O přijetí eura teď nemůže být řeč

Eduard Janota ministr financí ČR

• Za posledních deset let nebyl nikdy takový problém odhadnout příjmy státního rozpočtu jako nyní. A není jisté, že to, co je dnes odhadováno jako příjem, skutečně stát dostane. Tvrdí to Eduard Janota, jeden z nejzkušenějších úředníků ministerstva financí, který se na tvorbě státního rozpočtu podílí přes třicet let. Jako náměstek zodpovědný za rozpočet pracoval pod šesti ministry. Teď sedí sám v ministerském křesle. Má šanci prosadit svůj pohled odborníka proti politickým zájmům? Sám tvrdí, že nevelkou: „Rozpočet se nerodí ani na ministerstvu, ani ve vládě. Je to vždy nakonec výsledek politických dohod,“ říká ministr. Přesto se chce pokusit o změnu v hospodaření státu, jež podle něj míří do slepé uličky.

* Ministrem jste se stal za krize. Zažil jste komplikovanější období pro státní finance?

Doba je mimořádná. Nikdy nebylo těžké vytvořit si i polštář pro mimořádné výdaje. Teď jsme v odlišné situaci. Příjmy v potřebné výši prostě nejsou. A nemáme jisté, že to, co je dnes odhadováno jako příjem, skutečně dostaneme. Mnohé makroekonomické formule, které jsme používali pro výpočet plánovaných příjmů, teď neplatí.

* Věříte vůbec vy sám ekonomickým výhledům, jež zveřejňuje vaše ministerstvo?

Pro mne je cíl schodku státního rozpočtu na letošní rok 150 miliard korun, ale ruku do ohně za něj dát nemůžu. Na příští rok počítám se schodkem 170 miliard – pokud bude ekonomický růst kladný, někde mezi 0,5 až 0,8 procenta. To je pořád reálné.

* Řada ekonomů předpovídá spíš pokles.

Je otázka, jakému číslu uvěříte.

* Co uděláte, když vývoj ekonomiky bude horší? Škrtat ve výdajích, nebo kývnout na vyšší státní dluh?

Já jsem už navrhl mimořádné rozpočtové škrty, ale ty jsou neopakovatelné, dají se použít jen výjimečně. Zapojil jsem do financování „mrtvé duše“ – tedy rezervy, které mají ministerstva na neobsazená místa. Čert je ale jako obvykle v detailu. Opatření problém neřeší.

* Co je hlavní problém?

Můžeme ovlivnit jen 20 procent výdajů státního rozpočtu. Na zbývajících 80 procent vláda nemá „špagát“, jsou dané legislativními rozhodnutími předchozích vlád. Pokud se tam nepovede prosadit změnu, rozpočet na příští roky bude ještě komplikovanější. Pak se může za pár let stát, že v rozpočtu budeme mít jen mandatorní výdaje, nic jiného. Situace v Maďarsku nebo Lotyšsku je varující. Pohyb na hraně sedmi osmi procent deficitu veřejných výdajů znejistí investory, zdraží dluhovou službu. Je to kolotoč, ze kterého se těžko vyskakuje.

* Vy ale zkoušíte na ty výdaje, na něž „nemáte špagát“, sáhnout. Testujete, jak by prošlo zpomalení valorizace důchodů a omezení sociálních dávek, prosazujete zmrazení platů státních zaměstnanců…

Ano, to je pravda.

* To jsou ale kroky politicky těžko průchodné. Mimochodem, z šesti ministrů, s nimiž jste jako náměstek pracoval, zkoušel někdo takové úspory prosadit?

Takto uvažovali Mirek Kalousek a Jirka Rusnok. Ten byl ministrem financí někdy do roku 2002 a poukazoval na flagrantní riziko rozpočtového deficitu. A proto se pak už podruhé ministrem financí nestal. Tehdy převažovala teorie, řečeno slovy Vladimíra Špidly, „zdroje jsou“. Dokud byly, dal se jimi deficit překrýt a překrývala se jimi i špatná struktura rozpočtu, která se pořád zhoršovala. Při šestiprocentním růstu ekonomiky jsme pořád byli schopni krýt maastrichtská kritéria. Jenomže teď se deficit dostal do takové roviny, že o euru nemůže být řeč, veškeré debaty o přijetí eura jsou dnes mimo realitu.

