Novinky

Mýty o reformě

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Reforma veřejných financí 2007-2010
  • Daňová reforma 2010

Reakce MF na některé nepřesnosti v médiích - reforma daní.

Mýtus:

Podle návrhu daňového řádu dojde k oslabení „institutu daňové mlčenlivosti“.

Reakce MF ČR:

Názor, že dochází k oslabení institutu mlčenlivosti, zřejmě vychází ze špatných informací o stavu textu, který byl vládou schválen. Tento text totiž nejen, že nerozšiřuje, ale naopak výrazným způsobem omezuje průlomy do daňového tajemství. Oproti stávajícímu stavu tedy dojde k výraznému omezení při poskytování údajů, které správce daně o daňových subjektech shromažďuje (bylo vypuštěno např. poskytování informací zdravotním pojišťovnám, českému statistickému úřadu, katastrálním úřadům).


Mýtus:

Pokud dojde ke sloučení výběru daní se sociálními a zdravotními odvody, nebudou si moci zdravotní pojišťovny konkurovat.

Reakce MF ČR:

Projekt jednotného inkasního místa (JIM) bude reagovat na důchodovou i zdravotní reformu. Zatím se předpokládá , že by vždy nějaká část peněz byla vybírána jako dnes formou "zdravotní daně" či "důchodové daně", k čemuž by jako doplněk existovaly dobrovolné příspěvky, které by se jako daň nespravovaly, ale o těchto reformách dosud nebylo rozhodnuto. Tomu by odpovídala i skutečnost, že z "daně" by se platil povinný standard (tedy např. nějaký standardní důchod a standardní zdravotní péče), z dobrovolných příspěvků nadstandard. Jen u nadstandardu je pak nutno sledovat vazbu příjmů a výdajů. Pokud by nakonec ale zdravotní a důchodová reforma dopadla jinak, projekt JIM by se tomu přizpůsobil. Kromě toho si ale zdravotní pojišťovny mohou konkurovat mnoha jinými způsoby, jejich konkurence tak omezena nebude.+


Mýtus:

Ministerstvo navrhuje zrušit daň dědickou a darovací, takže bezúplatné převody majetku se nebudou zdaňovat.

Reakce MF ČR:

Nic takového není pravdou. Daň dědická a darovací by se sice zrušila, ale předmět zdanění by se přesunul pod režim daně z příjmů. Osvobozeny by byly pouze osoby v první a druhé skupině, jak je tomu již dnes.


Mýtus:

B. Sobotka: „Vidím celou řadu rizik, zejména v tom, že se reforma chystá potlačit roli celníků, což ohrozí výběr spotřebních daní.“
(7.7.2008, http://www.aktualne.cz/ )

Reakce MF ČR:

MF nechce v žádném případě potlačit roli celníků, ani ohrozit výběr daní. Toto není cílem navrhované institucionální reformy. Role celníků je v mnoha činnostech státu i efektivního fungování jednotného evropského trhu nezastupitelná. Naopak bychom chtěli celníky ještě lépe využít při zabezpečování efektivního výběru a vymáhání daní, cel a do budoucna také odvodů na veřejnoprávní pojištění, nebo také při dohledu nad sázkami a hazardními hrami. S tím také počítá upravený věcný záměr sloučení daní a cel, který předpokládá mnohem vyšší úroveň integrace a spolupráce civilních a ozbrojených (celních) pracovníků při modernizaci daňové správy a její integraci s celní správou. Tímto novým návrhem chceme vyřešit kompetenční spory o tom, který správní orgán je dokáže zabezpečit lépe. Umožní nám to také mnohem rychleji reagovat na potřeby podnikatelské praxe a efektivnější spolupráci a výměnu informací s ostatními členskými státy EU, ale i v rámci WTO. Nová integrovaná organizace musí být schopna zabezpečovat kvalitní servis daňovým poplatníkům a zároveň účelně čelit daňovým únikům, aby měly všechny podnikatelské subjekty podnikající na našem území stejné podmínky.


