Novinky

Češi a finanční gramotnost. Kde jsou největší mezery?

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Lidé MF
  • Dušan Hradil
  • Pojistný obzor
  • Finanční gramotnost
  • Článek

Autor: Dušan Hradil, 27 - odbor Finanční trhy I, zástupce ředitele odboru Ministerstva financí
Zdroj: Pojistný obzor | 1.4.2011 | rubrika: Z domova | strana: 34


Finanční gramotnost je pro život v dnešní společnosti zcela zásadní. Jak však vyplynulo ze společné studie Ministerstva financí a České národní banky, Češi v této oblasti výrazně zaostávají.

Všichni o ní mluví již několik let, zaměstnala stovky řečníků na konferencích. A přitom je stále nízká. Řeč je o finanční gramotnosti, nebo chcete-li o „znalostech, dovednostech a hodnotových postojích občana v oblasti osobních, resp. rodinných financí“. Tažení za vyšší gramotnost Čechů v oblasti osobních financí začalo již na sklonku roku 2005, kdy v rámci aktivit za zlepšení podmínek bankovních klientů upozornil rezort financí na potřebu vzdělat naše občany, aby lépe rozuměli tomu, co je jim nabízeno, co a jak si mají vybrat a zejména jaké důsledky může, resp. bude mít jejich podpis na smlouvě o poskytnutí finanční služby. V následujících letech byl připraven plán, jak ve finančním vzdělávání postupovat. Byly navrženy standardy pro výuku ve školách a v květnu roku 2010 posvětila vláda celkovou Národní strategii finančního vzdělávání. Česká republika se tak zařadila mezi několik málo zemí na světě, jež mají schválenu koncepci na celonárodní úrovni.

Příprava projektu

Každý správný plán na zlepšení stavu (nejen finanční gramotnosti) by měl v rámci úvodních kroků obsahovat zjištění současného stavu, aby bylo možné postupně sledovat budoucí změny. A také, aby se lépe nastavily jednotlivé aktivity a celé úsilí šlo tím správným směrem. Proto bylo součástí akčního plánu již zmíněné národní strategie změření finanční gramotnosti dospělé populace. Přípravu tohoto poměrně rozsáhlého projektu zahájilo Ministerstvo financí společně s Českou národní bankou již na počátku roku 2010. Ještě před začátkem léta stihla skupina odborníků, posílená o některé členy Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání a experty Českého statistického úřadu, připravit návrh téměř hodinového dotazníku. Jeho součástí se staly i dvě desítky otázek OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), které jsou paralelně pokládány ve více jak deseti zemích v rámci tzv. pilotního globálního měření finanční gramotnosti. Mezinárodně srovnatelné výsledky budou publikovány zhruba za rok, naopak vyhodnocení celého českého dotazníku bylo prezentováno již v prosinci loňského roku. Ministra financí však příliš nepotěšilo, a tak nešetřil kritikou. Jsou výsledky skutečně tak špatné?

Rozpočet až na prvním místě

Všechny přístupy k finanční gramotnosti, od Austrálie přes Evropu až po Ameriku, mají jednu věc společnou - základem úspěšného řízení osobních financí je správně sestavený rozpočet. A ten by měl být také průběžně sledován a případně upravován. Data z výzkumu však vypovídají o tom, že pouze jeden ze tří Čechů sestavuje rozpočet pravidelně, a i s občasnými rozpočtáři se dostáváme jen na necelou polovinu. Ti, kteří finance nebilancují, by sice věděli, jak na to, ale považují to za zbytečnost. Zde je vidět, že finanční gramotnost není jen o tom umět sestavit přehled příjmů a výdajů domácnosti, ale také o uvědomění si, k čemu je to dobré. Pochválit respondenty můžeme pouze za to, že když už si rozpočet sestaví, tak ve většině případů sledují jeho dodržování. Ovšem správně by to měli dělat všichni. Malé vyznamenání udělme 64 % dotazovaných, kteří plánují své výdaje na měsíc či více dopředu - tedy alespoň do příští výplaty. Stále však zbývá zhruba třetina respondentů, jež ani k tomuto horizontu nedohlédne. O nějakém udržitelném plánování pak těžko může být řeč.

„Střechu stavím, protože může pršet“

Plánovat bychom měli také pro to, abychom se připravili na zlé časy, v angličtině označované jako „rainy days“. Typickým příkladem je ztráta zaměstnání. Bohužel zhruba čtvrtina respondentů uvedla, že vůbec neví, jak dlouho by zvládla pokrýt své životní náklady v případě, že by přišla o svůj příjem. Neznalost můžeme položit na roveň nepřipravenosti. O nedostatečném zajištění pro případ takové nepříjemné situace hovoří i fakt, že pouze necelá polovina by ze svých rezerv dovedla pokrýt své běžné výdaje alespoň tři měsíce. Pouhá třetina Čechů odkládá část svých výdělků stranou pro případ, že se ocitnou bez práce.
Samozřejmě lze namítnout, že řada lidí nemyslí na konkrétní krizové situace a tvoří si rezervy „na cokoli“. To platí pro 60 % obyvatel. Češi si nejčastěji odkládají „desátek“ na běžný účet, pětina pak zůstává věrná obálkám v šuplíku anebo hrníčku na kredenci. I takové spontánní odpovědi zaznamenali tazatelé v průběhu výzkumu. Naopak pětině občanů nezbývá z výplaty nic, co by uspořili - jejich rezervy zůstávají na nule.
V kontextu připravované důchodové reformy bylo zajímavé také zjištění, že si občané spoří na důchod. Za poměrně slušný výsledek je třeba považovat téměř 70% úspěšnost ve věkové kategorii 30 až 60 let. Škoda, že ve výzkumu nebyl prostor pro otázku, zda mají vhodně nastavené i životní pojištění.

