Soudní dvůr EU dnes vydal rozsudek ve věci C-11/2015, Český rozhlas, která se týká předběžné otázky položené Nejvyšším správním soudem České republiky. Soudní dvůr dospěl k závěru, že činnost veřejnoprávního vysílání financovaná poplatky hrazenými na základě zákona není poskytováním služby za úplatu a není tudíž předmětem daně ve smyslu směrnice o DPH.

Soudní dvůr se ve svém rozhodnutí nezabýval otázkou dopadů do výše nároku na odpočtu daně. Ministerstvo financí má za to, že v tomto ohledu jsou aplikovatelné závěry Generálního advokáta v dané věci, dle kterých tato činnost veřejnoprávní vysílací organizace nezakládá nárok na odpočet daně, přičemž v případě přijatých plnění, která jsou použita jak pro činnosti, které jsou předmětem daně, tak pro činnosti, které předmětem daně nejsou, vzniká nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši.

„Podstatou sporu byl rozdílný výklad zákona o DPH. Podle Finanční správy ČR jsou totiž poplatky za rozhlasové a televizní vysílání formou úplaty za poskytovanou službu, přičemž tyto služby jsou od DPH osvobozeny bez nároku na odpočet daně, z čehož plyne i povinnost pro Český rozhlas krátit svůj celkový nárok na odpočet DPH. Rozhodnutí Soudního dvora EU neznamená, že by měl Český rozhlas nárok na odpočet DPH v plné výši, o což ve sporu usiloval ale pouze to, že pro výpočet částečného nároku na odpočet se použije jiná metoda,“ říká náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.