Novinky

Miroslav Kalousek: Nejsme Amerika. Za nás nikdo dluhy nezaplatí

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí

Vyvedení špatných aktiv ze světových bank může být podle Miroslava Kalouska tím nejdůležitějším opatřením, jež je nutné udělat k překonání krize na mezibankovním trhu a k obnovení důvěry mezi bankami a reálnou ekonomikou. V Česku však není žádný důvod pro vytváření nové konsolidační agentury, říká ministr financí. České banky jsou zdravé, někdy však podléhají bohorovnému klidu, protože si myslí, že mají monopol na likviditu domácností.
Kalousek chce proto nabídnout alternativu.

* E15: Zástupci velkých světových ekonomik ze skupiny G20 se shodují, že bude nutné vyvést toxická aktiva z bank. Budou tedy vznikat nové instituce typu konsolidačních agentur? Nevznikne nakonec nějaká nová konsolidační agentura i v Česku?

Odkup toxických aktiv je jedním z nástrojů, kterými budou země řešit své problémy na bankovním a finančním trhu. Některé státy už použily garance za úvěry nebo rekapitalizaci, což je eufemistický výraz pro znárodňování. Odkup toxických aktiv je dodatečným nástrojem, který je teď předmětem velké diskuze. Bilance bank se očistí od aktiv, která banky kupovaly za určitou cenu a dnes mají cenu výrazně nižší. Důležité je, abychom dohodli společnou metodiku ocenění těch aktiv – abychom měli férovou hospodářskou soutěž a transparentní veřejnou podporu.

* E15: Je to reálné?

Ano, je to docela reálné. Snaha shodnout se na principech tu je. Rozdíly v postojích nebudou nijak dramatické. Zdaleka ne všechny země ale budou tento nástroj používat. Myslím, že to bude menšina.

* E15: V Česku ho nepoužijeme?

Nemám žádný důvod domnívat se, že by ho měla Česká republika použít. České finanční domy jsou zdravé. Často opakuji, že jsme jedna ze tří zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, které nemusely nijak zasahovat ve svém bankovním sektoru – společně se Slovenskem a Mexikem. Není tu jediný signál, kvůli kterému bychom si měli myslet, že by to mělo být jinak.

* E15: Na mezinárodních fórech se už delší dobu vede diskuze o tom, jak banky donutit, aby získanou státní pomoc využily k poskytování úvěrů. Banky ale spíše hromadí hotovost. Souhlasíte s tím, že je třeba banky donutit ke změně přístupu?

V zemích, jejichž vlády masivně intervenovaly ve prospěch bankovního sektoru, politiky samozřejmě trápí, že banky přijmou pomoc v podobě likvidity a pak už tuto hotovost neposkytnou reálné ekonomice. Usednou na ni a drží ji. Na druhé straně je legitimní se ptát, zda by nedošlo k dalšímu nárůstu toxických aktiv, kdyby banky poskytovaly likviditu tak, jak si to politici představují. Politické ovlivňování je obrovským rizikem především těch zemí, ve kterých stát získal rozhodující podíl v bankách. Pak totiž může vzniknout politický tlak na poskytování úvěrů tomu či onomu odvětví, tomu či onomu regionu. Takové signály už lze zaznamenat třeba v Británii.

* E15: V Česku máme zkušenosti se zdejší konsolidační agenturou. Nemohli bychom poskytovat jiným zemím know-how?

Zkušenosti, které máme z devadesátých let, jsou sdělitelné a pravděpodobně i použitelné. Ale je tady výrazný rozdíl – měli jsme nejprve konsolidační banku, pak agenturu jako nástroj pro transformaci centrálně plánovaného hospodářství v tržní ekonomiku. Dnes se ony náklady daňových poplatníků prezentují pouze jako důsledky tunelů firem. To ale není pravda. Nějaké procento nepoctivého chování a tunelů tam nepochybně bylo. Ale dominantní částí nákladů byly logické náklady na transformaci, které se v Česku zkoncentrovaly v bankovním sektoru. To není případ současné krize. Případ současné krize, když to velmi zestručním, spočívá v kultuře života na dluh a obrovsky expanzivní měnové politice. V okamžiku, kdy bublina praskla, staly se mnohé úvěry nevratnými.

