Práce na ministerstvu
Rozdíl mezi pracovním a služebním poměrem
Na Ministerstvu financí můžete působit buď v pracovním poměru podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, nebo ve služebním poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv oba režimy znamenají zaměstnání ve státní správě, liší se ve způsobu vzniku, řízení i pravidlech.
Pracovní poměr - řídí se zákoníkem práce
Pracovní poměr je nejběžnější forma pracovněprávního vztahu v Česku. Zaměstnanec se zaměstnavatelem podepisuje pracovní smlouvu. Na ministerstvu se pracovní poměr uplatňuje zejména u pozic, které nejsou považovány za výkon státní služby. Typicky jde o pomocné, provozní nebo technicko-hospodářské činnosti, které sice podporují chod úřadu, ale samy o sobě nepředstavují výkon správní agendy.
Služební poměr – řídí se zákonem o státní službě
Služební poměr je specifický typ pracovněprávního vztahu, určený pro výkon státní služby. Upravuje ho zákon o státní službě. Tento režim je určen pro odborné agendy, jako jsou rozpočty, daňová politika, právní a kontrolní činnost nebo evropské fondy.
Základní rozdíly oproti pracovnímu poměru:
- služební poměr vzniká rozhodnutím služebního orgánu, nikoliv smlouvou,
- služební místo je obsazováno formalizovaným výběrovým řízením podle zákona o státní službě,
- státní zaměstnanec je povinen složit tzv. úřednickou zkoušku,
- podmínky upravuje kromě zákona o státní službě soubor dalších jiných právních i vnitřních předpisů, kde jsou přesně vymezena práva a povinnosti státních zaměstnanců
Jak poznáte, o jaký poměr jde?
Pro každé vyhlášené místo je jasně uvedeno, zda se jedná o pracovní nebo služební poměr. Tuto informaci najdete přímo v oznámení o výběrovém řízení. Výjimečně může být pracovní poměr použit i jako zástup na služebním místě – například při dlouhodobé nepřítomnosti státního zaměstnance. V takovém případě je to v oznámení výslovně uvedeno. Pokud si nejste jistí, obraťte se na kontaktní osobu uvedenou v oznámení.
Týdenní služební doba
Služební doba státních zaměstnanců a zaměstnanců je stanovena na 40 hodin týdně a funguje v režimu služební doby. Díky tomu si může každý zaměstnanec sám zvolit, kdy začne a kdy skončí v jednotlivých dnech – jen je potřeba, aby průměrná týdenní doba byla splněna nejpozději v rámci kalendářního měsíce.
Základní služební doba je čas, kdy je nutné být na pracovišti. Od pondělí do čtvrtka trvá 6 hodin denně, v pátek 4 hodiny. Zbytek tvoří volitelná služební doba, ve které si může státní zaměstnanec/zaměstnanec začátek i konec směny upravit dle potřeby.
| Den | Volitelná služební doba | Základní služební doba | Volitelná služební doba |
|---|---|---|---|
| Pondělí | 6.00 – 09.00 | 9.00 – 15.00 | 15.00 – 20.00 |
| Úterý | 6.00 – 09.00 | 9.00 – 15.00 | 15.00 – 20.00 |
| Středa | 6.00 – 09.00 | 9.00 – 15.00 | 15.00 – 20.00 |
| Čtvrtek | 6.00 – 09.00 | 9.00 – 15.00 | 15.00 – 20.00 |
| Pátek | 6.00 – 09.00 | 9.00 – 13.00 | 13.00 – 20.00 |
V rámci zvoleného začátku a konce služeby je zahrnutá také 30minutová přestávka na jídlo a oddech. Ta se nezapočítává do služební doby a musí být poskytnuta nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávka nesmí být hned na začátku ani na konic směny.
Zkušební doba
Při přijetí do služebního poměru se v rozhodnutí o přijetí stanoví v případech daných zákonem zkušební doba v délce 6 měsíců. Zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek ve službě, kdy zaměstnanec službu nevykonává, a také o dobu celodenní dovolené.
Dovolená a způsob čerpání
Každý státní zaměstnanec má nárok na 5 týdnů dovolené ročně (nebo na její poměrnou část, pokud ve službě odpracuje jen část roku).
Čerpání dovolené se obvykle domlouvá s bezprostředně nadřízeným představeným tak, aby vyhovovalo potřebám pracoviště i zaměstnance. Nadřízený následně dovolenou formálně určí a oznámí ji alespoň 14 dní předem, pokud se společně nedomluvíte na kratší lhůtě.
Dovolená může být rozdělena do více částí, ale alespoň jedna část by měla trvat minimálně dva týdny v kuse – ledaže se zaměstnanec s nadřízeným dohodnou jinak. Cílem je, aby zaměstnanec svou dovolenou vyčerpal v tom roce, kdy mu na ni vznikl nárok. Pokud to z provozních či osobních důvodů nejde, může zaměstnanec požádat o převedení až jednoho týdne do dalšího roku.
Nárok na dovolenou se počítá v hodinách a podle délky týdenní služební doby se následně převádí na dny.
Služební volno
Státní zaměstnanec má nárok na služební volno, pokud nemůže z důvodu překážek na své straně vykonávat státní službu. Patří sem například důležité osobní překážky, výkon veřejné funkce, plnění občanských povinností, některé úkony ve veřejném zájmu, neplacené služební volno, nemocenská, ošetřovné nebo vyřizování osobních záležitostí. V některých těchto případech náleží zaměstnanci i plat.
Na služební volno s nárokem na plat má zaměstnanec nárok také tehdy, pokud mu ve výkonu služby brání překážky na straně služebního úřadu, například provozní důvody nebo výpadek energií.
Indispoziční volno
Na základě Kolektivní dohody vyššího stupně může státní zaměstnanec čerpat indispoziční volno v rozsahu 5 dnů v průběhu kalendářního roku. Za každý den indispozičního volna se poskytuje náhrada platu ve výši denního výdělku. Nevyčerpané indispoziční volno nelze převádět do následujícího kalendářního roku.
Povolení kratší služební doby
Státní zaměstnanec může požádat o zkrácení služební doby. O tom, zda bude žádsoti vyhověno, rozhoduje služební orgán. Kratší služební doba může být povolena tehdy, pokud je to slučitelné s řádným plněním úkolů útvaru, ve kterém zaměstnanec působí.
Výkon služby z jiného místa
Státní zaměstnanec může požádat o povolení výkonu činnosti z jiného místa, takzvaný home office. Služební orgán může se státním zaměstnancem uzavřít dohodu o práci z jiného místa, pokud nenaruší řádné plnění úkolů služebního úřadu.