Ruský státní majetek zmrazila ČR jako první stát v Evropě. Na jeho správu nepůjde ani koruna z českého rozpočtu, slibuje šéf FAÚ Hylmar

Zdroj: Deník N
Autor: Lukáš Prchal, Michal Tomeš

Česko jako první země na světě zmrazilo ruské státní nemovitosti. Na velké sankční akci se podílí i Finanční analytický úřad. „Pustili jsme se do akce, do které se nikdo v Evropě ještě nepustil,“ říká ředitel úřadu Jiří Hylmar. V rozhovoru pro Deník N také vysvětluje, co zmrazení domů a bytů znamená pro jejich obyvatele a jak se budou řešit například opravy takových nemovitostí. „Česko na to nebude dávat žádné peníze ze svých rozpočtů. Ruská agentura je stále majitelem a je za ten majetek odpovědná,“ popisuje.

Před několika týdny začalo platit rozhodnutí vlády o zmrazení ruského státního majetku v Česku. Zaznamenali jste v souvislosti s tím nějaké stížnosti nebo otázky?

Jelikož se to týká stovek subjektů, ne každý si přečte naše stránky, kde je vysvětlené, jak se mají chovat –⁠ to znamená, že nemají nájemné a podobně platit někde bokem v hotovosti, ale na účet. Některým tato informace nestačila a jiní ji nepochopili, takže čelíme kupě dotazů.

Na co se lidé ptají?

Jak mají postupovat, co mají dělat a tak dále. Jak mají třeba vypořádat dodávky energií.

Kdo bude nyní reálně vykonávat správu těchto nemovitostí? Co když bude některá potřebovat údržbu nebo opravu?

Stávající vlastník. Přitom samozřejmě nesmí dojít k porušení nebo obcházení sankcí. Vše by se tedy mělo dít pouze s naším vědomím, respektive povolením. My musíme například souhlasit s pohyby na zmrazeném účtu a na co budou peníze vynaložené. Jde o řadu administrativních záležitostí.

Navíc jsme první v Evropě, kdo na tento majetek takto sáhl. Pustili jsme se do akce, do které se nikdo v Evropě ještě nepustil. Asi není náhoda, že v agendě mražení majetku naši lidé školí některé kolegy z jiných zemí.

Na co se vás například ptá ruská agentura pro správu majetku v zahraničí, která je dva týdny na českém sankčním seznamu?

K tomu z důvodu mlčenlivosti nemohu nic moc říct. Asi jen to, že má možnost využít opravné prostředky. A nelze vyloučit ani soudní řízení. Hlavní otázky jsou od nájemců v ruských domech. Nyní budeme muset řešit hlavně opravné prostředky proti našim rozhodnutím a správu toho majetku.

Jak budete řešit situaci, kdy například spadne střecha některého z domů a na účet nebudou chodit peníze nebo na účtu nebudou dostatečné prostředky?

Především je důležité zdůraznit, že Česká republika na to nebude dávat žádné peníze ze svých rozpočtů. Ruská agentura je stále majitelem a je za ten majetek odpovědná.

Co by se tedy stalo v případě nemovitostí, kde by byla nutná oprava, na kterou by ale na zmrazeném účtu nebyly finanční prostředky?

V první řadě je to problém majitele, vlastníka. Pokud by prostředky sehnal, musel by Finanční analytický úřad požádat o výjimku. A znovu opakuji, že by na to nešla ani koruna z českého rozpočtu.

Dohlíží váš úřad ještě na nějaký jiný aspekt dodržování sankčních opatření, než je zneužívání peněz z účtu, kam lidé posílají nájemné?

Finanční analytický úřad je administrativní jednotka. Na ten účet vidíme, a když tam nebudou chodit peníze nebo dostatek peněz, které víme, že tam měsíčně chodit mají, samozřejmě to vzbudí podezření. A naznačovalo by to, že nájemné lidé platí nadále nějak jinak, jinou formou. V takovém případě už by mohlo jít o trestný čin obcházení mezinárodních sankcí, pak by to řešila policie.

Nikdo po mých asi osmi lidech přidělených na dodržování sankcí nemůže chtít, aby běhali po Bubenči a osobně fyzicky hlídali, jak se platí za nájem v ruských nemovitostech.

Kolik váš úřad zaznamenal od začátku roku 2022 případů porušování sankcí?

Od začátku ruské agrese jde o vyšší desítky případů. Často jde o případy, na které nás upozornila třeba celní správa.

O jaké jde typicky zboží? Lžou například lidé o jeho původu? Nebo deklarují, že jde o jiný typ výrobku?

Úmyslné činy a ty velké činy porušování nebo obcházení sankcí se pohybují v jednotkách. U velké části případů porušování sankcí jde o neznalost.

Máme případy, kdy jede kamion, který mezi tisícovkami položek veze třeba tři zakázané věci jako oblečení nebo nějaké luxusnější zboží. Nejde o nic závažného.