* E15: Není společným jmenovatelem to, že se řeší, co dělat s toxickými aktivy?

Je tu ještě jeden významný rozdíl. Mezi toxickými aktivy, o kterých se dnes mluví v Evropě, tvoří velkou část úvěry domácností, hypoteční a spotřebitelské úvěry. V konsolidační agentuře úvěry domácností v podstatě nebyly. Byly tam úvěry transformujících se, popřípadě zkrachovalých podniků.

* E15: Někteří ekonomové říkají, že vyvedení toxických aktiv ze světových bank je to nejdůležitější, co se teď musí udělat. Co si o tom myslíte?

Je v tom velký kus pravdy. Je to už takové klišé, špatně se mi opakuje, ale je to bohužel pravda – jde o totální krizi důvěry. Pokračování na str. 18 Dokončení ze str. 17
Důvěra se musí obnovit nějakými reálnými kroky. Vyčištění bilancí bank a odkup toxických aktiv je krok, který pomůže obnovit důvěru na mezibankovním trhu i ve vztahu mezi bankami a reálnou ekonomikou. V řadě zemí je to nezbytný krok.

* E15: Nejste k bankám příliš kritický, jak teď zaznívá dokonce i z České národní banky?

Kdybych byl na místě bankovního regulátora, tak se ohradím úplně stejně. Každý děláme svoji práci. Nemyslím, že bych byl přehnaně kritický. Ale je pravda, že obezřetnost českých bank při poskytování úvěrů je teď naprosto mimořádná. Jsem si jist, že tam hraje roli i prostý lidský faktor. Také v bankách se dá očekávat zeštíhlení a propouštění. A ty úvěry poskytují konkrétní lidé, kteří se v této situaci řídí heslem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Kromě toho bych si jako každý politik přál, aby banky daleko víc vydělávaly na úvěrovém byznysu než na poplatcích. Nejsem ale naivní, abych se snažil jakkoliv administrativně regulovat poplatky nebo, nedej bože, abych se snažil vyvíjet nějaký politický tlak, že má být poskytnut ten či onen úvěr. To by byla cesta do pekel. Ale hodlám nabídnout alternativu českému střádalovi.

* E15: Dluhopisy, které nabídnete českým domácnostem, by měly donutit bankéře, aby začali uvažovat jinak?

Primárním cílem je samozřejmě rozšířit portfolio věřitelů státu. Zatím jsme si půjčovali na trhu – převážně domácím, ale také na zahraničním. Není žádný důvod nepůjčit si od vlastních domácností. Ve vyspělých zemích je běžné, že domácnosti drží deset až patnáct procent svého státního dluhu.

* E15: Využije tuto nabídku dost lidí? Je to podle vás realistické?

Domnívám se, že ano. Lidé nemají důvod nevěřit v budoucí solventnost dluhopisů České republiky. Tento cenný papír jim sice neposkytne nějaký výrazný zisk, ale výnos bude relativně slušný – někde mezi třemi čtyřmi procenty při současné inflaci. A hlavně je tam absolutní jistota. Nejenom že garantujeme pevný úrok, ale také výplatu stoprocentní jistiny po uplynutí doby, na kterou dluhopisy vydáváme. Občan navíc bude mít kdykoliv možnost proměnit dluhopisy v hotovost za plný nominál bez jakékoliv ztráty jenom za drobný poplatek. A doufám, že tato nabídka bude mít i vedlejší produkt – že trošku vybudí banky z jejich bohorovného poklidu. Banky přestanou mít monopol na likviditu domácností a možná se budou více snažit o zisk v úvěrovém byznysu. Ale připouštím, že v této úvaze také platí, že přání je otcem myšlenky.

* E15: V centru pozornosti summitu G20 i dalších evropských fór bude regulace finančních trhů. Do opozice vůči německým a francouzským požadavkům se na posledním bruselském summitu postavil britský premiér Gordon Brown. O pravidlech regulace podle něj mají rozhodovat experti, nikoliv Rada EU, kde by třeba Británie mohla být přehlasována. Co si o tom myslíte?

