Jiří Hanák v komentáři 31. 10. uvedl nepřesnou informaci založenou na zkreslení zpráv z jiných médií. Konkrétně píše: „I ukázalo se, že zadlužené Polsko, které šetřící mánii nepropadlo, s ratingovými agenturami si hlavu neláme a na rozdíl od nás roste záviděníhodným tempem, půjčuje si ještě levněji.“

Pravda je jiná. Poslední emise eurobondů uskutečnily obě země na počátku října letošního roku, kdy Česká republika dne 1. října prodala 10leté dluhopisy s výnosem 2,871 % a Polsko realizovalo ihned následujícího dne emisi dluhopisů se splatností 12 let a s výnosem 3,385 %.

Tvrzení o levnějších půjčkách Polsku byla založena pouze na odhadech výnosů do splatnosti vybraných eurobondů obou zemí na základě tzv. kompozitních cen. Ty jsou založeny na průměru cen, které jsou získávány od různých poskytovatelů.

Vzhledem k tomu, že nejde vždy o ceny, za které jsou realizovatelné obchody s dluhopisy na sekundárním trhu, jedná se o pouhý odhad skutečných tržních cen sekundárního trhu. Tyto ceny pak v praxi nekorespondují s cenami, resp. výnosy dosažitelnými na primárním trhu, na kterém je nezbytné zohlednit ještě tzv. prémii za novou emisi. Porovnávaly se navíc dluhopisy s různými dobami splatnosti. Pokud uvážíme výše uvedená technická omezení a skutečnost, že se hovoří pouze o jednom bazickém bodu (0,01 %), o který byla údajně sekundární úroveň výnosu polského eurobondu pod českým eurobondem dne 15. října, není možné na tomto základě vyvozovat ekonomické závěry, se kterými se lze v článku setkat. A jednoduše také proto, že skutečné úrokové náklady České republiky jsou opravdu nižší (relativně i absolutně) než náklady Polska.