Novinky

Marie Talašová: „Nejlepší čas pracovat ve státní správě“

oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace
oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace

Vydáno

  • Rozhovor
  • Lidé MF
  • Mezinárodní arbitráž
  • Ředitel Mezinárodněprávního odboru MF
  • epravo.cz

Rozhovor s Mgr. Marií Talašovou, LL.M., ředitelkou odboru Mezinárodní právní služby
Zdroj: EPRAVO.CZ Digital | Leden 2015 | Autor: Jaroslav Kramer

* Paní ředitelko, když se podívám na Vaše studijní a profesní zkušenosti, úplně upřímně nerozumím tomu, proč jste se rozhodla pro kariéru ve státní správě...

„Pro mě to je prestižní práce a jsem na ni pyšná. Je to karierní krok, který jsem plánovala po návratu ze zahraničí. Byla jsem skoro deset let pryč a vždy mi na mezinárodních setkáních vadilo, že je Česká republika vnímaná jako slabý protivník.“

* Myslíte konkrétně v oblasti arbitráží, kterým se věnujete?

„Ano. Je dobře, že se nám několik sporů v řadě podařilo vyhrát. Ale zároveň je Česká republika v mezinárodních arbitrážích třetí nejvíce žalovaný stát na světě! S ohledem na to, že právní systém je tady rozvinutý dostatečně a zajišťuje investorům řádnou ochranu, je počet žalob nepřiměřený. Mám pocit, že tento systém mimosoudního řešení sporů nějakou dobu byl a někdy ještě je zneužívaný.“

* A to Vás motivovalo k tomu jít po návratu do státní správy?

„Brala jsem to tak, že je čas trochu splatit dluh. Moc si vážím toho, že jsem v České republice dostala zadarmo kvalitní vzdělání, které mi umožnilo pracovat v zahraničí. To, co jsem se naučila v zahraničí, chci teď na oplátku tady předat dál.“

* Proč Vás ale v rámci práce pro velkou americkou advokátní kancelář v Texasu napadlo vrátit se zpět?

„Začalo se mi stýskat. I z profesního hlediska byl pro mě návrat přínosný, s arbitrážemi jsem měla zkušenost z pozice strany žalobce a rozhodčího soudu a tyto zkušenosti teď můžu využít ve prospěch České republiky.“

* Takže jste šla cíleně do této oblasti práva rovnou na ministerstvo financí. Co všechno tu děláte?

„Ministerstvo financí má celý právní odbor, tedy jakýsi in-house tým, který se dělí na vnitrostátní a mezinárodní část. Do odboru mezinárodních právních služeb, který mám na starosti já, patří vedle některých aspektů evropského práva i agenda dohod o ochraně zahraničních investic a zejména mezinárodních investičních arbitráží, které jsou na základě těchto dohod vedeny.“

* To je Vaše hlavní náplň?

„Ano. Nyní máme devět probíhajících mezinárodních arbitráží, z toho sedm solárních. Kromě toho koordinujeme obranu České republiky i ve vnitrostátních solárních sporech, kterých je třicet pět. Na starosti máme i další sporovou agendu, která má mezinárodní prvek. Třeba Mosteckou uhelnou. O radu nás žádají i jiné státní orgány, které mají v zahraničí problém.

* Po roce a tři čtvrtě ve státní správě máte pod sebou vcelku významné spory. V soukromé sféře, třeba advokacii, to asi odpovídá vysoké partnerské pozici. Je v tomto ohledu postup ve státní správě o něco rychlejší?

„Záleží, kdy nastoupíte. Já jsem přišla v roce 2013. Kdyby se nezměnil přístup ministerstva k právní agendě, stále bych byla na pozici referenta a všechna práce by se dělala externě. Tím, že se vypovědělo hodně smluv s externisty, se zajímavá práce přesunula na nás.“

* Je to trendem?

„Ano, trend je ukončovat spolupráci s externími advokáty, šetřit a dělat co nejvíc práce in-house.“

* Je to tak všude ve světě?

