Novinky

Ministr financí odhalil pamětní desku Františku Bürgeru-Bartošovi

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministerstvo financí
  • Tisková zpráva

V úterý 3. května 2005 ve 13 hodin se ve vestibulu Ministerstva financí v Letenské ulici, při příležitosti šedesátého výročí osvobození naší země, uskutečnilo slavnostní odhalení pamětní desky generálmajorovi Františku Bürgeru-Bartošovi.

Slavnostního aktu se zúčastnil 1. místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka, dcera Františka Bürgera-Bartoše paní Marta Opletalová, vnuk Josef Opletal, předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková a 1. zástupce náčelníka generálního štábu Armády ČR generálmajor Jaroslav Kolkus.

 

 

 

1. místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka, Marta Opletalová, dcera a Josef Opletal, vnuk Františka Bürgera - Bartoše.

  

 

 

František BÜRGER - BARTOŠ
- příslušník čsl. legií, čs. důstojník, účastník protinacistického odboje, organizátor ústředního vojenského štábu pražských povstalců v květnu 1945, čs. generál a v 50. letech politický vězeň degradovaný na vojína

* 25. 11. 1898 osada Čertyně, obec Opalice (okres Český Krumlov).
+ 15.10. 1964 Praha

Narodil se v rodině sedmi dětí chalupníka a nájemce hostince, studoval gymnázium v Českých Budějovicích, ale ještě před maturitou byl 8. května 1916 povolán do rakousko-uherské armády. V srpnu 1917 se jako ještě ne devatenáctiletý desátník dostal do zajetí. V zajateckém táboře Padula se mladý Jihočech přihlásil do čsl. legií a 12. března 1918 byl zařazen do výzvědného oddílu, který byl poslán k III. italské armádě.
Mezi výzvědčíky (esploratori) na řece Piavě působil do srpna 1918, kdy byl poslán do důstojnické školy v Modeně, kterou dokončil 1, prosince 1918, kdy byl jmenován podporučíkem. Do vlasti odjíždí jako velitel čety 35. pluku italských legií dekorován italským válečným křížem a italskými medailemi za válečnou námahu a sjednocení Itálie. Se svojí četou se zúčastňuje jako poručík bojů o Těšínsko a války s maďarskými bolševiky o Slovensko.
Po skončení bojů se rozhodl zůstat v čs. armádě jako důstojník z povolání. V roce 1928 se dostal na Vysokou válečnou školu v Praze, kterou v červenci 1928 dokončil jako třicetiletý kapitán s velmi dobrým prospěchem. S dobrými znalostmi němčiny, italštiny, francouzštiny a maďarštiny absolvoval v roce 1929 také zpravodajský kurz hlavního štábu. Se zkušenostmi se zpravodajskou službou proti horthyovskému Maďarsku byl v době vzrůstajícího ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa 1. října 1937 jmenován v hodnosti podplukovníka gen. štábu náčelníkem štábu 5. pěší divize v Českých Budějovicích, kde prožívá i tragické září 1938 (jako náčelník štábu Hraniční oblasti 31).
Po Mnichovu a nacistické okupaci zbytku českých zemí odešel do Prahy, kde se stal úředníkem pensijního oddělení ministerstva financí a zároveň se velice aktivně zapojil do domácího odboje. Spolupracoval s generálem Eliášem a v Obraně národa vytvořil zpravodajskou skupinu, která působila několik let nezasažena gestapem. Po zatčení generála Nováka v červnu 1944 začal samostatně připravovat vojenskou akci proti okupantům v Praze. Od srpna 1944 byl ve spojení s generálem Kutlvašrem. Používal krycí jméno „Bartoš“, které převzala jeho odbojová organizace, která byla na konci války nejlépe připravenou pražskou vojenskou ilegální organizací, která se stala základem povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy, ve kterém zastával funkci náčelníka štábu.
Po osvobození působil nějaký čas ve funkci náčelníka štábu I. armádního sboru, ale po útocích sovětské strany proti hlavním činitelům pražského povstání byl počátkem roku 1946 „uklizen“ jako velitel československé vojenské mise při spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, kde kromě činnosti vojenského přidělence sledoval agendu repatriace československého státního a vojenského materiálu.
Po třinácti měsících působení v Budapešti odešel do Paříže na místo československého vojenského atašé u francouzské vlády. Po válce přijal oficiálně jméno Bartoš, byl povýšen do hodnosti brigádního generála, ale po komunistickém převratu byl v září 1948 z Paříže odvolán do Prahy a ustanoven velitelem Nejvyšší vojenské akademie. V říjnu 1949 však byl nejprve odeslán na tzv. dovolenou s čekaným. Místo odchodu do výslužby byl však 3. května 1950 zatčen orgány StB a odsouzen na osm měsíců vězení pro „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství (ve svém bytě měl letecké snímky z předmnichovského období) a degradován na vojína. Ani po odpykání trestu však nebyl puštěn na svobodu a až do 3. ledna 1953 byl vězněn v Pardubicích, Jáchymově a Příbrami.
Po návratu do Prahy pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství. V listopadu 1957 jej Nejvyšší soud zprostil původní obžaloby a byla mu vrácena generálská hodnost. V roce 1962 jej postihl záchvat mozkové mrtvice a ochrnul na levou část těla. Až do své smrti byl upoután na lůžko.

(z knihy Jindřicha Marka Barikáda z kaštanů)

Nejčtenější