Lenka Dupáková: Z dlouhodobého hlediska je třeba pochválit udržení vysoké míry stability pojišťoven
Rozhovor s Lenkou Dupákovou, náměstkyní ministryně financí.
Zdroj: Pojistný obzor | 29.3.2018 | Rubrika: Interview | Strana: 4 | Autor: Libor Hlavička
* Jak vnímáte, paní náměstkyně, zájem o pojišťovnictví ze strany jiných oborů? Co je na pojišťovnictví láká?
Pojišťovnictví je zajímavé tím, že nejde jen o samostatný ekonomický obor, ale i průřezovou disciplínu. Jeho hlavním účelem je navíc - i přes rozšířené mýty mezi veřejností - odstraňovat negativní důsledky provázející lidský život. Tím samozřejmě nechci zužovat pojištění pouze na náhradu majetkové ztráty nebo odčinění útrap spojených třeba se zdravotními problémy. Např. délka života a životní pojištění nemusí být rozhodně nic negativního. Pojišťovnictví je pro mě osobně důležité i proto, že dává lidem také řadu investičních možností a benefitů pro zaměstnance či klienty, odborníkům pak i možnost uplatnit své schopnosti a vyniknout v řadě oborů.
* Jaké hlavní trendy v následujících letech podle Vás ovlivní podobu pojišťovnictví? Které z nich vítáte jako prospěšné a ze kterých máte spíše obavu?
Vnímáme-li pojišťovnictví jako trh, ovlivňuje jeho podobu přirozeně zejména ochota lidí ke sjednávání pojištění. To vám určitě neříkám nic nového. Tato ochota závisí především na ekonomickém cyklu, na schopnosti občanů vytvářet úspory. Druhou zásadní roli hraje míra přerozdělování bohatství mezi vysoko- a nízkopříjmovými skupinami, tedy charakter sociálního systému. To má význam právě pro zmíněné životní pojištění, kdy platí intuitivní pravidlo, že vyšší míra přerozdělování snižuje motivaci lidí odkládat část svých finančních prostředků pro budoucnost. Třetí významný vliv vidím v úrovni regulace, která v poslední době nabývá stále výraznější unijní podoby - a to je především takříkajíc naše parketa.
Evropská komise a Evropský parlament posouvají právní normy v této oblasti k vysoké míře unifikace s cílem vytvořit jednotný vnitřní trh s finančními službami. Na jedné straně to vede k využití zkušeností z jiných zemí a k eliminaci negativních jevů ovlivňujících tento trh, ale na druhé straně to také zužuje prostor pro zohlednění specifik národních trhů. Zmínit musím také technický pokrok, který otevírá řadu možností, jak zjednodušit a zrychlit nabídku pojistných produktů potenciálním pojistníkům a komunikaci s nimi. Urychluje i vnitřní procesy v pojišťovnách a zajišťovnách a v důsledku toho zlevňuje jejich produkty.
Technologický rozvoj a inovace také vytvářejí poptávku po nových pojistných produktech zohledňujících úplně nová rizika, která nám technologie přinášejí a která jsme ještě před pár lety skoro neznali, např. kybernetická bezpečnost. Obavu mám především z přílišné regulace, která může narušovat konkurenční prostředí a odrazovat od sjednání pojištění svojí složitostí a často i zásahem do svobody rozhodování. Určitou obavu mám i z upřednostňování obchodních a marketingových zájmů managementu pojišťoven, které sice mohou krátkodobě přinést vyšší pojistné, ale nemělo by se tak dít za cenu zatěžování pojistníků vyššími náklady nebo přenášení problémů do budoucna.
* Za co je možné pojišťovny za uplynulé období pochválit? V čem vidíte jejich rezervy?
Z dlouhodobého hlediska je třeba pochválit udržení vysoké míry stability pojišťoven a pojistného trhu s širokou nabídkou pojistných produktů. Z krátkodobého hlediska pak pružnost a schopnost řádně se vyrovnat se zásadními změnami v právní úpravě pojišťovnictví, zejména pak s implementací systému Solventnost II. Rezervy pojišťoven vidím naopak v hodnocení a ohodnocování pojišťovacích zprostředkovatelů, a to jak z hlediska kvality poskytovaných služeb, tak i z hlediska jejich odměňování. Za problematické považuji i některé dlouhodobě netransparentní rezervotvorné pojistné produkty. Výsledkem této netransparentnosti je volání po reakci v podobě další regulace, čemuž se nelze divit. Je pro mě zarážející třeba i to, že v době rozvinuté digitalizace a s ní spojených technologií nejsou pojišťovny schopny oznámit České kanceláři pojistitelů vznik nebo změnu pojištění odpovědnosti on-line.
