Schillerová: Daně lidem a firmám zvyšovat nechceme
Rozhovor s Alenou Schillerovou, ministryní financí.
Zdroj: Právo | 16.1.2018 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1 | Autor: Jiří Vavroň, Jan Holý
* Každá vláda slibuje vyrovnaný státní rozpočet. Je to ale reálné bez drastického seškrtání veřejných výdajů?
Záleží na tom, jaké si vláda stanoví priority a jak porostou příjmy státního rozpočtu s ohledem na vývoj ekonomiky. I já chci, abychom hospodařili s vyrovnaným rozpočtem, nanejvýš považuji za ospravedlnitelný deficit ve výši národních investic, což se v oblasti sestavování rozpočtů někdy nazývá jako „zlaté pravidlo“.
* Pokud chcete sestavit vyrovnaný rozpočet, je lepší jednobarevná vláda, nebo ta koaliční, kde každá strana usiluje o prosazení svých priorit?
Jsem přesvědčena o tom, že je to možné v obou případech. Formát vlády nemá vliv na saldo státního rozpočtu. Například v roce 2000 za čtyřprocentního ekonomického růstu a jednobarevné vlády skončil státní rozpočet ve schodku 46 miliard. O rok později to bylo dokonce 67 miliard.
Naopak koaliční vláda v letech 93 až 95 hospodařila s mírnými přebytky a rekordního přebytku 62 miliard za rok 2016 dosáhla také koaliční vláda. Podstatné je nakládat s veřejnými penězi rozumně a efektivně, na to by měla dbát každá vláda.
Vezměte si třeba takové mýtné. V Rakousku je průměrná nákladovost 12 procent, u nás více než dvojnásobek. A to se nebavíme o žádných drobných, ale o miliardách korun. Obrovský potenciál ušetřit zbytečné výdaje je také v oblasti IT. Řada ministerstev zbytečně utrácí za provoz IT služeb nebo datových center, jejich centralizace a zefektivnění by byly pro stát a pro občany obrovským přínosem.
Je pozitivní, že programové prohlášení naší vlády klade na tuto oblast velký důraz. Jsem také ráda, že jsme v posledních letech dosáhli pokroku v boji proti daňovým únikům, které stát každoročně připravovaly o miliardy. Bez toho by uzdravení veřejných rozpočtů nebylo možné.
Naše opatření jako EET, kontrolní hlášení a reverse charge tomu učinila přítrž a přinesla do veřejných rozpočtů desítky miliard navíc.
V neposlední řadě chci zmínit nutnost zlepšit čerpání peněz z evropských fondů. Kupříkladu na pokrytí ČR rychlým internetem můžeme od EU získat přes 10 miliard korun. Jenže na ministerstvo průmyslu v první výzvě loni doputovaly žádosti na vybudování sítě rychlého internetu pouze v řádu desítek miliónů. S tímto musí naše vláda pohnout, byla by velká škoda miliardy z EU nevyužít.
* Česko je vzhledem k ostatním zemím relativně málo zadlužené. Je ale dluh země vůbec zaplatitelný, když se každoročně zvyšuje rozpočtovými deficity?
Česká republika patří mezi země s nejmenším zadlužením v Evropě, což oceňují i ratingové agentury ve svém pravidelném hodnocení. Od roku 2013 se podařilo efektivnějším řízením státního dluhu a likvidity státní pokladny snížit státní dluh o téměř 60 miliard korun. Při relativním vyjádření vůči HDP pak klesl dluh ke konci roku 2017 o devět procentních bodů na 32,3 procenta.
Ve snižování vládního dluhu, který se skládá nejen z dluhu státu, ale i krajů a obcí, tak patříme v Evropě mezi premianty a chceme v tomto trendu pokračovat. K tomu přispívá i hospodaření státního rozpočtu, který, jak už jsem zmínila, dosáhl zejména v posledních dvou letech vynikajícího výsledku. S dluhy se tedy určitě žít dá, ale je potřeba k této problematice přistupovat zodpovědně a nepodléhat populistickým tlakům na zvyšování výdajů rozpočtu.