* Jenomže může snížení mandatorních výdajů prosadit kabinet bez politického mandátu?

My můžeme připravit dokumenty, které politikům budoucí vlády – ať už levicové nebo pravicové – naznačí, že musíme něco začít dělat, že takto se donekonečna hospodařit nedá. Že nemůžeme mít anglické daně a švédské výdaje. Já jsem jednoznačně přesvědčen, že opatření se musí udělat hlavně na straně výdajů.

* Kde byste krátil výdaje, kdybyste měl tu moc?

Někdo mě může podezírat, že jsem a priori proti důchodcům. Naopak. Já myslím, že při výši inflace a valorizačních mechanismech jsou na tom důchodci relativně lépe než rodiny s malými dětmi, než rodiny, kde je jeden nebo oba manželé nezaměstnaní. Problém podle mne je ale zakopaný v síti různých podpor a sociálních pomocí – ať už je to v souvislosti s dětmi, nebo bez dětí, v souvislosti s nemocenskými dávkami, s rodičovským příspěvkem a tak dále. Toto jsou bloky výdajů v řádech miliard. Rezervy jsou i ve spojitosti s platbami za státní pojištěnce do zdravotnictví a podobně. Teď se odbourávají nepopulární poplatky ve zdravotnictví. A nikdo nechce vidět, co nastane. Kvůli klesající ekonomice dojde k enormnímu poklesu mezd a tím pádem i pojistného. Propad příjmů zdravotních pojišťoven může činit až dvacet miliard. A i když se zvýší platba státu za státní pojištěnce řádově o deset miliard, i když se zapojí zůstatky z minulých let, tak tím, že se zruší poplatky, to bude generovat mnohem nižší příjmy.

* Nepomohlo by zmírnit všechny tyto dopady, kdyby se ekonomice pomohlo větším přílivem peněz třeba na velké státní stavební zakázky?

Já vím, že infrastrukturální investice podporují hospodářský růst. Ale hrozba zadlužení a vyšších výdajů, které s ním souvisejí, je podle mého názoru horší.

* Peníze do rozpočtu by mohly přivést i plánované privatizace. Rozhodne vaše vláda o prodeji ČSA?

Rád bych ho dovedl do vítězného konce. Ale cena privatizace musí být odpovídající. Neprodáme aerolinky za jakoukoliv cenu.

* Jak pokračuje privatizace ruzyňského letiště?

To je jiný případ. Zatím jsme vybrali poradce, firmu JP Morgan. Teď se analyzují bezpečnostní rizika. Konkrétní tendr na privatizaci vypíše nová vláda.

* Váznou ale privatizace, které už byly v chodu. Zájemci, kteří měli zaplatit za firmy Škodaexport, Strojimport a Technoexport, mají různé výhrady.

Není to tak horké, myslím, že se domluvíme. Ministerstvo je vstřícné k některým jejich požadavkům, na druhou stranu podle mých informací bylo při prodejích vše v pořádku.

* Objevují se i návrhy využít pro naplnění rozpočtu příjmy ze státní firmy ČEZ. Jak se díváte na možnost, že by se z jejích zisků platila mimořádná dividenda?

ČEZ je největší plátce daně z příjmu a zároveň odvádí velmi slušnou dividendu. Jen za loňský rok přispěl do rozpočtu částkou kolem devatenácti miliard. Ale nevím, proč navrhovat takovou nebo makovou dividendu. ČEZ musí fungovat podle obchodního zákoníku, ne podle toho, jak si politici pískají. Volání po mimořádné dividendě jsem považoval za populistický výkřik.

* Když má ČEZ fungovat čistě na obchodním modelu, ne politicky, proč sotva se změnila vláda, vyměnili jste zástupce státu v jeho dozorčí radě?

Já jsem jen respektoval změnu, kterou navrhl ještě můj předchůdce. Stejně jako postupoval pan ministr Tošovský na ministerstvu průmyslu.

* Před měsícem jste vyjádřil pochybnosti o projektu „státní pokladny“. Co se musí změnit, abyste státní zakázku minimálně za 2,4 miliardy podepsal?