Kolik jste od začátku ruské agrese proti Ukrajině zmrazili v Česku nemovitostí a peněz na účtech? Případně jaká další čísla, pokud jde o nestátní majetek, nám můžete dát?

Dostáváme se ke stovce nemovitostí, když započítáme ruské státní nemovitosti. A celkově jsme zmrazili deset miliard korun. Ale je to variabilní, někdy se neprokáže původní podezření a majetek se musí rozmrazit.

Jak se vám daří prokazování, že majetek patří někomu na sankčním seznamu?

Není to úplně jednoduché, protože sankcionovaná osoba zřídkakdy vlastní majetek napřímo. A tak se často snažíme prokázat, že je majetek napojený na sankcionované osoby nebo firmy, a to je docela problém. Často je vlastněný přes několik společností a většina nemá sídla v Česku, takže musíme získávat informace ze zahraničí. Že je někdo vedený v různých rejstřících jako skutečný majitel, neznamená, že to tak skutečně je.

Některá řízení stále vedeme, i když jsme je začali na začátku agrese Ruska proti Ukrajině. Podle nás je důležité řádně to prošetřit, protože deklarovaní majitelé mohou být bílými koňmi.

Nicméně jsou případy firem, které se vlivem sankcí dostaly do finančních problémů. Existuje možnost takové firmy prodat, aby byla zachována třeba pracovní místa?

My musíme v každém případě rozhodnout, jestli to je, nebo není sankcionovaný majetek. Pokud ne, prodeji nic nebrání. Pokud ano, poslední možný převod firem do evropských rukou byl do posledního května. A pokud nepřijde další evropský sankční balíček, který by tento termín prodloužil, je tato možnost vyloučena.

Každopádně v případě převodu do evropských rukou je ale výnos z prodeje zmražený, takže si dokážete představit, jaká je asi motivace prodávajícího majetek prodat.

Když dochází k dokazování, doptáváte se na vazby, jsou vůbec ti lidé kontaktní? Když jsme pokrývali téma sankcí, zpravidla se s námi ruské subjekty nechtěly vůbec bavit.

Jsou to subjekty, které logicky nechtějí, aby byl jejich majetek zmrazen, takže my rozhodně nemáme s komunikací problém. Jiná věc je, zda to, co je nám jimi předestíráno, můžeme vůbec považovat za věrohodné.

Zlepšila se spolupráce se zeměmi, kam podnikatelé svůj majetek tradičně schovávali? Komunikuje lépe třeba Kypr?

Nechci zmiňovat žádnou konkrétní zemi, ale ano, myslím, že v rámci Evropy se komunikace výrazně zlepšila – a to i v zemích, které dříve patřily mezi eldoráda pro ukrývání majetku.

Zároveň mohu říct, že v současnosti je trendem vytlačování tohoto majetku mimo Evropu. A mimo Evropu je mezinárodní spolupráce velmi problematická.

Ještě k majetku –⁠ máte například podezření, že jsou majetky, o kterých nemáme dostatek důkazů? Předpokládám, že pravděpodobnost nalezení dalšího majetku je nižší a nižší.

S tím souhlasím. Mohu vyloučit, že by tady byl přímý majetek sankcionovaného subjektu nebo že by tady někdo ze sankcionovaných subjektů měl účet. A je absolutně vyloučené, že by tu na sebe měl napsanou nemovitost.

Nikdy ale nemůžete vyloučit, že tu někdo bude mít majetek, který je ale formálně napsaný na někoho jiného nebo skrytý skrze neprůhlednou vlastnickou strukturu. Rodinné příslušníky samozřejmě vždy prověřujeme, ale u některých lidí je vlastnictví a vazby těžší prokázat.

V loňském roce podal Finanční analytický úřad přes devět stovek trestních oznámení a došlo k více než šesti stům zablokování transakcí. Bude to letos více?

Loni jich bylo 911, letos je to zatím 770 a blokací finančních prostředků bylo 624. Je možné, že se dostaneme někam k devíti stům, to ale neznamená, že by to byl z naší strany neúspěch. Už při nástupu do funkce jsem říkal, že jich můžeme mít třeba jen sto, protože Finanční analytický úřad by se měl především zaměřovat na nejzávažnější případy, které ohrožují ekonomické zájmy státu.

V devíti stech oznámeních je i řada oznámení spíše bagatelního charakteru, kdy se jedná například o prolomení internetového bankovnictví. Tyto případy se spíše snažíme dostat z naší gesce, nicméně ve srovnání s ostatními úřady postupujeme rychleji a efektivněji, pokud jde o blokace prostředků. I nadále budeme tedy dělat i menší případy, ale nikoliv ex post, kdy jsou již odcizené prostředky nezvratně odčerpány.