* Který z regulatorních projektů, již implementovaných či k implementaci připravovaných, považujete za nejzásadnější a z jakého důvodu?
Zcela určitě se jedná o Solventnost II a GDPR, které jsou zásadním zásahem do činnosti pojišťoven a zajišťoven. V případě IFRS 17 je nejproblematičtějším aspektem celého standardu okamžik přechodu, který bude do značné míry určovat výši budoucích zisků pojišťoven. Přizpůsobení se požadavkům implementované směrnice IDD a nařízení PRIIPs bude, předpokládám, spojeno s menším rozsahem nákladů, i když chápu, že ani zde to nebudou náklady nevýznamné.
* Co podstatného podle Vás přinese IDD klientům a co pojišťovnám a zprostředkovatelům?
Směrnice IDD, transponovaná do nového zákona o distribuci pojištění a zajištění, který je nyní projednáván Poslaneckou sněmovnou PČR, zasahuje hned do několika aspektů vztahů mezi klienty, pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli.
Na pomyslné pyramidě cílů je zde logicky nejvýše ochrana spotřebitele, vyjádřená především důrazem na odbornou péči o klienta, na poskytování srozumitelných a transparentních produktových informací, na jasně identifikovatelnou odpovědnost v distribučním řetězci, na rozumné kvalifikační požadavky na osoby sjednávající pojištění a konečně též na přiměřené a efektivní nástroje dohledového orgánu. Kromě výše uvedeného se upravují i některé vztahy mezi pojišťovnami a zprostředkovateli, jakými jsou řídicí a kontrolní systémy, pravidla odměňování apod.
Celkově vzato jsou s připravovaným novým zákonem spojena velká očekávání. Nakolik se je podaří naplnit, ukáže teprve čas. To, na čem nám na ministerstvu financí velmi záleží, je, aby se nová úprava přiblížila ke standardům regulace již platným v ostatních sektorech finančního trhu. A také aby byla přiměřená vůči jednotlivým regulovaným subjektům.
* IDD ukládá v rámci neživotního pojištění povinnost vytvořit informační dokument, tzv. „IPID“. V čem vnímáte jeho přínos, a v čem naopak jeho úskalí?
Obecný přínos standardizovaných klíčových informací o finančním produktu vidím především v jeho srovnatelnosti, v přehledném zpracování a použití srozumitelné terminologie. To jsou kvality, které mají ve světě složitě psaných a dlouhých smluv a obchodních podmínek nepochybně pozitivní dopad na spotřebitele a jeho informovanost. V tomto smyslu vnímám IPID ne jako jednu z řady informačních povinností, jeden z dalších zbytečných papírů pro klienta, ale jako užitečný dokument, který klientovi umožní první rychlé zorientování se v nabízeném produktu a seznámení se s hlavními produktovými parametry, s tím, že další podrobné informace si již zákazník příp. najde v běžné smluvní dokumentaci. Úskalím IPIDu může být pro jeho čtenáře právě určitá zhuštěnost jím sdělovaných informací, pro pojišťovnu pak - jak slýcháme - zřejmě ne zcela triviální výpočet standardizovaného ukazatele nákladovosti, který má IPID také obsahovat.
* Jak hodnotíte dosavadní samoregulační opatření pojišťoven ve vztahu ke klientovi?
Každé takové opatření je vítané a má z naší strany podporu. Pokud by se cestou samoregulace podařilo prosadit některé v tržních ekonomikách běžné instituty, jakými je např. ombudsman pojišťoven, šlo by o výrazný posun, který by byl nejen v zájmu pojistníků, pojištěných a oprávněných osob, ale i samotných pojišťoven. Pokud se bavíme o oblasti informovanosti pojistníků, lze bohužel prostor pro samoregulační aktivity pojišťoven hodnotit jako dlouhodobě velmi nevyužitý. Při ohlédnutí se zpět se pak nelze ubránit dojmu, že velká porce současné regulace z oblasti distribuce pojištění by vůbec nevznikla, pokud by pojišťovny lépe vnímaly klientské problémy a byly ochotny na ně účinně reagovat. Nikoliv jen naoko.
