Distribuce na finančním trhu
Distribuce finančních produktů zahrnuje vztahy, které vznikají mezi poskytovatelem, nebo zprostředkovatelem finančních produktů na straně jedné a zákazníkem (klientem) na straně druhé. Předmětem regulace je typicky nutná odborná a morální způsobilost distributora, pravidla jednání se zákazníkem, odpovědnost za distribuci finančního produktu, náležitosti smlouvy o finanční službě, možnosti ukončování sjednaných vztahů, způsoby řešení sporů, veřejnoprávní dohled nad distributory, jejich evidence ve veřejných seznamech, apod. Lze tak konstatovat, že distribuce představuje pro regulátora hlavní pole k realizaci záměrů v oblasti ochrany spotřebitele.
Dlouhodobým cílem, který Ministerstvo financí v oblasti regulace retailových finančních služeb a ochrany spotřebitele sleduje, je sjednocení právní úpravy distribuce finančních produktů. Toto sjednocení by přitom mělo proběhnout ve dvou rovinách – jak napříč jednotlivými sektory finančního trhu, tak i pro různé druhy distribučních sítí (interní - zaměstnanecké, externí - zprostředkovatelské). Princip neutrality regulace je klíčový – vytváří jednak spravedlivější právní prostředí pro regulované subjekty, jednak umožňuje omezit riziko regulatorní arbitáže, a zajistit tak efektivní ochranu spotřebitele. Vnitřně konsistentní právo finančního trhu rovněž umožňuje významně snižovat náklady na compliance těm subjektům, které na trhu působí souběžně hned v několika jeho sektorech (což je dnes zcela běžné).
Integrace právní úpravy distribuce finančních produktů probíhá prostřednictvím novelizací příslušných sektorových právních předpisů, resp. je zakotvována do nově vznikajících zákonů. Vznik kodexové úpravy na finančním trhu je do značné míry objektivně limitován stále převládající produktově-sektorovou normotvorbou na úrovni práva Evropské unie. Jak základní koncepční východiska, tak i konkrétní záměry v rámci jednotlivých navrhovaných zákonů Ministerstvo financí dlouhodobě konzultuje se všemi relevantními subjekty finančního trhu. Důležitým konzultačním milníkem zde byla činnost a výstupy (Doporučení) Pracovní skupiny k distribuci na finančním trhu v letech 2009-2010.
Mezi základní stavební kameny budoucí jednotné regulace distribuce na finančním trhu lze zařadit:
-
jednotný způsob nabývání podnikatelských oprávnění k poskytování či zprostředkování finančních služeb (licence, povolení, registrace)
-
jednotnou kategorizaci finančních zprostředkovatelů (samostatní zprostředkovatelé, vázaní zástupci)
-
jednotný způsob ověřování odborné způsobilosti distributorů (povinná odborná zkouška z odborných znalostí a dovedností vykonaná před akreditovanou institucí)
-
důraz na srozumitelně prezentované klíčové informace pro spotřebitele (tak, aby nedošlo k zahlcení zákazníka podružnými informacemi na úkor těch podstatných)
-
přiměřenost regulace k rizikům, která z distribuce vyplývají pro jednotlivé typy zákazníků (tj. regulatorní ochrana směřovaná primárně vůči spotřebitelům, nikoli vůči profesionálním či podnikatelským subjektům)
-
dostupnost mimosoudního systému řešení spotřebitelských sporů (Finanční arbitr)
-
takové vymezení rolí jednotlivých článků distribučního řetězce, které umožní efektivní výkon dohledu (odpovědnost poskytovatele a samostatného zprostředkovatele za jejich zaměstnance a vázané zástupce).