Pravidla pro regulaci jsou součástí legislativy. Neumím si představit, že by konečné rozhodnutí nebylo rozhodnutí politické. Také je samozřejmě důležité, aby politici velmi obezřetně naslouchali expertům, aby pod tím velkým mediálním tlakem nezavedli přehnanou regulaci a nenapáchali více škody než užitku. Opakuji, že chceme evoluci, lepší regulaci, ale určitě nechceme žádné nedomyšlené revoluční kroky, které by ve svém důsledku mohly znamenat likvidaci nějakého odvětví finančního trhu nebo celé řady produktů na tomto trhu. Základním podkladem pro další diskuze v Evropské unii je de Larosierova zpráva (zpráva expertů pod vedením bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu Jacquesa de Larosiera – pozn. red.), což je úctyhodný kus práce.

* E15: České centrální bance se ale zřejmě nelíbí, jak je v této zprávě definována regulace na evropské úrovni, i když má jít spíš o koordinaci mezi národními regulátory. Nemáte ten pocit?

Ta diskuze bude sloužit právě k tomu, abychom si vysvětlili, jak tu koordinaci chápeme. Guvernér Tůma říká, že ďábel je ukryt v detailu. Já to čtu tak, že se hlavní zájmy České republiky nezdají být zásadním způsobem ohroženy. Pro nás je důležité, aby kompetence regulátora v zemi, která hostí dceřiné společnosti, neoslabovaly ve prospěch regulátora zemí, kde sídlí mateřské společnosti. Logicky opačný zájem má Francie, Německo a Nizozemsko. Když se podíváte na mapu, kde sídlí matky a kde sídlí dcery, zjistíte, která země má jaký zájem.

* E15: Část evropských komentátorů tvrdí, že Evropa příliš spoléhá na to, že Amerika svými obrovskými stimulačními opatřeními světovou ekonomiku rozhýbe. Nedoplatíme na to?

Já si to nemyslím. Spíše se obávám, že americké ministerstvo financí s centrální bankou Fed zadělávají svou hospodářskou politikou na výraznou inflaci. Americe to koneckonců nebude muset vadit, jelikož dolar je a zůstane hlavní rezervní měnou. A díky vysoké inflaci se pak Američanům mohou lépe splácet obrovské dluhy. Hlavně do země opět dostanou likviditu. Divil bych se, kdyby Američané s tímhle scénářem nepočítali. Naopak jsem přesvědčen, že počítají s tím, že značnou část jejich nákladů zaplatí zbytek světa. To ale vůbec není případ České republiky. My své dluhy budeme muset zaplatit sami. Proto se musíme chovat neskonale opatrně. To se týká celé Evropy, která musí akcentovat rychlou konsolidaci veřejných rozpočtů. Mimo jiné kvůli stabilní měně a kvůli inflaci. Jsem rád, že tento názor, který byl ještě před dvěma měsíci menšinový a který, když jsem ho říkal, zněl skoro kacířsky, nyní v Evropě získává větší podporu.

* E15: Nezdá se vám, že dnes je všechno vzhůru nohama? České předsednictví Evropské unie kritizuje Američany za neliberální politiku, zatímco na mezinárodních fórech se neřeší překračování rozpočtových schodků, ale nedostatečné utrácení...

Zdůrazňuji, že české předsednictví nekritizuje Ameriku. Kdo jsem já, abych mohl kritizovat hospodářskou politiku největší ekonomiky světa? Samozřejmě cítím rozpaky nad celou řadou kroků americké administrativy a koneckonců tuším, že řada Američanů je cítí také. Takový už je ostatně osud kontroverzních rozhodnutí. Snažím se číst možné dopady na evropský prostor a tudíž i na Českou republiku. Ale jsem ten poslední, kdo by si to troufnul kritizovat.

* E15: Máte také pocit, že české předsednictví válčí s předními zahraničními médii?

Ten pocit jsem měl. Teď už ho nemám. Myslím, že se podařilo rozbít ten naprosto plochý, nepravdivý – pan prezident by řekl falešný – pohled na region střední a východní Evropy, který nabízela i odborná média jako The Economist či Financial Times. Díky našemu značnému úsilí už tato média informují lépe. Říkají to, co je pravda – že není možné hodit celý region do jednoho pytle, že se pozice jednotlivých zemí výrazně liší.

* E15: Rozhodl jste se, že na červnovém sjezdu nebudete kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Asi jste o tom ale uvažoval?

