Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání

Zvláštní právní úpravu představuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, které původně vzniklo na základě § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., přičemž k tomuto zákonu byla Ministerstvem financí vydána prováděcí vyhláška č. 125/1993 Sb. Tento zákoník práce byl však zrušen a nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a právní úprava daného zákonného pojištění zůstala podle § 365 v platnosti do doby přijetí nové právní úpravy. I přes snahy předchozích vlád o transformaci tohoto pojištění však zůstává právní úprava zákonného pojištění v platnosti, přičemž s ohledem na absenci zmocnění k vydání prováděcího předpisu lze tuto právní úpravu měnit pouze změnou platného zákoníku práce.

Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnancům při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním se začalo prosazovat počínaje rokem 1990. Ačkoliv odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání upravuje zákoník práce, pojištění této odpovědnosti bylo pro začínající soukromé podnikání zařazeno do zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. Tato úprava v podobě zákonného pojištění platila od 1. 5. 1990 do 31. 12. 1991. Pojištění prováděla Česká státní pojišťovna. Od 1. 1. 1992 bylo zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zavedeno povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, které se však týkalo pouze omezeného sektoru ekonomických činností.

S účinností od 1. 1. 1993 byla provedena zásadní koncepční změna v úpravě pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V souvislosti s postupující privatizací bylo potřeba zajistit, aby všechny, i privatizované podniky, byly pojištěny pro případ vzniku škody z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Z několika navrhovaných způsobů pojištění byl zvolen princip zákonného pojištění této odpovědnosti zaměstnavatele. Provádění zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání bylo uloženo České pojišťovně a.s. a Kooperativě, československé družstevní pojišťovně, a.s. Provádění zákonného pojištění soukromými pojišťovnami je neziskové. Pojišťovnám bylo dříve prováděcím předpisem, v současnosti přímo zákoníkem práce stanoven procentuální podíl z přijatého pojistného na krytí nákladů správní režie (postupně ve výši 29,5 %, 25 %, 13,5 %, 9 % a 4 % z přijatého pojistného). Vznikne-li pojišťovnám provozováním zákonného pojištění majetková újma, mají právo na úhradu této újmy ze státního rozpočtu. Přebytek vzniklý z tohoto pojištění odvádějí pojišťovny do státního rozpočtu.

Právní úprava zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání podle § 205d zákoníku práce (v současné době již zrušeného) byla již v době svého vzniku v roce 1992 považována za dočasné řešení přijatelné do doby přijetí zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Hlavními nedostatky zákonného pojištění je jeho provádění dvěma soukromými pojišťovnami, které nelze charakterizovat jako soukromé pojištění, protože všechny jeho parametry stanovuje stát právními předpisy a pojišťovny nemají žádnou pravomoc do pojistně technických parametrů zasahovat, byť principiálně jako pojištění odpovědnosti se řadí do pojistných odvětví neživotního pojištění. Pojištění provádějí jako zakázku státu, na jeho účet, a podle pravidel stanovených státem. K odstranění tohoto provizoria byla v průběhu doby Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem financí zpracována řada variant řešení transformace zákonného pojištění jak do systému sociálního zabezpečení, tak i do systému soukromého pojištění, včetně přijetí zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců (č. 266/2006 Sb.), který však nikdy nenabyl účinnosti.