Mýtus:

Pokud nový zákon nabude účinnosti od 1. ledna 2010, je třeba předpokládat, že by měl být používán minimálně dalších sedmnáct let. Kdyby daň z příjmů byla nadále ryze českou záležitostí, je třeba projekt nového zákona podpořit. Již v roce 2004 však začaly práce na evropském projektu společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (Common Consolidated Corporate Tax Base, CCCTB), který by měl být předložen formou směrnice ke schválení v tomto roce. Na základě bohulibého cíle snižování administrativní zátěže a zjednodušování legislativy může tedy v České republice začátkem druhého desetiletí 21. století nastat situace, za níž budeme mít nový český zákon o daních z příjmů a jejich novou evropskou úpravu (a novou českou a evropskou procesní úpravu). Obě normy se mohou výrazně lišit a zvýšit náročnost zjišťování daňového hospodářského výsledku. Je třeba si klást otázku, zda za uvedených okolností jsou práce na novém českém zákonu o daních z příjmů a související procesní úpravě správně načasovány. Doplňující informace: Celý obsah článku >>

Reakce MF ČR:

Především, Česká republika bude jako suverénní stát aktivně prosazovat v rámci EU svou představu daňového systému, nebude se pasivně přizpůsobovat.
Dále, pokud by platila jednotná evropská úprava stanovení základu daně, pak by nepochybně byla pravda, že by bylo vhodnější, aby tato úprava platila pro všechny subjekty v ČR. Samozřejmě by nebylo vhodné, aby ČR přijímala vlastní úpravu, a nutila tak subjekty počítat daně dvakrát a vybírat si pro ně vhodnější variantu.
V takové situaci však nejsme. Zaprvé, nevíme, jak bude návrh Komise vypadat. Zadruhé, existují pochybnosti, zda bude vůbec schválen. Pokud tedy chceme od základu zreformovat český systém daně z příjmů, nezbývá nám, než se vydat vlastní cestou.
Pokud by přece jen úspěch CCCTB začínal být nadějnější, není problém práce na novém zákoně přizpůsobit jednotným evropským pravidlům.


Mýtus:

Návrh nového daňového řádu nevede ke zjednodušení daňového systému, protože obsahuje více paragrafů než ten starý.

Reakce MF ČR:

Složitost či jednoduchost zákona nelze měřit počtem paragrafů. Moderní trend avizovaný mj. i legislativními pravidly vlády nabádá k tomu, aby právní předpisy byly členěny do krátkých paragrafů a krátkých odstavců tak, aby byly v jednom odstavci soustředěny věty, které spolu souvisí. Je totiž logické, že čtenáři se lépe pracuje s takto strukturovaným textem, než v případě, kdy se podstatnou eventualitu dočítá až v páté větě odstavce 15 apod. Porovnáme-li oba právní předpisy (současný a navrhovaný), je rozdíl ve struktuře směrem ke krátkým a jasným paragrafům jasně zřetelný.


Mýtus:

Nový daňový řád umožní, aby berní úředníci vstupovali nekontrolovaně do obydlí daňových subjektů.

Reakce MF ČR:

Už stávající úprava zákona o správě daní a poplatků umožňuje ve svém § 15 odst. 2 vstupovat pracovníkům správce daně provádějícím místní šetření do zde uvedených prostor. Mezi tyto prostory může spadat i obydlí, ale pouze v případě, že slouží k podnikání. V tomto ohledu se nejedná o nic nového, neboť návrh daňového řádu tento okruh nikterak nerozšiřuje (zachovává stávající rozsah). Novinkou, kterou daňový řád přináší, je naopak zvýšení práv kontrolovaných osob, neboť současná úprava umožňuje berním úředníkům vstup bez ohledu na souhlas či nesouhlas dotčené osoby. Daňový řád však nově popisuje situaci, kdy tento souhlas není udělen, a to tak, že stanoví zpřísněné podmínky pro vstup do inkriminovaných prostor. Lze proto konstatovat, že zůstávají zachovány současné standardy ohledně možnosti vstupovat do prostor sloužících k podnikání Navíc jsou však zpřísněna pravidla pro využití stávající pravomoci tak, aby byla zajištěna větší objektivita a ochrana práv dotčených osob.


Mýtus:

Je nespravedlivé, že fyzické osoby nemají být osvobozeny od daně z dividend, zatímco se plánuje osvobození právnických osob.

Reakce MF ČR:

V této záležitosti se vychází ze stávající úpravy, která je v souladu s principem, že se zdaňuje až distribuce kapitálu ke konečnému příjemci - fyzické osobě, která se dále rozhoduje, jestli jej rozdělí na spotřebu nebo úspory. Tento způsob zdanění je naprosto obvyklý ve většině států EU a OECD. U právnických osob (podniků) je vyloučení dvojího zdanění při rozdělování zisku mezi dceřinými a mateřskými společnostmi ekonomicky racionální a uplatňuje se ve většině vyspělých států. Jedná se také o nástroj podpory umisťování kapitálu na území ČR.