Uvažoval jsem o tom velmi silně. Důsledkem toho uvažování bylo mé jasné oznámení – dostatečně včas – že na sjezdu nebudu kandidovat ani na předsedu, ani na místopředsedu. Pokládal bych za odpovědné, kdyby se tak zachovali všichni bývalí žijící předsedové strany. Ať už bude zvolen kdokoliv, neměl by s sebou přinést staré bolesti. To se žádnému z bývalých předsedů nemůže povést. Předpokládám, že Jan Kasal má dost odpovědnosti na to, aby se zachoval stejně jako já. U Cyrila Svobody jsem zaznamenal, že kandidovat bude.

* E15: Třeba cítí šanci, že by mohl být zvolen. Nevyplývá vaše stanovisko z toho, že jste takovou šanci v této chvíli necítil?

Ne. Dokonce si myslím, že kdybych se pevně rozhodl, že chci být zvolen a věnoval se kandidatuře se stejnou intenzitou a energií jako před ostravským sjezdem v roce 2003, opět bych toho dosáhl. Dospěl jsem ale k přesvědčení, že i kdybych byl zvolen, už bych v té funkci nebyl schopen dosáhnout toho, co bych chtěl. Proto to pro mě nemá žádný smysl. Nevnímám funkci jako cíl, vnímám funkci jako nástroj k dosažení nějakých cílů. Bylo v mých silách získat nástroj, nebylo by v mých silách díky tomu nástroji dosáhnout konkrétních politických cílů.

* E15: Chystáte odchod ze strany, pokud se vývoj nebude ubírat tím směrem, který byste si přál?

Za posledních dvacet jsem řekl aspoň stokrát, že z té strany snad odejdu. Myslím, že každý straník občas nějakou takovouhle větu řekne. Teď o tom nechci do sjezdu přemýšlet.

* E15: Podporujete jako kandidáta na post předsedy europoslance Jana Březinu?

Pro mě je v tuhle chvíli nejviditelnějším kandidátem a pochopitelně má moji podporu. Rozhodne-li se kandidovat Karel Tureček, budu podporovat Karla Turečka (náměstek ministra zemědělství, autor výzvy na podporu Kalouska, když ho chtěl šéf lidovců Jiří Čunek odvolat z vlády – poznámka redakce).

* E15: Spíše než pana Březinu?

Jeden z nich po prvním kole volby pravděpodobně zůstane. Potom uvidím. Určitě nebudu podporovat nikoho z bývalých předsedů.

* E15: Budete se před volbou nového předsedy snažit aktivně ovlivňovat stranu nebo delegáty?

Nemám to v úmyslu. Pokud bude mít kdokoliv zájem o můj názor, sdělím mu ho. Ale abych vyvíjel nějakou aktivitu, na to upřímně řečeno ministr financí, který má na krku krizi a předsednictví, ani nemá čas.

* E15: Závisí na výsledku sjezdu vaše budoucí politická kariéra?

Mnohokrát jsem řekl, že velmi vážně uvažuji o odchodu z veřejného života. Vaše noviny to dokonce uveřejnily jako první. Nikdy jsem nebyl šedivý a nenápadný politik a myslím, že po dvaceti letech nešedivé politické kariéry si takovou otázku položit musím. Rozhodnutí odejít z veřejného života není definitivní, ale pravděpodobné. Definitivní je rozhodnutí, že nebudu kandidovat na žádnou stranickou funkci. A sjezd samozřejmě bude dost zásadní informací pro další rozhodování.

 

***

Miroslav Kalousek (48)

  • Ve státní správě působí od roku 1990. Na počátku devadesátých let byl poradcem (později ředitelem odboru poradců) místopředsedů vlád. V letech 1993-1998 působil na ministerstvu obrany jako náměstek ministra pro rozpočet a akviziční procesy. Poté byl poslancem, později i šéfem rozpočtového výboru sněmovny. Předsedou KDU-ČSL byl v letech 2003-2006. Funkci ministra financí přebral ve druhé Topolánkově vládě po Vlastimilu Tlustém. Je ženatý, má dvě děti. Jeho koníčky jsou historie, literatura, cestování a film.


Zdroj: 23.3.2009, E15, Rozhovor, autor: Jan Žižka

Nejčtenější