Marie Talašová: Chystáme nové dohody o ochraně investic
Zdroj: Hospodářské noviny | 24.3.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 23 | Autor: Jaroslav Kramer
Marie Talašová je ředitelkou odboru Mezinárodní právní služby na ministerstvu financí. Stará se o mezinárodní arbitráže, kterých Česká republika v současné době vede rekordní počet, ochranu zahraničních investic i českých zájmů před mezinárodními soudy. Resort také předává českým investorům zkušenosti z oblasti řešení investičních sporů. Sám je ale v rozhodčím řízení zastupovat nemůže. Podle Talašové nyní ministerstvo připravuje novou modelovou dvoustrannou dohodu pro ochranu českých zahraničních investic.
* HN: Dokázala byste popsat případy, kdy se může český podnikatel dostat do sporu v zahraničí?
Vedle běžných obchodních sporů, do kterých se podnikatelé dostávají i v České republice, se v zahraničí ve zvýšené míře jedná o spory vznikající kvůli výběru nespolehlivého obchodního partnera či nedostatečné znalosti zahraničního prostředí a právního řádu. Po vzniku sporu se už strany zpravidla nedokážou shodnout na formě jeho řešení, a proto je vhodné s možností sporu počítat už v době uzavírání smlouvy. V případě nedůvěry v rozhodování soudů daného státu je vhodné zakotvit do této smlouvy rozhodčí doložku, ideálně se sídlem případného rozhodčího řízení v nezávislé jurisdikci. Pokud by se cítil investor poškozen hrubě nespravedlivým postupem hostitelského státu, může se v některých případech domáhat náhrady škody i v mezinárodní investiční arbitráži. Subjektům investujícím v rizikových státech lze také doporučit zvážení pojištění investice, například u EGAP.
* HN: Zmínili jsme mezinárodní investiční arbitráž. Ta se váže k dohodám o ochraně zahraničních investic?
Ano, jsou to mezinárodní smlouvy, v nichž se nejčastěji dva státy zavazují, že se k investorům druhé strany budou chovat spravedlivě. Tedy že jejich investice nebudou vyvlastňovat jinak než ve veřejném zájmu, nediskriminačně a s vyplacením náhrady škody a že budou dodržovat závazky, do kterých ve vztahu k zahraničním investorům vstoupily. Při porušení těchto závazků se může investor, který se cítí poškozen jednáním státu, na jehož území byla investice uskutečněna, domáhat náhrady škody právě v mezinárodní investiční arbitráži.
* HN: Můžete uvést příklady, kdy tyto dohody ochránily české investice v cizině?
Málokdy se zmiňuje významný úspěch, kterého dosáhla ČSOB v arbitráži proti Slovenské republice. Tehdy byla rozhodčím nálezem z roku 2004 přiznána ČSOB náhrada škody ve výši 25 miliard slovenských korun plus úroky. Dalším příkladem českého investora, který se díky investiční arbitráži domohl alespoň částečné kompenzace za zmařenou investici, je společnost ČEZ. Ta v roce 2014 uzavřela s Albánií dohodu o narovnání, podle které získá ČEZ v ročních splátkách celkem 100 milionů eur.
* HN: Se kterými významnými partnery nemáme dohody o ochraně investic uzavřeny?
Jedná se hlavně o některé členské státy EU, protože dohody mezi členskými státy unie jsou dle převažujícího názoru v rozporu s evropským právem, a proto lze očekávat jejich ukončování. Ze států mimo EU máme se všemi nejvýznamnějšími partnery dohodu sjednánu, výjimkou je Brazílie, ta dohody o ochraně investic z principu odmítá.
* HN: Jsou všechny dohody rovnocenné, pokud jde o úroveň ochrany?
Ačkoli jsou struktura i obsah většiny dohod podobné, obsahují odchylky, které mohou být z praktického hlediska důležité. Pro plánování investic je tak vhodné pečlivě studovat obsah jednotlivých dohod a uskutečnit investici tak, aby byla chráněna. Většina dříve uzavíraných dohod je založena na neurčitých právních pojmech jako „řádné a spravedlivé zacházení“ nebo „nepřímé vyvlastnění“. Není možné přesně stanovit jejich rozsah ani to, jaké charakteristiky musí investice splňovat, aby byla smlouvou chráněna. Dohody tak ponechávají rozhodčím tribunálům příliš široký prostor pro vlastní uvážení. Některé starší dohody jsou také podle kritiků orientovány příliš jednostranně na ochranu investora namísto práva států regulovat ve veřejném zájmu. Dohody též zpravidla neupravují třeba otázku promlčení, ochranu proti vznášení neopodstatněných nebo spekulativních nároků či otázku paralelního vnitrostátního a mezinárodního řízení. Proto ministerstvo financí nyní připravuje novou modelovou dvoustrannou dohodu, která by se měla stát základem pro uzavírání dalších dohod a renegociaci těch stávajících. O potřebě úpravy dané smlouvy ovšem musíte přesvědčit i druhou stranu, což bývá obtížné a v některých případech, například s USA, téměř nemožné.