* Všechny vlády, včetně té vaší, slibují daňovou reformu. Je možné ale daně snižovat bez omezení výdajů státu, reformy státní správy, zdravotnictví a dalších bezplatných služeb?
V minulých letech jsme prokázali, že snižovat daně, a přesto vybrat víc je možné i díky lepší práci Finanční správy. Když jsme v prosinci 2016 spustili EET v restauracích, hospodách a hotelech, snížili jsme jim zároveň DPH na stravovací služby z 21 na 15 procent, tedy téměř o třetinu.
Když jsme po roce analyzovali, co to udělalo s inkasem DPH do veřejných rozpočtů, zjistili jsme, že nám i přes tento zásadní pokles daňové sazby vzrostl výběr této daně díky EET o 5,2 miliardy. A to je prosím číslo očištěné od vlivu ekonomického růstu a všech dalších vlivů, díky kterým se inkaso meziročně DPH zvýšilo o 32 so miliard.
Takže moje odpověď na otázku, zda je možné daně snižovat i bez zásadních reforem a provozních úspor napříč státní správou, je, že ano, a to prostřednictvím kvalitních opatření směřujících k lepšímu a spravedlivějšímu výběru daní stávajících.
A jedním dechem dodávám, že jen do určité míry, která je limitována rozsahem šedé ekonomiky a daňových neefektivností. Proto nyní pracujeme na zásadním zjednodušení daňového systému a jeho elektronizaci, sloučení systémů správy daní, sociálního a zdravotního pojištění do jednoho jediného. Díky tomu snížíme neefektivnosti nejen na straně administrativních nákladů vlády, ale také náklady, které administrativní břemena složitého a nepřehledného daňového systému vyvolávají u poplatníků.
* Přísnost při výběru daní ale často vede k tomu, že je ministerstvo financí obviňováno z omezování svobodného podnikání přílišným státním dohledem.
Daňové příjmy tvoří ve vyspělých zemích, a nejinak je tomu v České republice, více než 90 procent všech veřejných příjmů. Takže je přirozené, že zajištění důsledného výběru daní je prostě základní úloha státu, bez které by nebylo možné vůbec nic, dokonce ani podpora podnikání, ani dohled nad férovostí hospodářské soutěže, ani vymáhání regulí obchodního práva.
Finanční správa nemůže nikdy rezignovat na důsledný dohled nad plněním daňových povinností ani na finanční kontroly. Může se ale zaměřit na to, aby těch kontrol bylo co nejméně a byly co nejadresnější, aby tento dohled byl co nejefektivnější. Jsem opravdu ráda, že k tomu již dnes máme řadu funkčních opatření, jako jsou kontrolní hlášení a EET.
Uznávám, že jejich zavedení představovalo jistou represi, na druhou stranu rozhodně nešlo o žádné experimenty, vše již úspěšně fungovalo i mimo ČR a vše se také osvědčilo. Díky těmto opatřením si nyní mohu dovolit říct, že reportovací povinnost, alespoň co se týče malého a středního podnikání, je nyní dostatečná. Teď nastal čas zaměřit se na to, jak být srozumitelnější, pro podnikatele vstřícnější. A to je také má priorita jako ministryně financí.
* Ústavní soud rozhodl, že je třeba EET upravit. Bude to znamenat okleštění dalších etap?
Ústavní soud v polovině prosince rozhodl o stížnosti některých poslanců na údajnou neústavnost zákona o evidenci tržeb. Ačkoli se někteří z těchto poslanců snaží verdikt soudu v mediálním prostoru ohýbat a tvrdí například, že Ústavní soud díky jejich stížnosti další fáze EET zrušil, faktem zůstává, že protiústavnost zákona potvrzena nebyla a soud jej naopak shledal jako zcela legitimní nástroj státu pro kontrolu daňových povinností.