„V mezinárodních arbitrážích je běžné, že státy veškerou práci zadávají externím advokátům. Například Maďarsko, které v posledních letech čelilo několika žalobám, nemá na tuto agendu ani jednoho interního právníka. Na opačné straně spektra je například Španělsko, které má v současnosti ještě víc solárních sporů než my. Španělsko sice nejprve spolupracovalo s advokáty, ale došly jim peníze a nyní mají svůj interní tým, který se snaží dělat všechno sám. Zároveň se ale dostávají do fáze, kdy jim dochází, že to sami zvládnout nemůžou. Hledají proto někoho, kdo by na ně dohlížel a určoval směr. Některé státy mají jakýsi hybridní model právního zastoupení, kdy jejich interní tým především kontroluje práci advokátů. My jsme se za poslední rok posunuli o trochu dále a vedle strategického vedení sporů připravujeme i samotná podání k soudům. Já osobně jsem si vybudovala neformální network státních úředníků, kteří v zahraničí dělají stejnou agendu, jako já a naše vzájemné konzultace nám také pomáhají snižovat náklady.“

* Takže nejsme v Evropě jediní.

„To ne, ale mnoho nás není, velmi aktivní jsou i naši kolegové ze slovenského ministerstva financí. Z celosvětového hlediska však pořád zaostáváme za státy s common law systémem, kde mají právníci sporovou agendu v krvi a kde je navíc práce pro stát velmi prestižní. Velkou inspirací jsou pro nás Spojené státy a Kanada, které mají velmi silné interní právní týmy. “

* Větší využití interních právníků se v odborných kruzích poměrně hodně diskutuje. Můžete s odstupem času zhodnotit, jestli se to ministerstvu vyplatilo? Nechybí vám někde externí rada?

„Externího advokáta má smysl využít ve dvou případech. Když vedete spor v zahraničí, potřebujete samozřejmě zahraničního advokáta. Druhým případem je personálně náročná a nárazová agenda. Jsme poněkud omezeni nedostatkem flexibility, která je pro sporovou agendu často důležitá. Když mi ze dne na den přijde případ, který vyžaduje pozornost pěti právníků, neseženu je. Tolik nových funkčních míst nelze vytvořit ani v rozsahu jednoho roku.“

* A vyplatilo se to tedy ministerstvu?

„Bezpochyby. Zažila jsem situace, kdy si advokát účtoval nehorázné ceny za podání, které jsme si následně museli přepsat. Spolupráce s takovými advokáty byl velký boj a smlouvy s nimi jsme rychle vypověděli a úspěšně se pak obhajovali sami. Na druhou stranu jsou tu solární spory, které jsou natolik objemově náročné, že s externisty spolupracujeme hodně.“

* Vrátil bych se k Vašim významným mandátům, tak až na solární elektrárny je řešíte sami?

„Nejlepší zastoupení pro stát v mezinárodních sporech je kombinace zkušeného seniorního zahraničního experta a tzv. local counsela, zpravidla někoho menšího, kdo pracuje za dobrou cenu. Se svým týmem se snažím nahradit minimálně local counsela. Obecně se snažíme o co největší zapojení. Samozřejmě to není v plném rozsahu možné u každého případu.“

* To klade na každého člena týmu mimořádné odborné podmínky...

„Tým je hodně mladý, řada z lidí studovala nebo pracovala v zahraničí a arbitrážím rozumí. Určitě je ale co zlepšovat. Doufám, že tato práce časem zaujme i zkušené české právníky.“

* Jak je to na jiných resortech? Jste výjimkou?

„Nejsme. Osobně znám práci vládního zmocněnce Martina Smolka a jeho tým je fantastický. Ve státní správě potkáte řadu šikovných lidí. I sem na ministerstvo financí, do sekce vnitrostátních sporů, jich spousta přišla.“

* Dobře, ale práce Vašeho týmu je jiná než „typických“ právníků ve státní správě...

„Jsme pod tlakem médií, kauzy, které řešíme, jsou zpravidla všeobecně známé. Každý v Česku má navíc pocit, že arbitrážím rozumí a každý druhý jimi České republice hrozí. I přes toto široké povědomí o mezinárodních arbitrážích však český právní řád důležitost a specifika této agendy vůbec nebere v potaz. Například nemáme dostatečnou oporu v zákoně, která by nám zaručovala potřebnou úroveň spolupráce ostatních orgánů veřejné správy.

* Máte příklad?

„Zajišťujeme podklady ke všem sporům, ale získat je, to je někdy problematické. Musíte je přemlouvat, prosit, někdy pohrozit.“

* Co tedy považujete za stěžejní výhody a nevýhody být na pozici interního právníka ve státní správě?

