Chceme méně trestat úspěch

Chceme méně trestat úspěch říká bývalý předseda KDU-ČSL a současný ministr financí Miroslav Kalousek o motivech plánované daňové reformy. Kolik mám variant daňové reformy? Je to dvouciferné číslo, říká ministr financí Miroslav Kalousek.

Pojďme konkrétně – nejdříve k daním. Kolik plánujete daňových pásem?

Tak. Můžete vyškrtnout, co řeknu, ale ta vaše otázka je typická. Novináře nejvíce zajímají daně. Já to respektuju, nicméně zásadní prioritou naší reformy jsou výdaje. Řeknu to asi takhle. Kdyby parlamentem neprošla reforma daňových sazeb, tak by to byla veliká škoda, ale nebyla by to tragédie. Kdyby neprošla reforma mandatorních výdajů, mohla by to pro veřejné rozpočty být katastrofa. A teď se vrátím k vaší otázce. Neplánujeme daňová pásma. Plánujeme jednu sazbu.

A počítáte tedy s tím, že bude mezi 17 a 19 procenty?

Ano. To bývá označováno za likvidaci solidarity mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými skupinami – tedy za likvidaci progrese. Já říkám, že to není pravda. Jediná progresivní daň v našem systému je daň z příjmu fyzických osob a v současnosti je podle celé koalice nepřiměřeně progresivní. Takže ano, chceme tu progresi snížit. Chceme méně trestat úspěch…

To je teď vaše oblíbené heslo.

…ale neznamená to, že progrese z té daně zmizí. Ta progrese bude zajištěna uplatněním slevy na dani včetně daňového bonusu na děti. Možná to bude kombinace slevy na dani a odečitatelné položky.

A větší důraz kladete na slevu na dani, je to tak?

Mám připraveny varianty, které budou používat jenom slevu na dani, mám připraveny varianty, kde je kombinace sleva na dani u dětí a odečitatelná položka…

Kolik těch variant máte připravených?

Bez mučení se přiznám, že je to dvouciferné číslo.

Předpokládám, že jedna z variant je „ta vaše“ a že víc jich máte kvůli koaličním partnerům. Která je vaším favoritem?

Ty varianty nesou různé politické náklady. Musí tomu předcházet intenzivní diskuse ve vládě. A znovu připomínám, že to bude záviset na reformě výdajů. Současných 54 procent mandatorních výdajů z celkových výdajů státního rozpočtu chceme snížit pod padesát. A to s sebou taky nese svoje politické náklady.

Tak vždyť už jste se kvůli tomu dostal do sporu třeba s ministrem zdravotnictví Julínkem.

Já jsem se s ním nedostal vůbec do žádného sporu. Akorát mě ve čtvrtečních novinách trošku překvapilo to číslo 12 miliard. Nikdy jsem kategoricky neřekl, že snížím výdaje zdravotnictví o 12 miliard. Jen jsem zdůraznil, že jeden z největších mandatorních výdajů je platba za státní pojištěnce, která se za pana ministra Ratha zvýšila. Za předpokladu, že by reforma mandatorních výdajů z těch či oněch politických důvodů nemohla být tak zásadně radikální, nelze počítat s plnou reformou daňových sazeb. Jde to prostě ruku v ruce. Buď půjdou obě stoprocentně, anebo obě částečně.

A můžete mi tedy říci, která je ta vaše varianta? Bude zajímavé sledovat, co nakonec před koaličními partnery prosadíte.

Určitě mi to odpustíte – možná mi to neodpustíte, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat… Nezlobte se, ale já vám to vážně nemohu říct. Já si nemohu dovolit veřejnou diskusi, která by začala tím, že bychom se v médiích začali přít v rámci koalice. Tak pěkně prosím mějte ještě pár týdnů strpení.

Aspoň řekněte, zda se u slevy na dani počítá s tím, že bude stejná pro všechny, nebo ji odstupňujete podle výše příjmů – tedy s vyššími příjmy menší sleva.

Mám zpracovány varianty, kde je stejná sleva na dani pro všechny, mám zpracovány varianty, kde čím více příjmů, tím menší sleva na dani. Tomu jsem nakloněn.

Před volbami jste říkali, že daňový systém chcete především zjednodušit. Mně připadá, že bude spíš ještě složitější.

Ne. I tak bude o dost jednodušší. Samozřejmě že v případě degresivní slevy na dani je to nějaký údaj navíc, který bude muset být v daňovém softwaru zabudován, ale to neznamená žádnou komplikaci.

Víte už, jaký by mohl být deficit státního rozpočtu na konci volebního období?

To je dokonce přímo závazek. Ten cíl jsme si dali pro jednotlivé roky – rok 2008 tři procenta deficitu vůči celkovému HDP, rok 2009 2,6 procenta, rok 2010 2,3 procenta. Je to v programovém prohlášení vlády.

