Novinky

Boj proti podvodům v oblasti DPH

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Nepřesnosti
  • Ekonom
  • Miroslav Kalousek
  • Ministr financí

Reakce MF:

Již název článku „ekonomická likvidace“ neplatičů DPH a i článek sám navozuje dojem, že MF se vydává cestou, při které se všemi možnými prostředky snaží dosáhnout svého cíle, bez ohledu na použité prostředky či zvážení negativních důsledků. Proto považujeme za nutné uvést, že záměrem MF při zavedení institutu nespolehlivého plátce je především snaha o zákonnou eliminaci subjektů, které tzv. obchodují s daní z přidané hodnoty („DPH“). Tedy, jednoduše řečeno, chceme potrestat ty plátce DPH, kteří byli založeni pouze za účelem daňových podvodů. Dále považujeme za důležité upřesnění některých částí článku.

Institut nespolehlivého plátce je navrhován (spolu s dalšími opatřeními) v rámci novely zákona o dani z přidané hodnoty s účinností od 1.1.2013 a představuje pokračování dlouhodobého boje MF proti daňovým únikům v oblasti DPH. Jeho cílem je především včasné upozornění na ty zaregistrované plátce, kteří si neplní své povinnosti vůči státnímu rozpočtu (kromě snahy o odčerpání finančních prostředků), ale kterým nelze ze zákonných důvodů okamžitě zrušit registraci k DPH při zjištění podvodného jednání, a tím bezodkladně zabránit v další podvodné činnosti.

Nespolehlivým plátcem se stane subjekt, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně. Určitě není cílem MF takto navrženou úpravou „šikanovat“ subjekty, které si řádně a včas plní své daňové povinnosti, ale snaha je postihnout takové porušení, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Pro příklad si představme živnostníka, který mnoho let vykonává svou činnost a zodpovědně si plní své daňové povinnosti. Nyní se dostane vlivem nepříznivých hospodářských podmínek do krátkodobé platební neschopnosti a neodvede DPH, nicméně se správcem daně komunikuje a situaci řeší. Ten se rozhodně nemusí obávat, že by byl označen za nespolehlivého plátce.

Citace v článku uvádějící,  že „stát má přeci ohromné pravomoci, a přitom u daní přenáší to, co má dělat sám, na jiné“, pramení pravděpodobně z nepochopení dané problematiky. Stát má pouze ty pravomoci, které jsou mu svěřeny příslušnými zákonnými předpisy. Je nutné si především uvědomit, že správa daní je na rozdíl od např. trestního řízení postavena na spolupráci daňových subjektů a nikoli na vyhledávacím principu. A například trestně právní postih nedává státu (na rozdíl od jiných poškozených) právo přihlásit si ušlou daň jako škodu. Jinými slovy, co si správce daně nevybere v daňovém řízení, to veřejné rozpočty neuvidí. A daňové řízení s daňovými subjekty, které jsou prázdnými schránkami bez jakéhokoliv majetku, zastoupené jednateli, kteří jsou „bílými koňmi“, končí velice často pouze zaevidovaným vysokým daňovým nedoplatkem, které lze jen těžko vymoci. Proto je snahou MF posilovat v oblasti daní především ty nástroje, které předcházejí daňovým podvodům, a to zejména preventivním účinkem.

Nejčtenější