Ministerstvo financí se ohrazuje proti zavádějícím tvrzením ohledně nevymáhání regresní náhrady škody za postup Kanceláře prezidenta republiky v tzv. kauze Maděra. Informace prezentované v médiích vytvářejí dojem, že Ministerstvo financí nevymáhá náhradu škody za pochybení konkrétní osoby, i když by ji údajně vymáhat mělo. Tato tvrzení se ovšem nezakládají na pravdě a musíme je důrazně odmítnout.

Pan Luděk Maděra v roce 2015 požádal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím Kancelář Prezidenta republiky o informace o platech některých jejích zaměstnanců. Protože ale nebyl spokojen se způsobem, jakým byla jeho žádost vyřízena, obrátil se na soud s žalobou o náhradu škody. Podle zákona o náhradě škody (zákon 82/1998 Sb.) zastupuje stát v takových případech Ministerstvo financí, jemuž soud uložil povinnost uhradit panu Maděrovi za způsobenou újmu částku 47 250 Kč a také náhradu nákladů řízení ve výši 26 000 Kč.

Podle zákona o náhradě škody by vymáhání bylo možné jen v případě zaviněného porušení právní povinnosti konkrétní osobou. K tomu ale v tomto případě nedošlo.

Kancelář Prezidenta republiky při vyřizování žádosti pana Maděry musela v rámci testu proporcionality posoudit, zda právo na informace tazatele převažuje nad právem na ochranu soukromého života příslušných zaměstnanců organizační složky státu. Tato práva jsou rovnocenná a v každém jednotlivém případě mezi nimi musí být dodržena spravedlivá rovnováha, jak s definitivní platností judikoval Ústavní soud ve svém nálezu z října 2017. Ten jasně potvrzuje, že Kancelář Prezidenta republiky při posuzování žádosti pana Maděry na požadované informace postupovala věcně správně.

Odškodnění bylo nařízeno za průtahy při vyřizování žádosti. Tyto průtahy byly způsobeny především složitostí této věci a nejasnou rozhodovací praxi v obdobných případech. Tu vyjasnil až následně právě Ústavní soud. Nedošlo tedy k pochybení konkrétního úředníka, po kterém by bylo možné regresní náhradu za uhrazenou částku vymáhat.