Novinky

Stanovisko Ministerstva financí k tématům Otázek Václava Moravce 17. 4. 2016

oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace
oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace

Vydáno

  • Nepřesnosti
  • Otázky Václava Moravce
  • Reakce MF
  • Veřejný sektor
  • Soukromý sektor
  • Loterijní zákon

V pořadu Otázky Václava Moravce vysílaném 17. dubna 2016 zazněla řada nepravdivých tvrzení nebo tvrzení, se kterými Ministerstvo financí vyjadřuje nesouhlas. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí opakovaně nemělo k tématům ve své gesci možnost oponentury, zveřejňuje k prezentovaným tématům - zejména hazardu a problematice daňových rájů - své stanovisko.

1. Financování sportu

Trváme na tom, že financování sportu, který pozitivně ovlivňuje zdraví celé společnosti, je třeba zajistit koncepčně, pravidelně a v dostatečné míře. Právě proto nesouhlasíme s podporou sportu prostřednictvím příjmové strany veřejných rozpočtů, který je v současnosti nastaven a se kterým se pojí nejméně tři hlavní problémy:

Za prvé není vhodné, aby o tom, zda vůbec bude politika podpory sportu financována, rozhodovali provozovatelé hazardních her. To vede k nejistotě, zda dané prostředky budou nebo nebudou na tuto politiku poskytnuty, a ke zvýšení korupčního rizika. Navíc je zřízen zvláštní ukazatel na financování sportu, který umožňuje lepší přehled o financování.

Za druhé z hlediska teorie finančního práva by daň měla být neúčelová. Proto je účelové vázání výnosu daně v přímém rozporu se zásadou neúčelovosti daňových příjmů veřejných rozpočtů. Účelové určení rozdělení výnosu daní není systémové řešení.

A konečně za třetí je apriorní určení způsobu využití výnosu daní v rozporu s jednou ze základních zásad rozpočtového práva, a sice zásadou každoročního sestavování a schvalování rozpočtu. Rozdělení prostředků státního rozpočtu mezi jednotlivé politiky je politickou odpovědností parlamentu, který každoročně sestavuje a schvaluje státní rozpočet. Účelovým určením rozdělení daní je tedy obcházena rozpočtová pravomoc parlamentu.

Z těchto důvodů připravovaná právní úprava zdanění hazardních her fakticky ruší účelové rozdělení výnosu daně ve prospěch Českého olympijského výboru.

Také nesouhlasíme s vytvořením samostatné rozpočtové kapitoly „Sport“, jak v pořadu navrhovali poslanci Jan Bartošek i Jiří Dolejš. Především proto, že uvedený návrh evokuje přechod k activity based budgeting, který v současné době není v České republice zaveden a rozpočtování jedné konkrétní činnosti zvlášť by bylo nesystémové. Případný vznik nového ministerstva by navíc odčerpal značnou část prostředků určených na podporu sportu do administrativy.

Financování sportu bude od 1. ledna 2017 zajištěno na výdajové straně státního rozpočtu. Již pro rok 2016 byla navýšena příslušná kapitola Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy o cca 800 milionů korun. V dalších letech se tato částka navýší ještě výrazněji. Ministerstvo financí uvažuje pro rok 2017 s celkovými výdaji na podporu sportu s částkou 6 miliard korun. Sportovci budou mít větší přehled o tom, s čím mohou do budoucna počítat.

2. Sousedství provozoven se školními zařízeními

Ministerstvo financí má za to, že je cílem nás všech, aby vedle školy, hřiště nebo kostela nebyla herna. K tomu, abychom toho dosáhli, potřebujeme buď 6 000 vyhlášek, nebo jedno ustanovení zákona. Jsme přesvědčení, že je jednodušší vyřešit to jedním ustanovením, které jsme připravili, ale poslanci ho odmítli.

Zásadní podle MF je, že se jedná o ochranu určitých skupin osob více ohrožených vznikem závislosti – tyto skupiny osob (které se převážně u jednotlivých typů budov vyskytují) jsou stejné bez ohledu na obec, ve které mají bydliště. Je tedy veřejný zájem na tom, aby např. úroveň ochrany dětí před přímým kontaktem s hazardním prostředím byla všude stejná, a nejedná se tudíž o místní záležitost veřejného pořádku.

3. Diferenciace sazeb

Na rozdíl od původního návrhu zdanění hazardu sazbami 25, 30 a 35% považuje Ministerstvo financí schválené zdanění sazbami 23 a 35 % za nesprávné, neboť nezohledňuje rozdílnou společenskou škodlivost a ziskovost jednotlivých hazardních her. Navrhovaná změna v sazbách zdanění svým rozsahem odpovídala celkovému rozsahu změn, které nová legislativa v oblasti hazardu zavádí. Argumentace o zachování dřívějších sazeb opomíjí rozsah chystané regulace. Schválení těchto dvou sazeb navíc představuje snížení očekávaného výnosu daně pro veřejné rozpočty o přibližně 450 milionů korun oproti vládnímu návrhu.

