Novinky

Schillerová: Pozor na kombinaci restriktivní měnové a rozpočtové politiky

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D. místopředsedkyně vlády a ministryně financí

Vydáno

  • Komentář
  • Ministr financí
  • Lidové noviny
  • Česká národní banka
  • Úroková sazba
  • Veřejný sektor

Datum: 26.11.2021 | Autor: ALENA SCHILLEROVÁ | Zdroj: Lidové noviny | Rubrika: Názory | Strana: 11

Opakovaně dnes slyšíme, že razantní zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou je v rozporu s postupem velkých světových centrálních bank. Evropská centrální banka drží základní úrokovou sazbu už šestým rokem na rekordním minimu nula procent a její hlavní ekonom Philip Lane označil měnové intervence a zpřísňování monetární politiky za kontraproduktivní. Americký Fed je toho názoru, že současná zvýšená inflace bude pouze přechodná, a to v USA inflace dosahuje nejvyšších hodnot za posledních 30 let. Podle bývalé šéfky Fedu a současné ministryně financí Janet Yellenové přetrvá zvýšená inflace nejpozději do konce roku 2022, než se ekonomika vzpamatuje z globální pandemie.

Přesvědčení o globálním charakteru dnešní inflace tažené dočasnými faktory, která odezní spolu s aktuálními pandemickými šoky, tedy není sci-fiinterpretace nějaké Aleny Schillerové z české kotliny. Je to postoj velké části expertů u nás i ve světě, se kterými bych se neodvažovala srovnávat. Přesto si ČNB pod vlajkou nezávislosti stojí za svým opakovaným zvýšením úrokových sazeb až na 2,75 %. Tedy nejvíce od 20. století. Jistou oporu má přitom postup našich centrálních bankéřů jen u centrálních bank na východě Evropy, byť ani tam nejdou úroky nahoru tak razantně. V Polsku dosahují po nedávném zvýšení 1,25 % a v Maďarsku 2,1 %. A to se obě dvě země potýkají s vyšší inflací než my – vysoko přes 6 %.

Rizikem pro postpandemické oživení přitom není jen drastické zvýšení úrokových sazeb ČNB, ale i úsporné plány budoucí vládní koalice, čímž nám míchá smrtící koktejl restriktivní měnové i rozpočtové politiky. V rozpočtu na příští rok totiž údajně chtějí hledat radikální škrty za 80 až 125 miliard korun, což nevyhnutelně povede k omezení investic a služeb v sociální a zdravotní oblasti. Pokud navíc bude vláda hospodařit v rozpočtovém provizoriu, nebude moci čerpat neutracené prostředky z minulých let a mohou tak reálně chybět peníze na víceleté investiční projekty.

Nechápejte mě ale špatně, konsolidace českých veřejných financí je nezbytná. Jak ale někdo nedávno trefně poznamenal: to poslední, co teď Česká republika po šoku od ČNB potřebuje, je škrtací heroismus nové vlády.

Doporučované

Nejčtenější