Nejvýznamnějším zásahem do aktuální podoby zákona je odklad náběhu třetí a čtvrté fáze do doby, než bude provedena novela zákona, která současně vydefinuje případné výjimky. Jinými slovy evidence tržeb je rozjetý vlak a Ústavní soud potvrdil, že jede správným směrem. K tomu pak dodal: Než připojíte další vagóny, dobře si ještě jednou rozmyslete, které to budou. Protože pak už nebude jednoduché některý z nich odpojit.
Ministerstvo financí už finalizuje novelu zákona, díky které se třetí a čtvrtý vagón do soupravy zařadí asi o jeden rok později, zato však pevnějším spřažením a na stabilnější trať. Jsem ráda, že nám při přípravě této novely pomáhají zástupci všech relevantních podnikatelských sdružení v České republice. Ostatně i pro ně je důležité, aby se EET jako spravedlivé opatření vztahovalo na hotovostní platby napříč všemi segmenty národního hospodářství.
* Není nechuť k placení daní podpořena i tím, že se veřejné prostředky občas používají i na neprůhledné projekty a státní správa je drahá a málo efektivní?
Samozřejmě. Korupce, pletichaření u veřejných zakázek a jiné neetické a protiprávní projevy při nakládání s veřejným majetkem, ale i zjevná úřední či politická neschopnost, samozřejmě vedou k demotivaci daňového poplatníka.
Mám ale pocit, že se Česká republika v posledních letech posouvá směrem k zemím, kde si stále méně občanů klade otázku, proč by vlastně měli platit daně. Daňový poplatník chce plným právem vidět smysluplné investice, zlepšující se infrastrukturu, vstřícného úředníka, fungující informační systém.
Mou prioritou z hlediska gesce resortu financí je proto i on-line finanční úřad, vstřícnost a srozumitelnost daňové správy, zpřehlednění toků peněz ve státním rozpočtu, řešení problematiky nároků z nespotřebovaných výdajů.
Od rozšiřování EET, Účtenkovky nebo projektu daňového vzdělávání do škol si zase slibuji, že se i nadále bude zmenšovat dříve poměrně silná tendence chápání daňových úniků jako určitých „gentlemanských přestupků“, což samo o sobě k všeobecné ochotě platit daně logicky také nepřispívá.
* Berní úředníci prý mají získat další nástroj na kontrolu firem. Banky a další finanční instituce jim budou muset poskytnout informace o skutečných majitelích společností vždy, když se objeví podezření z praní špinavých peněz.
Není pravda, že by banky měly mít novou povinnost informovat finanční úřad při podezření na praní špinavých peněz. Tuto povinnost mají banky pouze vůči Finančnímu analytickému úřadu, na čemž novela nic nemění.
Ministerstvo financí samozřejmě podporuje spolupráci mezi daňovými orgány členských států Evropské unie. Proto jsme připravili novelu daňového řádu, kterou vláda schválila na svém jednání 3. ledna. Jejím smyslem je umožnit správci daně pro účely výkonu mezinárodní spolupráce přístup k vybraným údajům potřebným pro správu daní.
Novela v omezené míře předpokládá možnost získání a využití údajů též v rámci tuzemské správy daní. V drtivé většině se přitom jedná o údaje, které jsou tyto osoby povinny správci daně sdělovat již na základě dosavadní právní úpravy. Pro žádnou paniku tedy opravdu není důvod.
* Připravovaný zákon má rozšířit pravomoci centrální banky při stanovení výše poskytovaných hypoték komerčních ústavů?
Provázanost hypotečního trhu s trhem nemovitostí může představovat jedno z rizik finanční stability a je vhodné, aby Česká národní banka, jakožto orgán odpovědný za péči o finanční stabilitu, měla k dispozici odpovídající nástroje k ošetření tohoto rizika. O konkrétní podobě budeme s Českou národní bankou ještě diskutovat, proto bych nerada v této fázi předjímala konečnou podobu návrhu.
* Vláda se chce zaměřit i na důslednější kontrolu regulovaných cen. Jakým způsobem?