Sazby odvodu z loterií a jiných podobných her neprosadil poslanec Jan Volný, jak tvrdí Jiří Dolejš. Zákon č. 380/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách byl vytvořen na základě vládního konsensu a jako vládní návrh byl předložen Poslanecké sněmovně.

V souvislosti s rozvojem her na internetu, tedy v prostředí, kde není možné určit počet výherních hracích přístrojů, zavádí zákon o dani z hazardních her minimální dílčí daň. Ta činí 9 200 korun z technických her za čtvrtletí za každou herní pozici povolených zařízení, což odpovídá přibližně 100 korunám za den za každou herní pozici. Pokud je ovšem dílčí daň z technických her vyšší než částka 9 200 korun, pak je dílčím základem daně z technických her tato vyšší částka. V současnosti provozovatelé odvádí pevnou část dílčího odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení ve výši 80 korun za každý den, ve kterém byl každý z povolených přístrojů a zařízení povolen.

4. Blokování internetových stránek

Ministerstvo financí si je vědomo rizika, že nelze vyloučit, aby blokace stránky s nelegálním hazardem byla výjimečně obcházena. V osmnácti zemích EU to ovšem není důvodem k rezignaci na úsilí o jejich blokaci a nejinak by tomu mělo být i v ČR. Podobně absurdní by bylo tvrdit, že by stát měl rezignovat na boj s obchodem s drogami, protože se nedaří mu zabránit a trestat jej ve všech případech.

Je nesmyslné zaštiťovat se přitom argumenty o svobodě přístupu k informacím, neboť weby s hazardními hrami stěží přinášejí nějaké informace.

5. Daňové ráje

Ministerstvo financí bylo v Otázkách Václava Moravce ústy ředitele Transparency International Davida Ondráčky kritizováno, že se dostatečně nevěnuje potenciálním daňovým únikům a tzv. daňové optimalizaci u korporátních daní. To ovšem není pravda. Již na jaře 2013 se ČR připojila k iniciativě G5, která systematicky prosazovala rozšiřování automatické výměny informací v EU. Také se připojila ke dvěma multilaterálním úmluvám, které sahají daleko za hranice EU. Ministr Babiš např. podepsal Deklaraci o Mnohostranné dohodě o automatické výměně informací o finančních účtech na podzim 2014 v Berlíně. Investujeme spoustu energie i prostředků v řádu milionů korun ročně do implementace tohoto nástroje tak, aby co nejdříve přinášel skutečné výsledky. Vedeme o nich debatu s odbornou veřejností a experti Ministerstva financí se často účastní odborných fór.

Nevládní organizace uvádějí zcela nerealistické odhady souvisejících úniků a směšují různé iniciativy v EU i OECD, což je nutné uvést na pravou míru. Institut Glopolis a Transparency International opakovaně dovozují, že v ČR má tzv. agresivní daňové plánování potenciál 50-70 miliard korun, což je nesmyslný odhad. Podle výzkumu OECD úniky na korporátní dani kvůli mezinárodní optimalizaci činí 4 až 10 procent globálních výnosů korporátní daně. Dle této metody by to v ČR bylo 6-15 miliard korun, tedy ani ne čtvrtina toho, co je uváděno v médiích. I to by platilo pouze za předpokladu, že by koncerny daň zaplatily v plné výši ze základny jako před plánováním, což je nepravděpodobné.

Ministerstvo financí se daňovým únikům na korporátních daních věnuje adekvátně tomu, že je z hlediska výnosu v českém daňovém systému až třetí nejvýnosnější daní a ročně přináší okolo 120-150 miliard korun, což je méně než polovina výnosu DPH. Částka nevybrané DPH, tzv. VAT gap tvoří více než polovinu celkového výnosu korporátní daně. Z toho je zřejmé, že oproti DPH má daňový únik na korporátní dani nesrovnatelně menší potenciál. Přesto EU nevěnuje diskusím o tom, jak zamezit podvodům na DPH, které jsou z podstatné části výsledkem činnosti organizovaného zločinu, ani polovinu času, který vyhrazuje pro agresivní daňové plánování.

Ostře sledované kauzy jako Panama Papers stupňují mediální tlak na státy, ale také na nevládní organizace, které často nedokáží čelit jejich manipulativním tendencím. Je škoda, že respektovaná veřejnoprávní média jako je i Česká televize, se omezují na obecné politické apely a nepodložená data, a že nedokáží zprostředkovat kvalitní a vyváženou odbornou debatu s hodnocením všech relevantních argumentů.

Nejčtenější