle zákona povinnost nám tuto skutečnost nahlásit. A my následně přistoupíme ke zmrazování.

Co z toho zmrazování vám dělá největší problémy?

Popravdě, zmrazit právě bankovní účty, to není žádné hrdinství. To vygeneruje sám systém a já mohu říct, že za Českou republiku si toto dobře plníme. Vylučuji, že by v českých bankách byl nezmrazený přímý majitel účtu, který je na sankčním seznamu. To samé se týká katastru. Problém je dohledat skryté vlastnictví přes vícero kolen. Přes firmy mimo Českou republiku.

Jde o české firmy, které jsou vlastněny subjekty z nějakého offshoru, a ty zase z jiného offshoru. A získat informace o skutečném vlastníkovi, když se musíte obracet o pomoc hned na několik zahraničních partnerských zpravodajských jednotek, je často až neřešitelný problém. Zvlášť když ti kolegové někdy nemají takové nástroje, jaké máme my. V Evropě existují podobné instituce jako je FAÚ, ale některé nemají ani oprávnění nahlížet na bankovní účty.

A to vás při dohledávání ruského majetku omezuje?

Ano. A limituje nás zároveň i to, že zdaleka ne všude problematiku sankcí řeší tamní obdoba FAÚ. Někdy je to třeba ministerstvo spravedlnosti, a my se tudíž potom ani nemůžeme odvolávat na princip výměny informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami.

Zmrazili jsme peníze i akcie

Kolik ruského majetku už Česko od vypuknutí války na Ukrajině zmrazilo?

Podle hrubého odhadu to může být majetek do deseti miliard korun.

Co v tom všechno je?

Jsou v tom nemovitosti, jsou v tom podíly v obchodních firmách, finanční prostředky na bankovních účtech.

Co to pro vás znamená, když je majetek zmrazen? Pokud jde třeba o hotel, jako byl Westend v Mariánských Lázních, musíte se o něj i starat? Nebo to pro vás končí plombou v katastru nemovitostí?

Náš obecný přístup je takový, že není myslitelné, aby stát byť jen jedinou korunou doplácel na správu toho zmrazeného majetku. A pokud jde například o hotel, tak v něm lze dále podnikat, ale zároveň je v našem rozhodnutí o zmrazení majetku také uvedeno, že výnos z této činnosti nemůže nikdy skončit v rukách sankciovaného subjektu.

Narazili jsme na řadu případů, kdy nešlo přímo o majetek sankcionovaných Rusů, ale jejich příbuzných a dalších spřízněných osob. Můžete i tento majetek zmrazit?

V těchto případech se sice snažíme o určitý extenzivní přístup, ale musí tam být i nějaká „provazba“. Když tu má například bankovní účet manželka sankcionované osoby a když její muž k tomuto účtu má dispoziční právo, je propojení zjevné, lze uvažovat i o institutu společného jmění manželů. Ale řeknu otevřeně, že třeba bratr sankcionované osoby už je pro nás problém. Nejsem ten, kdo by dokázal posoudit, že jeden z těch dvou bratrů je radikální stoupenec režimu a druhý třeba radikální odpůrce.

Problémy mohou nastat. Možná jste zaznamenali, že i Švýcaři znovu rozmrazili ruský majetek v přepočtu asi za osmdesát miliard korun.

Také už čelíte nějakým žalobám?

Zatím nečelíme žádné žalobě, ale je třeba přiznat, že máme i některé případy, kdy je majetek zmrazen formou předběžného opatření, přičemž stále probíhá správní řízení. A já nemohu předvídat, jak toto správní řízení skončí.

Teď se chystá česká verze takzvaného Magnitského zákona, který umožní sestavení národního sankčního seznamu u osob, které zatím nejsou na sankčním seznamu EU. Vítáte takový krok?

Jestli vítám, nebo nevítám, k tomu se nechci vyjadřovat. To mi nepřísluší. Ale mohu říct, že jakmile ten zákon bude, tak podle něj budeme postupovat. Mohlo by nám to pomoci, aby nám nějaký majetek neutekl, než se ten dotyčný subjekt dostane na sankční seznam EU.

Nás překvapilo, že Česko si na sankční seznam EU dosud nikoho o své vůli neprosadilo. Žádný z těch ruských funkcionářů či oligarchů se tam nedostal z české iniciativy. Přitom máme zprávy, že váš FAÚ s nějakými návrhy přišel. Proč se to nepodařilo? Je to snad selhání české diplomacie?

Já nebudu komentovat, kdo za to může nebo nemůže. Jen mohu říct, že my jsme schopni detekovat, kdo má jaké majetky, ale někdo jiný, nikoliv FAÚ, musí zase zjistit, zda je tam nějaké napojení na režim v Rusku. A my nejsme ti, kdo mají zavolat do Bruselu a říct, ať tam někoho přidají. To je už práce pro jiné instituce.

 

Doporučované

Nejčtenější