* Je na místě názor, že kvůli stále se zvyšujícímu objemu a obsahové náročnosti klientovi povinně sdělovaných informací klesne jeho ochota i schopnost data vyhodnocovat a porozumět jim?
Ano, toto riziko opravdu existuje. Přesto je třeba zdůraznit, že naprostá většina informačních povinností v návrhu zákona o distribuci pojištění a zajištění je dána evropskou úpravou. Obecně je určitě potřeba klást vyšší důraz na kvalitu jednání distributora se zájemcem o pojištění nebo pojistníkem, který by měl být schopen charakteristiky pojistného produktu vysvětlit tak, aby s ohledem na schopnosti klienta byly pro něj pochopitelné. A naopak distributory neschopné takového jednání z činnosti vyřadit.
* Jaká je podle Vás finanční gramotnost Čechů? Kde spatřujete potenciál pro její rozvoj? Můžeme se inspirovat vhodným přístupem v zahraničí?
Výsledky výzkumu úrovně finanční gramotnosti dospělé populace ukázaly, že rozhodně máme co zlepšovat. Největší potenciál vidím ve vzdělávání budoucích generací, právě proto je výuka finanční gramotnosti na základních i středních školách povinná. Rovněž ze zahraničních zkušeností vyplývá, že finanční vzdělávání žáků má zdaleka největší efekt. Dalším důležitým aspektem je přebírání zodpovědných návyků a postojů z rodiny.
V polovině loňského roku jsme aktualizovali standard finanční gramotnosti, což je základní materiál, který určuje obsah finančního vzdělávání na základních i středních školách. Nyní se intenzivně věnujeme přípravě revize Národní strategie finančního vzdělávání, která určuje role a zodpovědnost jednotlivých institucí. Při revizi této strategie vycházíme mj. ze zahraničních příkladů dobré praxe a společně s relevantními účastníky trhu budeme hledat cílové skupiny, na které je vhodné se v příštím období orientovat. Z veřejné konzultace vyplynula potřeba zaměřit se především na současné a budoucí pedagogy a sociální pracovníky, kteří jsou schopni předávat znalosti a dovednosti nejširšímu okruhu osob. Tam vidíme největší potenciál.
* Jak bude Ministerstvo financí ČR přistupovat k fintechovým subjektům přesahujícím do pojišťovnictví, které však nemusí být legislativně jasně ukotveny, zatímco tradiční instituce regulaci a dozoru podléhají?
Rozhodně vnímáme potřebu trhu, aby měly nové fintechové společnosti jasný právní rámec. Musíme i v tomto případě samozřejmě usilovat o maximální možnou míru ochrany spotřebitele; na druhou stranu, regulace finančního trhu musí být podle našeho názoru technologicky neutrální. Musí vycházet z typu poskytovaných služeb, bez ohledu na to, zda je poskytuje společnost označovaná jako fintechová nebo některá z tradičních finančních institucí, často prostřednictvím svého fintechového oddělení. Jsou-li některá pravidla příliš zatěžující pro fintechové společnosti, je vhodné usilovat o změnu takových pravidel pro celý finanční trh.
* Co byste v roce 2018 považovala za svůj největší úspěch?
Samozřejmě tady mohu jmenovat jednotlivé předpisy a usilovnou práci na nich. Ale ráda bych především, aby se nám letos v pojišťovnictví podařilo to, o čem obecně mluvíme už delší dobu - tedy spolupracovat s trhem jako partneři na zrodu nové regulace a nových předpisů, a to především na evropské úrovni a už ve stadiu jejich vzniku. Znovu říkám, že jsme víc než připraveni vést dialog o nápadech a iniciativách, které se v Bruselu teprve rodí. Dobrý příklad je třeba nařízení GDPR, o kterém všichni víme už dva roky a který vstoupí v účinnost letos. A samozřejmě teď kolem něj vznikla obrovská panika, spousta mýtů a zbytečných fám. Přesně tomuhle jsme schopni předcházet, a to nejen v pojišťovnictví. Potřebujeme mnohem větší aktivní podporu firem. Tu bych si letos opravdu přála.