Novinky

Místní poplatek za komunální odpad – Vliv stanoviska Nejvyššího správního soudu 6 Afs 24/2016

odbor 39 - Správní činnosti
odbor 39 - Správní činnosti

Vydáno

  • Veřejný sektor
  • Daně a cla
  • Poplatky
  • Místní poplatky

Otázka:

Má fyzická osoba povinnost platit místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, když veškerý vyprodukovaný odpad po krátkodobém pobytu v nemovitosti, kterou vlastní (rodinný dům, rekreační objekt) odváží a ukládá v místě trvalého pobytu? Musí fyzická osoba platit poplatek za komunální odpad podle zákona o odpadech i v jiné (další) obci, kde má nemovitost a obec má zaveden tento poplatek?

Odpověď:

(s využitím stanoviska Nejvyššího správního soudu uvedeného v rozsudku 6 Afs 24/2016 ze dne 27. dubna 2016)

Právní úprava České republiky umožňuje obcím celkem tři různé způsoby financování, pokud jde o hospodaření s komunálním odpadem, které však nelze uplatňovat současně:

1. místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dle § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
2. poplatek za komunální odpad dle § 17a zákona o odpadech, nebo
3. smluvní systém vybírání úhrady za komunální odpad ve smyslu ustanovení § 17 odst. 6 zákona o odpadech.

Obec může zvolit kteroukoliv z těchto tří variant.

Definice osoby poplatníka v uvedených variantách 1 a 2 se zásadně liší:

U místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů má vymezení poplatníka formální charakter, neboť kritériem je zde trvalý pobyt fyzické osoby v obci, popř. vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba (srov. § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích). Zavádí se zde tedy nevyvratitelná právní domněnka, podle níž systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů obce využívá každá osoba splňující jedno z těchto formálních kritérií.

Naproti tomu u poplatku za komunální odpad je poplatník vymezen jako každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad (srov. § 17a odst. 2 zákona o odpadech). I zde pracuje zákonodárce s nevyvratitelnou právní domněnkou, že dané osoby využívají obcí zavedený režim nakládání s komunálním odpadem, neboť opačný přístup by podporoval nežádoucí chování (nelegální ukládání odpadu v přírodě, využívání cizích nádob určených k odkládání odpadů apod.). Kritérium pro stanovení osoby poplatníka je však v tomto případě materiální - již nerozhoduje trvalý pobyt či vlastnictví nemovitosti, nýbrž to, zda určitá osoba skutečně vytváří svou činností odpad. Na to pak navazuje definice plátce poplatku, kterým je vlastník nemovitosti, kde vzniká komunální odpad. Zákonodárce zavádí z praktických důvodů v § 17a odst. 2 zákona o odpadech nevyvratitelnou právní domněnku, že osoby produkující odpad na území obce využívají k jeho odstraňování obcí zavedený systém - bylo by totiž velmi obtížné ověřit, zda určitá osoba namísto místního systému nakládání s odpady využívá systém jiné obce, jak tvrdí, nebo zda ve skutečnosti na místním systému skrytě parazituje (např. vhazováním odpadu do cizích nádob na odpad) či se dokonce zbavuje odpadů nelegální cestou (např. jejich odhozením v okolí obce).

Podle názoru Nejvyššího správního soudu skutečně může existovat situace, kdy určitá osoba nebude považována za poplatníka, resp. plátce poplatku za komunální odpad navzdory tomu, že má na území příslušné obce evidován pobyt nebo že zde vlastní nemovitost:

  • Zejména to platí v případě, že daná osoba tvrdí (a prokáže), že se na území obce, jež poplatek vyměřuje, ve vyměřovacím období vůbec nezdržovala, tudíž zde ani nevyvíjela žádnou činnost, při níž by mohl vznikat odpad (to je zásadní odlišnost od místního poplatku, kde takovéto tvrzení není relevantní a rozhoduje výhradně jen formální kritérium trvalého pobytu, resp. vlastnictví nemovitosti).
  • Dalším tvrzením, které by v případě, že by je stěžovatel prokázal, mohlo vyloučit vznik poplatkové povinnosti, je podle názoru Nejvyššího správního soudu skutečnost, že určitá osoba žije natolik alternativním způsobem života, že skutečně při své činnosti žádný odpad neprodukuje - kupuje výhradně nebalené výrobky, příp. výrobky ve vratných či biologicky rozložitelných obalech, a veškeré nespotřebované zbytky využívá jako vedlejší produkt legálním způsobem, např. ke kompostování či topení.

Z uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu je zřejmá i odpověď na položené dotazy:

V případě, že fyzická osoba splňuje podmínky vymezující poplatníka místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v obci, která vydala obecně závaznou vyhlášku o zavedení tohoto poplatku, vztahuje se na ni poplatková povinnost. Dodáváme, že vzhledem k tomu, že zákon o místních poplatcích rozlišuje dva odlišné důvody vzniku poplatkové povinnosti /pobyt - §10b odst. 1 písm. a), vlastnictví stavby - § 10b odst. 1 písm. b)/, které se vzájemně nevylučují, může nastat i situace, kdy je tatáž osoba poplatníkem jak z titulu hlášeného pobytu na území obce, tak z titulu vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu.

V případě, kdy fyzická osoba splňuje podmínky vymezující poplatníka poplatku za komunální odpad v obci, která vydala obecně závaznou vyhlášku o zavedení tohoto poplatku, vztahuje se na ni poplatková povinnost. Poplatek by nebyla povinna platit v případě, že by u správce poplatku nebo před soudem úspěšně uplatnila a prokázala skutečnosti, které ve smyslu výše uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu vznik poplatkové povinnosti vylučují.

Nejčtenější