Objevily se problémy z pohledu celého projektu, tím myslím jeho zadání, finančních nároků a rizik. Jednal jsem i s IBM (lídr konsorcia, které má systém na správu státních financí dodat – pozn. red.). Vytkl jsem jim určité problémy a shodli jsme se, že obě strany mají zájem v projektu pokračovat. Z mé strany ale jen za určitých podmínek: Chci vědět, kolik bude systém stát a jaké budou s jeho zavedením náklady na jednotlivých ministerstvech. Zároveň chci vědět, jaké nové funkce systém přinese ve srovnání se současným stavem. A do jaké míry je nutné měnit legislativu. Dnes je cena stanovena na 2,4 miliardy a byl jsem ujištěn, že nebude vyšší.

* Stihne se systém spustit od ledna příštího roku?

Myslím si, že je určité riziko, že systém bude funkční až v průběhu příštího roku. Ale udělám všechno pro to, aby se to stihlo včas.

* Zažil jste nad sebou už šest ministrů. Říkal jste si často: „Kdybych to dělal já, tak bych to dělal jinak?“

No jistě. Já jsem nikdy nesouhlasil s nabalováním mandatorních výdajů. Měl jsem třeba korektní vztahy s ministrem Sobotkou, ale jeho rozpočtová filozofie byla jiná než moje. Ale musel jsem jeho pohled respektovat.

* Jako ministr úřednické vlády stejně musíte respektovat politiky. Připadáte si svobodnější?

Dnes mě nikdo nediriguje. Jsem svobodnější. Mám možnost něco navrhovat. Na něco upozornit, něco popsat. Nic nezastírám. Nemůžu na nikoho tlačit a samozřejmě je problém, přesvědčovat lidi, kteří vědí, že budou volby a po nich další volby a pak další. Nakonec – rozpočet se vždycky rodí až v parlamentu, je výsledkem politických – nechci říct handlů, ale dohod. Mou ambicí je připravit rozpočet maximálně úsporný, předložit ho do parlamentu a dál už to nebude problém můj, ale politiků. A ujišťuji vás, že lepší rozpočet než my za dané legislativy nikdo neudělá. Tohle je tak či tak moje poslední angažmá na ministerstvu, až vyprší mandát naší vlády, chystám se přejít do soukromého sektoru. A jestli se mi nepodaří prosadit některé rozumné změny v pohledu na rozpočet, bude to poslední kapka, která můj odchod urychlí.

***

• EDUARD JANOTA: 57, Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Na odboru státního rozpočtu ministerstva financí působí od roku 1978, náměstkem ministra byl deset let.
• 150 MILIARDOVÝ SCHODEK státního rozpočtu chce Janota udržet pro letošek. Příští rok bude ale minimálně o 20 miliard horší. Nemůžu na nikoho tlačit. A samozřejmě je problém přesvědčovat o úsporách lidi, kteří vědí, že budou volby a po nich další volby a pak další.
• Kdo je Eduard Janota:
  Nemění zvyky Málokdo je tak srostlý s ministerstvem, jež vede, jako Janota. Po jmenování nezměnil své zvyky. Dál se chová k úředníkům neformálně, s většinou kolegů si tyká, obědvá v závodní jídelně, kde čeká ve frontě na jídlo s tácem v ruce. „Jsem ale svobodnější. Ani rozhovor pro HN nemohl být dřív tak otevřený jako dnes, říká. Co ho trápí Největší starost dělá Janotovi rostoucí státní dluh a zvyšující se náklady, které jsou s ním spojeny. Proto se chce pokusit změnit myšlení politiků, kteří mají na státní finance vliv. Kam míří Janota sloužil jako náměstek pod všemi ministry financí od roku 1999 (před tím vedl od roku 1992 odbor státního rozpočtu). Na ministerstvu je rozhodnut skončit bez ohledu na to, jak bude jím navržený rozpočet úspěšný. Chce jít pracovat do soukromého sektoru, konkrétní plány tají.

Zdroj: 17.6.2009, Hospodářské noviny, autor: Jan Beránek, Zuzana Kubátová