Jsou to samozřejmě velmi smutné případy, řada lidí tím přijde o celoživotní úspory, není to nicméně věc, kterou by měl řešit Finanční analytický úřad. My bychom měli řešit spíše miliardové kauzy. Je pravdou, že dvě třetiny případů řešíme v reálném čase a snažíme se vrátit odcizené peněžní prostředky poškozeným.

Když se nicméně podíváme právě na těch šest stovek blokací, co to je za podvody? Předpokládám, že to bude právě phishing či vishing.

Ano, ale jsou tam i rozsáhlé kauzy investičních podvodů, dotačních podvodů nebo praní špinavých peněz. Ty menší případy, například prolomení přístupových údajů, jdou ovšem v souhrnu také do miliard korun.

Z policejních statistik je ale aktuálně zjevná stagnace, k nárůstu tohoto typu trestné činnosti již nedochází. A není to zásluhou toho, že by to pachatelé nezkoušeli, ale hlavně proto, jakou prevenci dělají třeba české banky nebo Česká bankovní asociace. I člověk, který to nesleduje, musel nárůst prevence zaznamenat. Lidé už na ty podvody tolik neskáčou.

V budoucnu se tedy budete více zaměřovat na velké investiční podvody?

Sofistikované podvody jsou to, co bychom dělat měli, ne jednotlivá prolomení přístupových údajů do elektronického bankovnictví.

Typicky se zaměřujeme třeba na takzvaná letadla, díky našim nástrojům víme jako první, že k nějakému podvodu může docházet. Vidíme, že na jedné straně účtu jsou desítky nebo stovky investorů, kteří na něj posílají stovky tisíc korun, přičemž na straně druhé vidíme, že si za ty peníze někdo kupuje třeba ferrari. Takto to děláme historicky. Nejenže někoho na takové jednání upozorňujeme, my ty finanční prostředky rovnou blokujeme. Jinak by je nikdo nedostal zpátky.

Nicméně když přijmeme první opatření, ty platformy si na svoje stránky dají upozornění, že nemohou investory vyplatit kvůli tomu, že jsme jim zablokovali prostředky. V tu chvíli máme i my problém investory přesvědčit, že se skutečně jedná o podvod.

Spolupracujete s Českou národní bankou?

Jsme v úzké spolupráci, Česká národní banka je druhým regulátorem AML opatření (z anglického anti-money laundering, opatření proti praní špinavých peněz, pozn. red.), jsme tedy prakticky v každodenním styku.

U investičních podvodů je třeba rozlišit dvě kategorie. Ta první reálně nabízí nějaké zhodnocení, druhá ale rovnou říká, abyste třeba investovali se známou tváří, tam ani nedojde k nějakému pokusu tvářit se třeba jako letadlo. Odcizené peníze pak jdou zpravidla ihned do zahraničí, často přes virtuální směnárnu.

Tyto podvody se ale často ani neodehrají v Česku.

To platí i pro podvody spočívající ve vylákání přístupových údajů do internetového bankovnictví, i tam jsou peníze pryč v řádu minut. V jednu chvíli jsou odčerpané na účet a okamžitě jsou vybírané v hotovosti.

V současnosti se v Česku chystá příprava nového zákona proti praní špinavých peněz cestou takzvaných průtokových účtů. Ta má obrátit důkazní břemeno při dokazování původu peněz. Co to pro vás znamená?

Jak my, tak policie máme problém s dokumentací a řešením případů praní špinavých peněz se zahraniční účastí v oblasti zdroje. A není to tím, že by k tomu orgány činné v trestním řízení přistupovaly špatně, ony prostě mají nějakou pravomoc. Legalizace výnosů z trestné činnosti za současné úpravy předpokládá zdrojový trestný čin, který musí být prokázán. Třeba kdo a jak ukradl peníze. Za situace, kdy zde fungují tranzitní účty, míří sem peníze ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Jako Finanční analytický úřad jsme schopni podezřelé transakce detekovat, a to velmi rychle. Jsme schopni peníze blokovat v reálném procesu. Policie následně zahájí řízení, v rámci něj ale musí požádat o právní pomoc třeba do Moskvy nebo jiného hlavního města. Prakticky nikdy ale odtud nepřijde potvrzení, že prostředky pocházejí z trestné činnosti. Naše orgány je tak musí uvolnit a ony putují do cílové destinace. My dojdeme do situace, kdy české orgány potvrdí, že se neprokázalo spáchání trestného činu.

Proto bylo po dlouhých stescích iniciováno vytvoření pracovní skupiny na ministerstvu spravedlnosti, kde jsme všichni zúčastnění došli k závěru, že se to musí řešit. Třeba proto, aby se neděly kauzy, jako když v Česku někdo nanosil do banky v igelitce miliardy a nikdo nevěděl, odkud pocházejí. Cílem je právě obrácení důkazního břemene. Je to relativně velká změna, nicméně tam, kde ji v Evropě udělali, měla pozitivní dopad.