Ivan Pilný: Nikoho sekat trávu neposílám

Rozhovor s Ivanem Pilným, ministrem financí
Zdroj: Blesk | Datum: 3.6.2017 | Rubrika: Politika | Strana: 2

* Jaký byl první týden ve funkci šéfa státní kasy?

„Byla to pecka, protože jsem moc nevěděl, kam jdu. Samozřejmě jde o výměnu šéfa, někteří lidé ještě nevědí, jak se ke mně chovat, s čím za mnou můžou přijít, takže chodí častěji, než by bylo potřeba. Ale to se ustálí. Za ten týden jsem se dostal do obrazu, včetně hrobů, které tady jsou…“

* Hrobů?

„To nejsou mé hroby. Ale je tady ta elektrárna v Turecku, máme tu OKD, teď to je Diag Human. To jsou kauzy táhnoucí se z minulosti, zdědil jsem je a musím se s tím vyrovnat.“

* A jak se mají občané vyrovnat s vaším nedávným výrokem: „Penzijní systém samozřejmě dojede, dřív nebo později... moje děti nebudou dostávat důchod, z čeho by to proboha bylo? Musejí se o sebe postarat a šetřit si na stáří.“?

„Podívejte se, s těmi důchody je to tak, že lidem, kteří se spoléhají jen na ten důchod, se žije opravdu špatně. I těm, kde ta penze překračuje průměr. Já kdybych si spočítal, kdy se mi vrátí, kolik jsem do toho systému dal, tak bych se musel dožít 93 let. A populace stárne, což má dva důsledky. Ten první, že lidi dokáže medicína déle udržet při životě. A to něco stojí, platí to stát, je to příspěvek za státní pojištěnce. Tam ty náklady rostou extrémně tak jako tak. Druhý je ten, že klesá populace v produktivním věku. Dneska už chybí 120 tisíc lidí na pracovním trhu.“

* Jsem ročník 81 a zajímá mě, zda budu muset i v důchodu makat, třeba sekat obci trávu, jak jste též řekl, protože na důchody nebude.

„Ti lidé, co mi podsouvají, že je posílám sekat trávu, vůbec nevědí, jak vypadal můj život. Myslí, že jsem někdo, kdo je celý život ve vatě a jejich problémy prostě nechápe. Můj život vypadal jinak. Já jsem – ani mi nebylo patnáct – dělal u zedníků, protože jsem musel vydělat na to, abych mohl vůbec chodit do střední školy, kde jsem měl největší stipendium, které existovalo. Sociální plus prospěchové, dvě stovky. Zatímco mí vrstevníci jezdili na dovolenou, já jsem nelegálně přidával u zedníků, , vozil jsem tam kolečka s cihlami.“

* To zní dojemně, ale co čeká příští důchodce?

„My potřebujeme, aby ti lidé, kteří chtějí pracovat – a není to jen o fyzické práci, protože to je v tomhle věku už obtížné – mohli by třeba dostat zadarmo internet a pracovat z domova nebo se dovzdělávat, protože my je budeme potřebovat. Jestliže chtějí odpočívat, ať odpočívají. Jestli chtějí společnosti něco dát a chtějí se při tom bavit a mít ten život, na který byli zvyklí, tak bychom jim to měli umožnit. Není to přece o tom, že jim jednou za rok přispějeme několika stovkami na penzi. To je prostě nevytrhne. A já prostě nevěřím na důchodové reformy.“

* Proč ne?

„Někdo mi řekne, že je to možné, že se na tom pracuje. Ale na tom se pracuje už 20, 25 let. Nikdo to nevymyslel, nikdo, a mezitím probíhá ten demografický vývoj. Když se vymyslí y nějaká záležitost, jako je nový pilíř, tak ho příští ta vláda zruší. Takže zmizela i jistota. Je to tak, že by měla solidarita v rodině stoupnout, děti by se měly postarat o své rodiče, tak jak tomu je třeba v Koreji nebo jinde. Druhá věc je, že musíte myslet na zadní kolečka. adní ko Tady v Česku, ale i v Evropě je tendence říkat: On se někdo o mě postará. Někdo mě vzdělá, protože to je mé právo, někdo mi dá práci, protože je to mé právo. Ať je to firma, nebo stát. Ale takhle to prostě nefunguje, takhle to fungovat nemůže. Primárně jsem za svůj osud zodpovědný já sám.“

* A co je špatného na argumentu, že když celý život p pracuji, odvádím daně, tak b by se o mě měl stát postarat? s Já mu platím a očekávám, že mi t to vrátí.