Jenže já jsem dnes slyšela o deficitu mluvit hlavního experta Komerční banky Janáčka a ten vyjádřil obavu, že nedodržíme maastrichtská kritéria.

Z Kamila Janáčka – troufnu si říct mého váženého přítele – mluví skepse, na kterou má právo, protože řada z nás už deset let mluví o nezbytné reformě mandatorních výdajů kvůli tomu, aby se podařilo udržet deficit v přijatelné míře. A z těch ambicí vždy zbylo velmi málo. Takže já rozumím jeho skepsi. Nicméně kdybych ji s ním sdílel, tak tu práci nemohu dělat. Jsem přesvědčen, že se nám to podaří prosadit. Mimo jiné také proto, že ta čísla, která jsem teď citoval, jsou cíle deficitu, který byl cílem dohody se sociální demokracií – byť ta dohoda pak nebyla uzavřena. Považovali bychom za neférové, kdyby nám teď ČSSD tato čísla, s nimiž souhlasila, nepodpořila.

Skeptičtí ekonomové zmiňují, že HDP sice v příštím roce poroste o pět procent, ale pak už o méně. Jaké odhady máte vy?

Je důvod domnívat se, že vlivem vnějších podmínek to tempo už nebude tak svižné jako v „zlatých“ letech minulých, kdy bylo přes šest procent. Konzervativní odhad je, že v příštích letech se bude pohybovat mezi čtyřmi až pěti procenty. S tím kalkulujeme v našich variantách.

Ekonomové našli ke své skepsi důvod i proto, že podle nich tu budou v příštích letech zahraniční investoři investovat méně – protože prý nevědí, kdy vstoupíme do eurozóny.

Čtyři až pět procent, to není žádná skepse!

Ale je to méně.

Nezapomeňte, z jakého to počítáte základu. Je samozřejmé, že chudé země, které to počítají z velmi malého základu a jejich ekonomice se začíná dařit, zaznamenávají procentuálně mnohem vyšší růst.

Já nás nesrovnávám s chudými zeměmi, ale s růstem, který jsme měli nedávno.

Každopádně pro čtyři až pět procent se nehodí slovo skepse. Strašně se omlouvám, ale na některých pojmech musím trvat – čtyři až pět procent růstu není možné označit slovem pokles.

Růst čtyři procenta je oproti růstu šesti procent pokles.

Pokud byste se zeptala, zda ten růst není vyšší proto, že se zvyšuje nedůvěra investorů nebo že se oddaluje vstup do eura, tak není. To skutečně není ten důvod. My jsme velmi malá liberální otevřená ekonomika závislá na exportu. A vnější podmínky a vnější poptávka ovlivňují hospodářský růst v České republice mnohem víc než politika vlády. Byť jsem členem vlády, dodávám „zaplaťpánbůh“.

Ocituji vám tedy ekonoma Sedláčka z ČSOB: „Sedmdesát procent našeho vývozu jde do zemí EU. Je jedno, jestli euro přijmeme teď, nebo v roce 2020, ale špatné by bylo, kdybychom ho přijali až po našich sousedech. Zahraniční investoři by se nám pak začali vyhýbat.“ Je fakt, že v polovině týdne oznámilo Slovensko, že se chystá přijmout euro v roce 2009.

Já myslím, že to je příliš kategorické tvrzení. Říkat, že když přijmeme euro později než naši sousedi, tak se nám investoři začnou vyhýbat – tak jednoduché to opravdu není. Rozumím postoji analytika obchodní banky, který, když tohle říká, zřejmě jako prioritu vidí eliminaci kurzových rizik, protože v okamžiku vývozu do zemí stejné měny ta rizika neexistují. Ale myslím, že řada ekonomů by vám zas řekla celou řadu důvodů, proč není kam spěchat.

Připomenu, že Sedláček jinak vašim reformám docela tleská – aby to nevypadalo, že jsem naschvál ocitovala vašeho kritika.

Ano, já si ho velmi vážím. Rozumím jeho argumentaci, ale moje priority jsou v trochu jiném pořadí. V každém případě se hlásím k tomu, abychom k přijetí eura měli pevně stanovené termíny. Zatím je jasné, že euro se odkládá až za rok 2010.

Kdy by se podle vás mohlo přijmout?

V březnu do vlády předložím národní plán přijetí eura. Domnívám se – ale jde o názor, který jsem připraven korigovat… Korekci svého názoru nepokládám za nepřekročitelnou překážku…

Tak jste ministr, ne celá vláda.

Domnívám se, že v tom národním plánu by mohl být termín přijetí k 1. 1. 2012.

Zaujalo mě téma mateřská dovolená. Máte v plánu zvýšit mateřskou matkám, které ještě před porodem slíbí, že se do roka vrátí do práce. Podporuje tohle rodinu v pojetí KDU-ČSL?

My nabízíme všem stejnou šanci. Ale zvyšujeme svobodnou vůli rodičů. To pokládám za… za… výhodné.

