V poslední době se objevily nepřesnosti ohledně daňových kontrol. Objevují se čísla, která udávají průměrnou frekvenci těchto kontrol, ale nevypovídají nic o jejich struktuře a zaměření. Opakuje se mýtus, že přestěhování firem do Prahy znamená, že se kontrole vyhnou. Nic takového není pravda.

Zaprvé, statistiky zachycují pouze „terénní kontroly“, které jdou už „na jistotu“ tam, kde existuje vysoké podezření na daňové úniky. Tomu však předchází nejen náročná vyhledávací a analytická činnost, ale také kontroly daňových dokladů, finančních výkazů a dalších dokumentů. Tato práce, která tvoří drtivou většinu kontrolní činnosti, se v oficiálních statistikách nezachycuje, přitom je však pro odhalení úniků nejdůležitější. Právě ona rizikový subjekt odhalí. Jde o mnohem efektivnější postup než chodit na kontrolu „naslepo“, uměle zvyšovat statistiku průměrné frekvence kontrol bez výsledku a obtěžovat bezproblémové poplatníky.

Že se postup osvědčuje, lze dokázat rostoucí výší doměřené daně na jednu kontrolu.

Ukazatel doměřené částky na jednu daňovou kontrolu vzrostl z 69.591,- Kč za rok 2007 na částku 209.589 Kč v roce 2012. V procentním vyjádření tak efektivita daňové kontroly stoupla o 201,17 procenta. Příčinou pozitivního trendu je především cílená koncentrace správců daně na daňové subjekty, u kterých existuje zvýšené riziko nesprávného vykázání daňové povinnosti. Jinými slovy, méně se obtěžují poctiví podnikatelé.

Tvrzením, že by se měly kapacity finanční správy přemisťovat po republice, aby se poplatníci nevyhýbali kontrolám, představuje lámání do otevřených dveří.

V posledních letech totiž právě k takovým změnám došlo. Specializovaný finanční úřad byl vytvořen pro velké daňové poplatníky, kteří se podílejí na inkasu daní většinovým dílem, a má celostátní působnost.

Kromě toho transformace finanční správy umožnila pružně přesouvat kapacity úřadů tam, kde je potřeba.