Mýtus:

Pokud bude odvádět všechny odvody pouze zaměstnanec, narozdíl od současného stavu, kdy je odvodová povinnost rozdělena mezi zaměstnance a zaměstnavatele, poklesne čistá mzda zaměstnance a zaměstnavatel si polepší.

Reakce MF ČR:

Nebude to možné. Na základě dohody se sociálními partnery (odbory a zaměstnavateli) lze vyjednat technické opatření, kdy se k určitému datu za hrubou mzdu začne považovat současná hrubá mzda + 35 % hrubé mzdy (pojistné na sociální a zdravotní pojištění odváděné zaměstnavatelem).
K přenosu efektivního zatížení na zaměstnance by však nemělo dojít ani z toho důvodu, že skutečné náklady pro zaměstnavatele zůstanou stále stejné, pouze se formálně změní název. Pokud by měl nějaký zaměstnavatel sílu snížit svým zaměstnancům čistou mzdu, může tak učinit kdykoliv a nemusí čekat na změnu daňového systému, o které bude MF ČR intenzivně informovat. Mzdy se navíc vytváří většinou na základě kolektivního vyjednávání a je velmi nepravděpodobné, že by si zaměstnanci nechali snížit čistou mzdu, zvláště s přihlédnutím k jejich silné pozici, kterou jim dává současná nízká úroveň nezaměstnanosti.


Mýtus:

Daňové zákony se mění velmi často a tento návrh přinese jen další změny, tj. komplikace

Reakce MF ČR:

Právě proto, že se daňové zákony mění příliš často, přichází MF ČR s tímto návrhem, který má zajistit dlouhodobou stabilitu daňového systému a jeho výrazné zjednodušení. Např. nový zákon o daních z příjmů by měl být oproti stávajícímu jen poloviční co do rozsahu.


Mýtus:

Při sloučení DPFO a sociálního pojištění budeme mít opticky velkou sazbu této „sjednocené daně“, což bude pro zahraniční investory neatraktivní.

Reakce MF ČR:

Investoři, kteří se rozhodují o nakládání s obrovskými částkami, se nerozhodují na základě „optické sazby“, ale kompletní analýzy daňového systému, včetně administrativních nákladů, které chce právě tento návrh snížit. Dle metodologie OECD, se kterou pracují i zahraniční investoři, jsou daně a odvody na veřejnoprávní pojištění považovány za daňovou zátěž. Dle této metodologie má ČR již dnes daňové zatížení práce 50 %. Na tom nic nezmění ani skutečnost, že je v zákoně napsáno 15 % jako sazba DPFO.


Mýtus:

Ministerstvo financí chce zavést jednotnou sazbu daně z příjmů ve výši 40 %.

Reakce MF ČR:

Ministerstvo financí nic takového nenavrhuje, v návrhu se o žádné konkrétní výši sazby nepíše. Ta je totiž pouze parametrem systému, o jehož výši budou rozhodovat politici dle konkrétní hospodářsko-politické konstelace. Návrh hovoří o změnách systému samotného, nikoliv jeho parametrů.


Mýtus:

Zrušení časového testu při osvobození zdanění zisků z cenných papírů a zavedení maximálního limitu ročního zisku osvobozeného od daně ve výši od 60.000 do 100.000 korun je nespravedlivé.

Reakce MF ČR:

