Novinky

Finanční správa nakládá se zajišťovacími příkazy stále obezřetněji

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D. náměstkyně ministra sekce 05

Vydáno

  • Lidé MF
  • Článek
  • Veřejný sektor
  • Finanční správa
  • Daň
  • Daně a cla

Před čtyřmi lety jsme probudili Finanční správu z letargie, kdy se zalomenýma rukama přihlížela miliardovým podvodům s DPH. Tyto podvody za sebou na jedné straně zanechávaly stále citelnější ránu pro státní rozpočet, na straně druhé geometrickou řadou se rozrůstající skupinu zázračně zbohatnuvších podvodníků. To se všem, kteří daně poctivě odváděli, pochopitelně silně nelíbilo a jejich ochota podílet se na takovémto sanování státního rozpočtu přirozeně stále více trpkla. Výsledky naší čtyřleté práce jsou nezpochybnitelné, nejen že jsme na daních vybrali již více než 220 miliard korun navíc, ale také snížili daně úhrnem o více než 30 mld. Kč a hlavně - Finanční správa po vzoru vyspělých západních zemí přestala být pro smích.

V poslední době začala Finanční správa čelit opačné kritice - prý je aktivní až moc. Konkrétně při vydávání takzvaných zajišťovacích příkazů, jejichž prostřednictvím ve výjimečných případech a v případě důvodných pochybností, zadrží daňovému subjektu finanční částku rovnající se možnému daňovému úniku. Dokud se situace neobjasní, tuto částku správce daně zadrží. Následně ji příslušné firmě buď s patřičnými úroky vrátí, nebo ji převede do státního rozpočtu. Zajišťovací příkazy jsou jedinou možnou zbraní proti sofistikovaným karuselovým podvodům, kde se rozdíl mezi nenávratně ztracenými penězi a jejich záchranou pro státní rozpočet počítá doslova na hodiny. Je proto pochopitelné, že ne vždy se daňový delikt prokáže. Snahou Finanční správy je však tyto situace minimalizovat, a to například tím, že podnikatelům dává celou řadu doporučení, jak předejít riziku podezření ze zapojení do podvodného schématu. Velmi rádi bychom dali podnikatelům přesný návod, jak se vyvarovat zapojení se do takového podvodu, nicméně vzhledem k neustále měnícím se praktikám daňových podvodníků, to bohužel možné není.

Čísla ale hovoří jasně - kvalita zajišťovacích příkazů se zvyšuje. Nejen, že jejich absolutní počet se snížil z 1605 v roce 2015 na 1561 v roce 2016, ale zároveň se výrazně zlepšuje poměr mezi tím, co Finanční správa podnikatelům po provedeném šetření vrací a tím, co odvede do státního rozpočtu jako zachráněnou daň. Nechci spekulovat o tom, nakolik je kritika této praxe živena ze strany těch, které jsme odstřihli od miliardových penězovodů a nakolik pramení z reálně způsobených komplikací poctivým daňovým subjektům. Každý daňový subjekt, který se vlivem zajišťovacího příkazu dostal do problémů, aniž by se podílel na podvodném jednání, je pro mne velmi obtížně přijatelným mementem.

Jsme si v plné míře vědomi dopadů na podnikatelskou činnost s přesahem do osobních poměrů daňových dlužníků a v žádném případě to nepodceňujeme. K zajištění co možná nejvyšší kvality této praxe jsme proto přistoupili formou metodického pokynu k co nejpreciznějšímu organizačnímu zabezpečení, zřídili jsme odborný dohled nad realizací zajišťovacích příkazů, který provádějí odborní garanti na řídící úrovni finančních úřadů, kteří jsou neustále k dispozici a každý zajišťovací příkaz vyhodnocují z celé řady odborných hledisek. Dnes již tedy není možné, aby byl příkaz vydán bez kvalitního odborného posouzení. Zřídili jsme pracovní skupinu, která slouží jako platforma pro rychlou výměnu informací a druhá rovina její činnosti spočívá ve vyhodnocování judikatury k zajišťovacím příkazům - v zohlednění judikatury ve správní praxi finančních úřadů. Rozhodně tedy v jejich vydávání nepanuje stav libovůle. Zajišťovací příkazy musí být a jsou Finanční správou aplikovány obezřetně a trvám na maximálním zvyšování nikoliv jejich kvantity, ale odborné kvality vyjádřené v odůvodnění každého takového příkazu.

Na závěr si dovolím řečnickou otázku. Policie České republiky se před časem pochlubila, že v roce 2016 zajistila majetek z trestné činnosti v celkové hodnotě 9,9 mld. Kč, zatímco v roce předcházejícím to bylo 6,2 mld. Kč. Zcela nepochybně se v obou dvou případech část těchto prostředků po skončení trestního řízení ukázala jako zadržená neoprávněně a Policie ho musela účastníkům trestního řízení vracet. Měla by však kvůli tomu na svou snahu vrátit odcizený majetek jeho oprávněným vlastníkům rezignovat? Chceme policii, která bude zloději prchajícímu v ukradeném autě směrem k hraničnímu přechodu přihlížet s tím, že trestní řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno? A chceme finanční správu, která bude podobně mávat mizejícím bílým koňům s pytli naloženými miliony korun vybraných z daní nás všech?

Autor: Alena Schillerová, náměstkyně ministra financí

Nejčtenější