Nejen pojišťovnu je třeba dobře vybrat

Nabídka finančních produktů, ať vkladových, úvěrových či pojistných, je velice široká. Je tedy otázkou, zdali se občané v tomto množství dokáží skutečně orientovat. Je také velmi důležité, zdali Češi vůbec zvažují vícero nabídek - a právě na to se výzkum zaměřil. Ve třetině až polovině případů (dle konkrétního produktu), na které si respondenti vzpomněli, vybírali finanční produkt z nabídky více poskytovatelů. V případě pojištění majetku dosáhlo toto skóre 41 %, u životního pojištění dokonce 45 %. Uznáme-li i výběr z více nabídek jedné firmy, můžeme shrnout, že dva ze tří obyvatel ČR se chovají gramotně a snaží se více či méně vybírat.
Výrazně lepší výsledky byly zaznamenány u dotazu, zda byly při výběru finančního produktu zváženy alespoň různé informační zdroje. Z toho vyplynulo, že téměř každý v minulosti nespoléhal jen na jednu informaci a hledal další. Je tedy evidentní, že Češi rádi porovnávají. A to je dobře!

RPSN

Opatrný optimismus při čtení výsledků zasáhla výrazná rána v otázce úvěrů. Pouze 58 % respondentů ví, že by při uvažování o půjčce mělo zohlednit jak její cenu, tedy RPSN, tak také své možnosti splácet (tedy zohlednit absolutní výši měsíční splátky). Zmíněná zkratka RPSN je navíc pro naprostou většinu lidí spíše záhadou - jen třetina si myslí, že rozumí jejímu významu, ovšem jen 17 % to skutečně ví. Zhruba stejný podíl občanů ví, co znamenají dovětky „p.m.“ a „p.a.“ za údajem o úrokové sazbě. Přitom řada úvěrujících společností využívá měsíční formát zobrazení, aby jejich nabídka nepůsobila tak draze.

Inflace znalostí je potřeba

Průzkum se neptal respondentů pouze na jejich chování, ale hodnotil i znalosti ze světa financí. Zmíněna již byla zkratka RPSN, následovaly však i na první pohled méně záludné otázky, ovšem s ne příliš pozitivními výsledky. Pouze čtvrtina dotázaných skutečně ví, co to je kreditní a debetní karta. A ze skutečných držitelů kreditní karty odpověděla správně pouze polovina. Zarážející byla spontánní odpověď, že „na kreditní kartu si přece můžu spořit“. V závěru krátkého exkurzu do výsledků výzkumu, jehož plné znění je možné nalézt na webu Ministerstva financí v sekci Finanční trh, se ještě zmiňme o pojmu inflace. Správně její výši odhadlo pouze 28 % dotázaných. Naopak 40 % ani neví, co toto slovo znamená. Trvalý růst znalostí nejen v této oblasti je více než potřeba.

Situace na základních školách

Bude jistě velmi zajímavé sledovat, jaká je míra finanční gramotnosti mezi českými školáky. V roce 2012 totiž některé z nich čeká vyplnění testů v rámci projektu PISA (Programme for International Student Assessment). Jeho organizátorem je OECD a probíhá každé tři roky. Studenti ve věku patnácti let odpovídají na testové otázky z matematiky, práce s textem a přírodních věd. Od roku 2012 je pak čekají i dotazy z oblasti osobních financí, které se stanou čtvrtou komponentou testu. Tím projde více žáků, než bylo dospělých respondentů v šetření Ministerstva financí a České národní banky - datová základna tedy bude jistě dostatečně široká. Nicméně otázky budou samozřejmě jiné, úměrné věku respondentů. I patnáctiletí by však měli mít povědomí o světě financí, zvládat hlavní matematické úkony v kontextu peněz a uvědomovat si smysl produktů, pojištění nevyjímaje. Uvidíme, jak obstojí v mezinárodním srovnání, jehož výsledky bývají prezentovány zhruba rok po ukončení testů. Výsledky však bude třeba číst s ohledem na fakt, že standardy finanční gramotnosti pro základní stupeň jsou sice již schváleny, ale jejich implementace do vzdělávacích programů bude teprve probíhat. Plný rozjezd výuky osobních financí na základních školách lze očekávat v horizontu tří až pěti let. Na středních školách se naopak toto téma povinně vyučuje již od září 2009. PISA tedy „změří“ žáky, na které finanční výuka nemusela dosáhnout.

Dlouhá cesta před námi

Vrátíme-li se zpět k výzkumu ministerstva a centrální banky, můžeme shrnout, že výsledky rozhodně nejsou uspokojivé. Před námi je ještě hodně práce, abychom dohnali znalostní deficit a změnili naše chování při nakládání s penězi. Klíčovou roli budou hrát i samotné finanční instituce. Vždyť se jedná i o jejich klienty či potenciální klienty. A ti by přece měli vědět, co je jim nabízeno. Jak říká ministerská strategie ochrany spotřebitele na finančním trhu - je podstatné, aby byl občan schopen si informovaně a odpovědně vybrat.

Parametry výzkumu

 

Nejčtenější