Nechte kontrolory pracovat
Pan redaktor Leschtina paradoxně považuje za příznak chaosu státu skutečnost, že se úředníci daňové správy snaží konat svou povinnost. Vrchního ředitele daňové správy Knížka označuje za »nadčlověka« a ministra financí Kalouska za »právního nihilistu«. Komentář se týká rozsudku Ústavního soudu zakazujícího namátkovou daňovou kontrolu (Berní nadlidé, HN, 8. dubna).
Jedná se o nález překvapivý s naprosto odlišným výkladem daňového procesu, než je ten, kterým se ubírala dosavadní praxe i soudní judikatura. Nerad bych zde opakoval argumenty o popření preventivní funkce daňové kontroly. Nechci ani znovu poukazovat na nejednotnost soudců Ústavního soudu, kdy uvedený nález je »pouze« většinovým názorem dvou soudců, přičemž předsedkyně senátu odlišné stanovisko podrobně zdůvodnila.
Nebudu ani panu redaktoru vytýkat, že si plete rozdíl mezi přepadovou a namátkovou kontrolou, která je daňovému poplatníkovi oznámena s dostatečným předstihem.
Velmi zarážející je v uvedeném nálezu skutečnost, že daňové řízení se přirovnává k řízení trestnímu. Přitom se jedná o věc zcela odlišnou, kdy nelze vyšetřování trestných činů přirovnávat ke kontrole daňové povinnosti.
Takovéto srovnání vede k absurdním závěrům, že daň v podstatě představuje trest za schopnost zajistit si svou prací a podnikáním jistý příjem a zisk. Pak by zřejmě bylo na místě vést debatu o tom, zda by nebylo správné daně úplně zrušit a zajistit nezbytné financování státu jiným způsobem. Srovnání s trestním právem s ohledem na ochranu práv jednotlivce pak naprosto postrádá logiku v případech, kdy je daňová kontrola prováděna u osoby právnické. Ministerstvo financí a daňová správa se tímto překvapivým nálezem Ústavního soudu dostává do velmi těžké pozice, kdy bude možno vždy konstatovat, že nerespektuje soudní moc. V případě, že se bude daňová správa chovat v mezích nálezu, bude to v přímém rozporu s dosavadní judikaturou správních soudů (zejména Nejvyššího správního soudu). A samozřejmě naopak.
Jakkoliv ctím autoritu Ústavního soudu, jeho role je Ústavou České republiky vymezena jako ochrana ústavnosti. A těžko si lze jako ochranu ústavnosti představit zcela odlišný výklad doposud jednoznačně vykládaného ustanovení právního předpisu »jednoduchého« práva.
Podle mého názoru také došlo k přímému popření textu platného zákona, aniž by bylo Ústavním soudem využito jeho možnosti ustanovení výslovně zrušit. Partnerem jsou v tomto případě pro daňovou správu soudy správního soudnictví, zejména pak Nejvyšší správní soud.
Budu zvědav, zda-li Ústavní soud bude pokračovat v podobném duchu a zakáže revizorům namátkové kontroly cestujících nebo České obchodní inspekci kontroly stánkařů. Teprve potom bychom se skutečně ocitli v chaosu, který si snad pan redaktor skutečně nepřeje.
Ondřej Jakob, tiskový mluvčí Ministerstva financí
Zdroj: Hospodářské noviny , 10.4.2009, rubrika: Názory , strana: 11.