„Výhoda je, že se k vám dostane zajímavá práce, aniž byste ji museli hledat. Když jste šikovní, práce si vás najde. Musíte se ale věnovat oblastem práva, které jsou s tím spojené. V oblasti investičních arbitráží jsou jimi zejména mezinárodní právo veřejné, ale i některé oblasti vnitrostátního práva, typicky správní právo. Nevýhoda je, že s každou vládou vždy přišly velké personální změny. Kontinuita práce je někdy těžce dosažitelná. Třeba se to ale změní přijetím zákona o státní službě.“

* Jak moc to je limitující pro Vaši každodenní práci?

„Abych práci dělala dobře, nesmím si to připouštět. Osobně v míře nejistoty velký rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem nevidím. V soukromé sféře mohou dojít klientovi peníze a přijdete o něj ze dne na den. Já se tedy necítím limitovaná.“

* Je to přitom argument, který zmiňují právníci jako důvod, proč nevidí svou dlouhodobou kariéru zrovna ve státní správě.

„Problém je jinde. Od určitého roku zkušeností vás státní správa nezaplatí tak dobře jako soukromá sféra. V tom je ta motivace těžší. Mám problém sem nalákat někoho na seniorní pozici, protože jim sice můžu nabídnout vyšší plat, ale nejde to hned. Musí tu alespoň chvíli být, protože je riskantní vzít někoho rovnou na vedoucí pozici. Na druhou stranu, co se týká nástupních platů juniorních právníků a jejich dalšího rozvoje, jsme srovnatelní s advokacií.“

* Jaké jsou tedy hlavní argumenty, proč by se o tuto práci měli právníci zajímat.

„Je to velmi zajímavá práce, navíc když je právník dobrý a pracovitý, je možný rychlý karierní růst.“

* Přijde mi, že vy, I. náměstek ministryně spravedlnosti Pelikán, nebo například Klára Cetlová, nejste úplně typičtí právníci - úředníci, kterým by šlo o plat. Spíš o odborný rozvoj. Je takových lidí dostatek? Anebo vidíte spíše ty kariérní úředníky?

„Hodně mladých lidí si začíná uvědomovat, že aby byli jednou velmi dobře placeni v soukromé sféře, musí mít bohaté pracovní zkušenosti a ty nabydou rychleji ve státní správě. Není to tedy o rychlém získání peněz, ale prvně o získání dobrých pracovních zkušeností.“

* Podle průzkumu mezi studenty právnických fakult, na kterém se EPRAVO.CZ podílelo, byl z dlouhodobého hlediska zájem o práci ve státní správě nulový. Pro Vás osobně to je dlouhodobá práce?

„Ráda bych zůstala do konce všech rozběhlých sporů, jestli se tak stane, ale záleží i na politické situaci, nejen na tom jakou bude můj tým odvádět práci.“

* Které věci Vás po příchodu pozitivně překvapily na státní správě?

„Zajímavá pracovní náplň. A to jsem si myslela, že mám zajímavou práci už v ICC v Paříži nebo v Americe. Tohle je ještě mnohem zajímavější. Dostanu se k věcem, kam se dostane třeba jen partner velké advokátní kanceláře, vidíte zákulisí. Osobně mě baví pracovat na nových zákonech. Cokoliv, co vám nabídne jiný úhel pohledu na právo, považuji za přínosné. Vůbec jsem nečekala, že práce tady bude tak zábavná.“

* Legislativci ale nejste...

„To ne. Často se ale vyjadřujeme k legislativním návrhům z pohledu, zda při jejich přijetí nehrozí porušení ochrany zahraničních investic.“

* A je legislativa přirozeným posunem, kde pokračovat?

„Určitě. Je to také hodně zajímavá práce.“

* Vraťme se k interním právníkům. Proč podle Vás v minulosti tak moc sahali po externistech? Kvůli flexibilitě?

„Spíše ze strachu z odpovědnosti.“

* Ano, řada úředníků má strach dělat „něco jinak“. Jak je to u Vás?

„Tady ta práce vyžaduje hodně odvahy. Nečelíte jenom jedné protistraně, ale také i neúspěšným uchazečům veřejných zakázek a advokátům, kteří s vámi bojují kvůli fakturám, protože jsou z minulosti zvyklí, že se náklady za právní zastoupení tak nehlídaly. V jednom sporu například Česká republika zaplatila na právní zastoupení půl miliardy korun. Pokud bychom stejný spor vedli dnes, byly by naše náklady několikanásobně nižší. Pak máte samotného žalobce, každý měsíc přijde hrozba, že chce někdo žalovat Českou republiku a když odmítnete se s nimi mimosoudně narovnat, přijde často osobní útok.“

Nejčtenější