Tvrzení, že Ministerstvo financí si vybírá statistické veličiny, které nadhodnocují vliv EET se nezakládá na pravdě. V opozicí prezentovaném stanovisku se chybně uvádí, že ministerstvo své odhady inkasa DPH zakládá na odhadech vývoje spotřeby ve stálých cenách. Není to pravda. V případě daně z přidané hodnoty je nutné používat - a Ministerstvo financí tak vždy postupovalo - nominální veličiny/běžné ceny, které v sobě už obsahují vliv inflace. Princip fungování DPH je totiž na nominálních cenách přímo založen. Cena zboží a služeb pro výpočet DPH už v sobě vliv inflace obsahuje a použití stálých cen (bez inflace) by pro jakékoliv meziroční porovnání daně z přidané hodnoty nedávalo vůbec smysl. Podobně si počínají i nadnárodní instituce jako OECD či MMF.

Neméně nepřesný je argument, že v případě výpočtu EET není zohledňován vliv kontrolního hlášení či dalších opatření. Kontrolní hlášení způsobilo silný nárůst inkasa v roce 2016, kdy bylo jako plošné a nenáběhové opatření jednorázově zavedeno. Proto je vliv kontrolního hlášení v dalších letech pouze omezený. Naproti tomu efekt EET se začal naplno projevovat až ve zmíněném roce 2017, kdy již byl nárůst inkasa vlivem kontrolního hlášení započítán. Při výpočtu inkasa EET je rovněž plně zohledňován vliv všech relevantních legislativních změn, např. změna DPH.