Jedná se naopak o posílení daňové spravedlnosti, a to jak horizontální, tak vertikální. Stejná výše příjmů bude zdaněna stejně, bez ohledu na to, zda investici držíme 6 měsíců, nebo 6 měsíců a 1 den. Vertikální spravedlnost znamená, že ten kdo vydělá víc, zaplatí vyšší daň, bez ohledu na časový test. Časové testy nepatří k nejvhodnějším nástrojům daňové spravedlnosti, protože jdou proti základním principům účelu zákona o daních z příjmů a to je zdanění jakýchkoliv příjmů u fyzických osob. Vhodnějším instrumentem je nezdanitelné minimum u konkrétní kategorie příjmů, který obsahuje i prvek daňové solidarity: daně se platí, až když příjmy přesáhnou určitou hranici.
Použití nezdanitelné částky je zcela standardní metodou, kterou doporučuje daňová teorie a je hojně využívána i v praxi. To samé lze uvést i ohledně zahrnutí příjmů z prodeje cenných papírů do základu daně z příjmů, přičemž lze osvobodit určitý objem příjmů z důvodu zjednodušení správy daní. Zajímavostí může být, že právě úprava, kterou ČR používá v současné době (časový test) je v praxi využívána v menší míře. Zatímco časový test může vést k účelovému chování u prodejů o velkých objemech, zavedení stejné nezdanitelné nebo osvobozené částky pro příjmy z prodejů cenných papírů má neutrální charakter vůči všem poplatníků (všichni mají osvobozenu stejnou částku za zdaňovací období bez ohledu na to, kolik realizují), a je tak i spravedlivější.
Toto opatření je zavedeno např. v Německu, Švédsku, Irsku, Finsku či Lucembursku.


Mýtus:

Spojením pojistného na sociální zabezpečení a daně z příjmů fyzických osob (DPFO) by bylo možné zneužívat prostředky určené na výplatu důchodů.

Reakce MF ČR:

Toto tvrzení není správné, pravdou je přesný opak. DPFO patří mezi sdílené daně, jejíž výnos se díky zákonem schváleným koeficientům rozděluje mezi obce, kraje a stát. Není tedy možné použít prostředky určené jednomu účelu pro účel jiný. Stejný mechanismus by byl nastaven v případě sloučení obou odvodů, příjem důchodového účtu by byl garantován zákonem o rozpočtovém určení daní. Výhodou by byla stabilizace důchodového účtu, protože by se na jeho financování začaly podílet i daň z příjmů právnických osob a daň z přidané hodnoty. Tato skutečnost by významně pomohla v transformačním období penzijní reformy, kde v každém případě budeme muset nalézt i jiné zdroje než sociální pojištění.


Mýtus:

Po sjednocení sociálního pojištění a DPFO se bude platit sociální pojištění z příjmů z pronájmu nemovitostí i v případě, kdy se nejedná o živnost.

Reakce MF ČR:

Jedná se o nepravdivé tvrzení, tento příjem by podle návrhu nadále nepodléhal odvodům pojistného na sociální zabezpečení.


Mýtus:

Sloučením sociálního pojištění a DPFO vznikne silně degresivní systém zdanění, který nemá nikde ve světě obdoby.

Reakce MF ČR:

Faktem je, že degresivní systém nevznikne po tomto návrhu, existuje u nás již dnes. Jenom sociálnímu pojištění, které má charakter daně, neříkáme „daň“. Návrh se tak snaží pouze ukázat daňovému poplatníkovi, kolik skutečně odvádí do veřejných rozpočtů ze svého příjmu. Dále je nutno poznamenat, že stropy na sociální a zdravotní pojištění, které tuto degresivitu způsobují, jsou v zahraničí zcela běžné.


Mýtus:

V současné době má daňová správa mnohem vyšší podíl nákladů k výběru daní než Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) . Jejich sjednocením by došlo k růstu podílu nákladů na vybrané odvody.

Reakce MF ČR:

Tento argument je zcela mylný. Takovéto zjednodušené porovnání není možné, protože daňová správa a ČSSZ se liší vybíranými odvody a náklady jsou rozdílné pro každý vybíraný odvod. Na straně daňové správy je nejlevnější položkou tradičně daň z mezd (resp. osobní důchodová daň). Daň z mezd však u daňové správy patří jen k jedné části vybíraných příjmů. Dále je to zejména daň z příjmů právnických osob a DPH, která je na administraci nákladnější. Nejvíce nákladné pak jsou majetkové daně vzhledem k jejich nízkým výnosům.


Mýtus:

Pokud nyní existují daňová, celní správa a ČSSZ odděleně, existuje možnost porovnání, která tlačí na efektivitu a „soutěž“ mezi těmito složkami. Jejich sjednocením se pak tato „konkurence“ odstraní, což povede k neefektivitě.

Reakce MF ČR:

Vždy je třeba porovnávat srovnatelné (viz reakce výše). Se stejnou absurdní logikou by bylo možno porovnávat náklady daňové správy s náklady stavebních úřadů. Pokud se má porovnávat daňová správa, je mnohem vhodnější mezinárodní srovnání.

 

Nejčtenější