Novinky

Rozhovor s Robertem Pelikánem, ředitelem legislativního odboru Ministerstva financí

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Legislativa
  • Legislativní činnost MF
  • Lidé MF
  • Ministerstvo financí
  • Rozhovor
  • Hospodářské noviny

Svěřenské fondy jsou hlavně nástrojem pro ukrývání majetku a znepřehlednění vlastnictví. Myslí si to Robert Pelikán, nový šéf legislativního odboru Ministerstva financí ČR a jeden z velkých kritiků nového občanského zákoníku. „Kromě věcí typu ukrývání majetku mě příliš nenapadá, co by svěřenské fondy řešily z problémů, které nejdou řešit jiným právním způsobem,“ říká.


* HN: Jak hodnotíte svěřenské fondy?


Představují obrovské riziko pro věřitele. Také jimi mohou být torpedovány všechny snahy o zvýšení transparentnosti vlastnictví majetku. Svěřenský fond umožňuje naprosto nekontrolovatelně vydělit majetek, ke kterému se už poté nikdo nedostane. Svěřenské fondy se v podstatě ani neevidují. Obávám se, že věřitel se může dozvědět, že dlužník vlastně vůbec nic nemá, protože veškerý majetek umístil do svěřenského fondu. Některé firmy navíc už nabízejí jako službu legální ochranu majetku právě prostřednictvím svěřenského fondu.


* HN: Je to problém svěřenského fondu jako takového, nebo spíše jeho českého legislativního nastavení?


Je potřeba si položit otázku, jestli svěřenské fondy vůbec potřebujeme. Ve Velké Británii jsou sice zaběhlé, ale třeba v Německu nic takového nemají a nezdá se mi, že by tím trpělo jejich hospodářství. Pokud ale svěřenské fondy potřebujeme, měli bychom se bavit o tom, jestli je nevymyslet lépe a neminimalizovat rizika, která přinášejí.


* HN: Chybí v nich tedy pojistka pro věřitele? Nebo by v zákoně svěřenské fondy vůbec neměly být?


V občanském zákoníku se skrývá mnoho věcí, o kterých se nevedla pořádná debata. Nikdy jsem neslyšel žádný argument, který by podložil, proč potřebujeme svěřenské fondy. Slýchal jsem jen, jak jsou báječné a že je mají v Anglii. To mi připadá málo. Také se říkalo, že jejich prostřednictvím přilákáme zahraniční investory, ale nezdá se mi, že by jich teď na hranicích čekaly zástupy. Během mé advokátní praxe se mi nikdy nestalo, že by investoři plakali nad tím, že tu svěřenské fondy nemáme.


* HN: Proč ale ve Velké Británii svěřenské fondy fungují a u nás by měly být a priori spojeny s nekalostmi?


Přiznávám, že úplně neznám jejich fungování v Británii. Je to ale kulturně úplně jiná společnost, je to také úplně jiná země. Mechanika tamního trustu je rovněž jiná a je úzce navázána na dvojkolejnost anglického práva. To u nás není. Roubovat trusty na kontinentální systém je samo o sobě dost složité a v podstatě jde o dost výjimečný pokus. Svěřenské fondy jsme převzali z Québecu. To přece ovšem není osvědčený vzor rozsáhlého hospodářství. Ve Francii existuje takzvaná fiducie, ale to je také jiný institut.


* HN: Jde tedy skutečně o to, že svěřenské fondy nejsou v občanském zákoníku popsány dobře a úprava neobsahuje dostatečné pojistky?


Úprava svěřenských fondů je u nás neukotvená, není napojená na kontinentální systém a vlastně na něj ani být napojená příliš nemůže. Je to cizorodý prvek, který nám tu ani nemůže příliš fungovat. Třeba v Rakousku se používají soukromé nadace, což je, myslím, mnohem lepší cesta, která se dá i lépe kontrolovat. V první řadě mi chybí rejstřík, ve kterém by se svěřenské fondy evidovaly. Mělo by se rovněž omezit to, že svěřenského správce může dělat každý. Zákon neřeší ani jedinou z otázek, které před vámi vyvstanou ve chvíli, kdy chcete sepsat statut. Celkově se mi ta úprava nelíbí.

* HN: Ale volnost úpravy někteří jiní právníci naopak vyzdvihují. Umožňuje totiž nastavit svěřenský fond dle potřeby...

Tomu rozumím, ale položme si nejdříve klíčovou otázku, k čemu mají být svěřenské fondy dobré. A na tu já prostě neznám odpověď. Kromě věcí typu ukrývání majetku mě příliš nenapadá, co by svěřenské fondy řešily z problémů, které nejdou řešit jiným právním způsobem.


* HN: Vezměme si tedy například rodinný svěřenský fond. Jak v současnosti jinak nastavit vyplácení určitých peněz určeným příbuzným z vyčleněného majetku? Takzvaný family trust je v Anglii standardním nástrojem.


Je možné to vyřešit soukromou nadací nebo korporátní formou. A jak říkám, stále je otázka, jestli to potřebujeme. Nikdy jsem nezaznamenal společenskou poptávku po takovém institutu. Lidé by měli říkat, že mají problém, a až na to by měl reagovat zákonodárce. Mluví se také třeba o využití svěřenských fondů při fúzích a oddělení části podniku, se kterou je problém, ale to vnímám také spíše negativně. Ani byznys neříká, že něco takového potřebuje. Říkají to jen některé advokátní kanceláře a daňoví poradci, kteří v tom cítí obchodní příležitost a podle mého názoru také způsob, jak izolovat majetek od věřitelů, a to se mi nelíbí. Případně jak ten majetek ukrývat.


* HN: Svěřenské fondy ale už vznikají. Měly by se tedy v českém právu zrušit?


Je potřeba chránit právní jistotu těch, kteří svěřenské fondy už v dobré víře založili, a není tak možné svěřenské fondy zase hned zrušit. Měli bychom ale minimalizovat jejich rizika. Zavedením rejstříku, omezením toho, kdo může být správcem svěřenského fondu, detailnější úpravou statutu. Domnívám se také, že zakladatel by neměl statut po zřízení fondu měnit.


* HN: Daňové nastavení svěřenských fondů patrně není zatím příliš výhodné. Chystá se v tomto ohledu změna?


Na ministerstvu financí jde o jedno z témat, kterému se věnujeme. Osobně ale nemám, a asi je to z mého postoje ke svěřenským fondům jasné, žádnou zvláštní chuť je daňově zvýhodňovat. Ale to je čistě můj osobní názor, nechci kolegům, kteří mají na ministerstvu na starost daně, mluvit do řemesla.

Nejčtenější