Včera Česká republika podala u švýcarského federálního nejvyššího soudu odvolání proti rozhodčímu nálezu vynesenému dne 17. března 2006 v arbitráži Saluka Investments B.V. vs. Česká republika. 

Česká republika se odvolává proti výroku rozhodčího tribunálu, že Česká republika porušila článek 3 česko-holandské dohody o podpoře a ochraně investic tím, že neposkytla veřejnou podporu IPB. Důvodem odvolání je skutečnost, že tribunál nedostatečně rozlišoval mezi Nomurou a Salukou při hodnocení časového aspektu své pravomoci rozhodovat o nárocích Saluky, která jediná - narozdíl od Nomury - je žalobcem v této arbitráži. Česká republika totiž změnila svou koncepci veřejné podpory bankám předtím, než první část akcií IPB od Nomury v říjnu 1998 získala Saluka, která se tak až v tomto okamžiku stala zahraničním investorem požívajícím ochrany podle česko-holandské dohody. Česká republika proto žaluje o určení, že rozhodčí tribunál nemůže rozhodovat o domnělých nárocích Saluky založených na změně koncepce veřejné podpory České republiky. 

Pokud švýcarský federální nejvyšší soud odvolání vyhoví, příslušnou část rozhodčího nálezu nezruší, avšak rozhodčí tribunál se nebude moci otázkou veřejné podpory dále zabývat v následující, tzv. kvantové fázi arbitráže. Protože rozhodčí nález ze dne 17. března 2006 není konečný, může se Česká republika odvolávat jen proti otázkám pravomoci tribunálu rozhodovat o otázkách, o kterých již rozhodl. Česká republika bude mít možnost odvolat se proti jiným skutečnostem v případě, že rozhodčí tribunál v druhé, tzv. kvantové fázi arbitráže přisoudí Saluce konkrétní částku náhrady škody. Česká republika takové další odvolání podá, bude-li to považovat za vhodné.