„No to nevrátí t nikomu. Já j jsem vám říkal s svůj příklad a u kaž dého je to tak, že by s se musel dožít extrémně vysokého věku, aby se mu vůbec vrátilo, co do toho systému za zaplatil.“

* Jaký tedy máte recept?

„Musí tady být stabilní systém, musí tu být dohoda napříč politickým spektrem. To se nikdy nepodařilo. A já se obávám, že v tom půdorysu, jak jsou volby, kdy vždy musí vzniknout koalice, se to nepodaří nikdy. Můžeme se tady bavit o různých návrzích, ale ty návrhy nikdy neřeší realitu, kde se na to vezmou ty peníze, a neřeší problém té shody. Levice na to bude mít vždy jiný názor než pravice. Jedna z věcí, kterou bych měl zmínit, a některé firmy už to dělají, jsou zaměstnanecké benefi ty, kdy zaměstnavatelé by měli zaměstnancům na penzi přispívat. Je tam ten popud, aby se lidé s podporou zaměstnavatele starali o sebe. Mysleli na zadní kolečka.“

* I váš předchůdce myslel na zadní kolečka, když sestavoval státní rozpočet če na příští rok se s schodkem 50 m miliard. Vaše starost bude usměrňovat do této výše požadavky vládních kolegů. Zaskočil vás některý z nich?

„Státní rozpočet má nějaký rytmus, takže žádný rozpočet zatím není. Je jen výdajový rámec sestavený mým předchůdcem. Teď se pracuje na podrobných tabulkách, které mám do vlády předložit 21. června. A až v připomínkovém řízení se teprve objeví požadavky jednotlivých ministrů.“

* Ale ty už jsou známy.

„My už je samozřejmě máme sesumarizované a je to tak, že závazek vlády, tedy defi cit 50 miliard, hodlám respektovat. Požadavky jednotlivých ministerstev dávají dohromady ještě 89 miliard navíc. No a to by vytvořilo schodek 139 miliard.“

* Jelikož o sobě tvrdíte, že jste lakomý, tak ten 50miliardový defi cit nepřekročíte?

„To je těžké, zejména proto, že jsou věci, které už nemohu ovlivnit. To jsou hlavně mandatorní výdaje. Vzpomněl jsem si na jedno úsloví amerického investora Warrena Buffetta, který říkal: Teprve když opadne příliv, pozná se, kdo plaval nahý. No a po é éře pana ministra Kalouska j jsme byli nazí skoro všichni. n Jak podniky, tak občané, a musíme je nějak obléknout. Ale jsou tady požadavky l oblékat je do brokátu, a na to prostě nemáme. k Ty mandatorní m v výdaje stoupají, jsme p před volbami, což znamená, a říkám to zcela m o otevřeně, ten rozpočet je politický. Ten č defi cit 50 miliard je ohrožen.“

* Jaké požadavky půjdou rovnou do koše?

„Nebudu přijímat žádné další požadavky na mandatorní výdaje, protože ty jsme teď uspokojili před volbami. Nebudu přijímat výdaje investičního charakteru, kde není návrat investic. Teď mám problém – a je to usnesení vlády – dát panu Bělobrádkovi tři miliardy navíc. Protože ty peníze, jdou, jsou převážně spotřebovávány, není tam měřen návrat investic a s tím mám problém. Usnesení vlády mě zavazuje, muselo by se revokovat. Je také ale třeba říct, že tento rozpočet bude dokončen 25. srpna a potom spadne pod stůl, protože vláda bude v demisi. Budou volby, přijde nová vláda, Sněmovna se s tím bude muset vypořádat, takže teoreticky by šlo říct, že je jedno, co si tam namaluji. Ale mám nějakou zodpovědnost a za ten defi cit budu bojovat.“

* Ohlásil jste spuštění účtenkové loterie k 1. listopadu, termín se už ale několikrát odsouval. Teď už je to konečný termín?

„Ano.“

* Vy sám prý ale konceptu této loterie nevěříte, je to tak?

„Ony ty zkušenosti ze zahraničí neukazují, že by to byla nějaká bomba. I tam, kde se to povedlo, třeba na Slovensku, se to rozjelo velmi dobře, ale pak to zase upadlo v zapomnění. Třeba po roce, až budeme mít nějaká data, se můžeme podívat na to, co to přineslo. Ty náklady na loterii nejsou nijak astronomické, ale musí to něco přinést, a my v současné době nejsme schopni oddělit ani data, kolik přineslo EET, od dalších vlivů, jako je snížení DPH na potraviny v restauracích a podobně. Až budeme mít data, tak to prostě nějak zhodnotíme.“