Mně tenhle model není nesympatický. Ale některým věcem opravdu nerozumím. Budu chtít zůstat s dítětem doma tři roky, budu brát nižší sazbu. Ale pak to přehodnotím a budu se chtít po roce vrátit do práce, protože se třeba rozvedu nebo manžel přijde o práci. Vy mi zpětně vyplatíte rozdíl?

Teď musím říct, že jste mě trochu nachytala. Tahle otázka patří pod gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Já nevím.

Tak dejme tomu, že byste to vyplatili zpětně. Ale co opačný model? Budu chtít zůstat s dítětem doma jeden rok, ale změní se okolnosti a já se během té doby rozhodnu, že zůstanu doma až do tří let dítěte. Co pak? Začnete mi vyplácet nižší sazby a já budu muset částku, kterou jsem až do svého nového rozhodnutí vyčerpala navíc, vrátit?

Je to určitě chytrá otázka, ale musel bych se na to zeptat na ministerstvu práce a sociálních věcí. Já sám jsem si tuhle otázku nepoložil.

Možná, že až si ji položíte, tak od tohoto návrhu upustíte. Vždyť by to byl hrozný zmatek.

Až si ji položím, tak na ni bude existovat jen jedna odpověď. Žádný zpětný rozdíl vyplácet nebudeme. Ale tuhle otázku jsem si skutečně nekladl. Změna podmínek během té doby nebude možná. Své rozhodnutí už nebudete moci změnit.

Takže v prvním případě vracet nic nebudete. A ve druhém případě, když zjistím, že z nějakého důvodu není možné, abych se po roce vrátila zpátky do práce, tak…

Tak po tom uplynulém roce nebudete mít nárok mateřskou dovolenou čerpat. Pak budete moci čerpat jedině sociální podporu. Jednou jste se prostě nějak rozhodla…

Vždycky mě pobaví, co všechno dokážete propočítat – ve zdravotnictví prý ušetříte osm až dvanáct miliard, deset miliard pak poté, co zavedete vyplácení sociálních dávek na jednom místě… Fascinuje mě, jak k těmhle číslům ministerstva docházejí.

To mě taky. A určitě jste mě nikdy nemohla slyšet, že bych takhle konkrétně něco sliboval. Neodvážil bych se takto kategoricky takováto čísla tvrdit.

Jen krátce k předsedovi Jiřímu Čunkovi. Jste z jeho případu rozpačitý? On opravdu v lecčems připomíná aféru Stanislava Grosse.

Nikoho z nás to netěší, pana předsedu nejméně. Ale je prostě na něm, aby dokázal před veřejností tohle vysvětlit. A já mu držím palce, ať se mu to podaří.

Lidovci v jeho případě nejsou zdaleka tak agilní, jako byli u Grosse.

Počkejte. Žádám novináře, aby se podívali do archivu – zjistí, že jsme od Grosse nežádali žádná vysvětlení. My jsme v dobách strýčků Viků a Simkaničových směnek byli poměrně zdrženliví. Aby odstoupil, jsme ho žádali v momentě, kdy vyšlo najevo, že podnikání v jeho rodině má blízko k příjmům z prostituce. Nikdy od nás nezazněla žádost, aby ten milion vysvětlil.

Tak snad abyste začali tlačit na ODS, aby její první místopředseda Pavel Bém už něco začal dělat s prostory magistrátu, které jsou v současnosti pronajaté k účelům prostituce. A nejedná se jen o mediálně známý nevěstinec v Holešovické tržnici. Je to i noční klub na Žižkově.

Myslím, že to je docela správná připomínka. My jsme stále vázáni mezinárodní smlouvou z roku 1951, která zakazuje obchod s bílým masem. V této smlouvě se partneři zavazují, že budou stíhat kuplířství i pronajímání prostor za účelem prostituce. Takže ta vaše připomínka je prostě správná.

Akorát že už léta na stejnou připomínku reagují i jiní politici stejně, a nic se nezměnilo.

Magistrát hlavního města Prahy není můj koaliční partner. A pokud je příslušným represivním orgánům tato skutečnost známá, tak by měly konat. Já vám odpověď dát neumím. Já jsem ministr financí.

A zpět k Čunkovi – vadí vám, že jeho tvrzení jsou rozporuplná?

Já mu držím palce, aby to dokázal věrohodně vysvětlit.

Může být ještě věrohodný, když médiím, policii a politikům tvrdí něco jiného?

Je opravdu na něm, aby to dokázal vysvětlit. Já mu držím palce.

A věříte mu?

Já mu držím palce, aby to dokázal veřejnosti věrohodně vysvětlit. Co se domnívám já, není důležité. Jsem jeho kolega a spolustraník.

A když to nedokáže vysvětlit, měl by opustit svůj post?

Já mu držím palce, aby to dokázal.

Autor: Renata Kalenská