Naším záměrem je posílit výkon cenové kontroly zejména nad vodným a stočným pomocí věcně usměrňovaných cen. Poplatky za vodu tvoří významnou položku v rozpočtu našich domácností, které bychom chtěli ochránit před agresivními praktikami některých dodavatelů. Proto jsme nedávno na ministerstvu financí vytvořili oddělení cenové kontroly v oboru vodárenství a kanalizací, které se zaměří zejména na nejvýznamnější hráče na trhu, a vedle něj zajišťuje cenovou kontrolu vody i Specializovaný finanční úřad. Tyto kontrolní orgány budou těsněji spolupracovat s dalšími dozorovými orgány státní správy, zejména s ministerstvem zemědělství.
* Všechny předcházející vlády se snažily potlačit lichvu, ale v definici procentně nestanovily, odkdy o ní vlastně můžeme mluvit.
Nemohu s vámi úplně souhlasit, protože definice lichvy je obsažena v občanském i trestním právu. Jedná se o nepřiměřené protiplnění za využití něčí tísně. Obdobnou definici lichvy mají i okolní státy, například Německo, Rakousko nebo Švýcarsko.
Případná změna této definice vyžaduje obezřetnost a musí být podrobena velmi široké debatě pod jak s odbornou veřejností, tak i na půdě Poslanecké sněmovny. Poměrně často třeba zaznívá, že by se měla zavést regulace na maximální výši roční procentní sazby nákladů, což se na první pohled může zdát jako dobrý nápad. Je zde ale velké riziko, že bychom tímto krokem vehnali nejzranitelnější skupiny do náruče nelegálních lichvářů a ještě více tak zhoršili jejich složitou situaci.
Osobně se spíše kloním k tomu, aby byla přiměřenost úrokových mu sazeb posuzována individuálně, tedy zejména s ohledem na konkrétní situaci dem dlužníka. Ve svém odhodlání bojovat s lichvou ale chceme boj vytrvat. Při přípravě novely tohoto zákona budeme vycházet z příkladů dobré praxe v zahraničí.
Některé podněty jsou velmi zajímavé, ale nelze je tak jednoduše převzít bez dalšího. Musíme se vyvarovat toho, aby změna regulace nepřinesla více negativ než pozitiv. Významný krok učinilo ministerstvo financí již v minulém ster volebním období, kdy byl připraven zákon o spotřebitelském úvěru, který výrazně zlepšil postavení spotřebitele a přinesl řadu stav nástrojů k omezení neférových praktik.
Mám na mysli zejména omezení sankcí za prodlení se splácením, zen rozšíření působnosti zákona cen na mikropůjčky do pěti tisíc korun, převod licenčních a dohledových pravomocí do d ČNB nebo systém ověřování odbornosti prodejců. Poskytovatelé také musí při sjednávání vat úvěru řádně posoudit, zda je spotřebitel schopen ze svých příjmů úvěr řádně splácet. Pokud k tomuto posouzení nedojde, je smlouva od počátku neplatná.
* Vláda chce i jasná pravidla pro financování zdravotnictví. Zahrnuje to i možnost sloučit některé či všechny zdravotní pojišťovny?
Cílem této vlády je efektivní a transparentní zdravotnictví s jasnými pravidly. Ta by se měla týkat například financování nemocnic, které si mnohdy nechávají od pojišťoven proplácet vyšší částky za léčiva a zdravotnické prostředky, než kolik činí jejich skutečná cena. Jasná pravidla je též potřeba zavést při vstupu moderních nákladných technologií do zdravotnictví, aby bylo hrazeno z veřejných prostředků pouze to, co má reálný přínos pro pacienty.
U zdravotních pojišťoven vláda počítá se zachováním stávajícího pluralitního systému. Podle mého názoru je mnohem výhodnější variantou mít více zdravotních pojišťoven, než aby vznikla jedna „superpojišťovna“. Spíše než na počet pojišťoven bychom se měli zaměřit na jejich činnost, odpovědnost a také na vytvoření většího prostoru pro konkurenci mezi pojišťovnami, z níž by těžili pacienti.
* Zvažuje vláda zavedení sektorové daně či vyšší zdanění největších firem?
Žádné daně zvyšovat nechceme a nebudeme. Zaměříme se na efektivnější a lepší výběr těch stávajících.