Daňový systém se musí zjednodušit
* Už platíme daň ze superhrubé mzdy, kdy budeme platit superdaň ve výši 40 procent?
Mrzelo by mě, kdyby se v souvislosti s návrhem daňové reformy rozpoutala jen debata o sazbách. To, co jsme tento čtvrtek předložili, není primárně o sazbách, ale o zásadní změně celého daňového systému, která se dotkne každého. Jde o první ucelený pokus o zásadní reformu daní od roku 1993. Cílem našeho mnohaměsíčního úsilí je celý systém zjednodušit, zrychlit a stabilizovat. Náš koncept nyní předkládáme k veřejné diskusi, od níž se budou odvíjet případné úpravy a další postup. Všechny politické kluby, politické strany, účastníci tripartity a prostřednictvím internetu ale i každý občan této země dostanou od nás návrh na jednoduchý a stabilní daňový systém včetně variant, jak ho dosáhnout. Zajímá mě názor každého občana. Ale znovu podtrhuji – nepředkládáme k veřejné diskusi otázku daňových sazeb, ale chceme otevřeně diskutovat o změně celého systému.
* Přesto každý se začne ihned pídit po tom, jaké by měl od roku 2010 platit daně.
Ale teď by diskuse o sazbách byla absurdní. Sazba je parametr, který může kdykoli jakákoli politická reprezentace měnit. My ale nejdříve hledáme optimální nový daňový systém, který by měl být jednoduchý, průhledný, srozumitelný, předvídatelný, a proto dlouhodobě stabilní. Diskuse o sazbách je legitimní každý rok. Ale diskuse o změně systému by se měla vést jednou za desetiletí.
* Jaký z vašich návrhů podle vás vzbudí největší rozruch?
Logicky návrh na spojení daně z příjmu se sociálním pojištěním, eventuálně s odvody na zdravotní pojištění. Vytvoření jednoho výběrčího místa, kde by se například zaměstnavatelé mohli vyhnout odvodům na finanční úřad, zdravotní pojišťovnu, správu sociálního zabezpečení a každoměsíčnímu trojnásobnému vykazování hrubé mzdy u každého zaměstnance. K tomu je totiž zapotřebí otevřeně přiznat, že i sociální pojištění je prostě daň. Tak proč je nespojit, nezjednodušit systém! Teď daně vybírají finanční úřady, celní správa a úřady sociálního zabezpečení a správci zdravotních pojišťoven. Je to nepřehledné, drahé a komplikované jak pro administrativu státu, tak pro poplatníka, který musí používat řadu fomulářů.
* Přesto návrh na superdaň, která, pokud víme, se platí v Evropě jen v Dánsku, vyvolá zajisté velký rozruch. Jste připraven na to, že třeba návrh bude smeten? Z jakých zásad vašeho návrhu nechcete v žádném případě slevovat?
Budu zcela zásadně trvat na tom, aby se daň i sociální pojištění platily v jednom výběrčím místě, aby byl jeden společný základ pro výpočet daně a jeden daňový formulář. Dále chci ztěžovat situaci těm, kdo daně platit nechtějí, a současně prosadit, aby nový daňový systém byl přátelský k těm, co platit chtějí.
* To znamená konkrétně co?
Například aby odvolání proti vyměřené dani na rozdíl od současné praxe mělo odkladný účinek. Finanční úřad doměří daň a vy, ač jste přesvědčen, že je to nesprávné a odvoláte se, stejně musíte zaplatit. Podle mého návrhu by se daň zaplatila až po vyřešení odvolání.
* Co velmi kontroverzní ustanovení současného daňového systému, že ministr financí má pravomoci promíjet daně?
Osobně jsem přesvědčen, že tato pravomoc by měla být zrušena, a proto to také v daňové reformě navrhuji vypustit. Nemyslím, že by nějaký ministr financí by po této pravomoci výrazně toužil. Pokud bude platit nový řád, proti výši daní se budete moci odvolat. Nakonec rozhodne soud, zda je třeba daň zaplatit, či bude zrušena. Není důvod, aby ministr – tedy politik vybavený touto feudální pravomocí – něco promíjel.
* Není to přesto příliš revoluční – jsme v Česku, kde rozhodující jsou sazby. Dokládá to v současnosti i boj o to, jaké sazby daně z příjmu se budou platit příští rok.
Dohadování jako na perském trhu o tom, jaké sazby se budou platit, by nemělo mít nic společného s diskuzí o daňovém systémemu. Jde o to, aby náklady na výběr daní klesaly, aby se snížila celková náročnost jejich výběru a aby platilo, že každá koruna, která se točí v systému a je investována do generování dalších korun, byla v této fázi důsledně nedaněna. To dnes není pravda. Jde i o to, aby v okamžiku, kdy koruna odchází ze systému ke spotřebě, naopak byla zase důsledně zdaněna, což také dnes není pravidlem. Teprve tak bude daňový systém skutečně podporovat růst ekonomiky.
* I když se nebudeme bavit o sazbách, jak se zajistí, aby firmy lidem zvedly platy přesně o tolik, o kolik ušetří tím, že by nemusely za zaměstnance v důsledku placení formou superdaně platit pojistné?
Pokud bude schválen princip, existuje hned několik technických řešení. Je možná dohoda se sociálními partnery, na jejímž základě by se změnily pracovní smlouvy. Nebo lze uvažovat o zákonné úpravě, která by stanovila, že v příslušný den by se mzdy navýšily o příslušný koeficient. K dnešnímu dni by činil 1,35. Nikdo by nevydělal ani neprodělal ani korunu. Proč se ale trápit technickými variantami, když nejdříve musíme zjistit, zda záměr je politicky průchodný. Opakuji: vedu diskusi o systému, nikoli o sazbách.
* Mají se rušit daňové výjimky...
Můj osobní názor je ten, aby se možnost desítek daňových výjimek zredukovala na minimum. Nejsem zastáncem teze, že daňovými úlevami se má řešit cokoli, třeba zákon o zoologických zahradách. Nejsem ale ani zastáncem opačného názoru, že daně jsou jen o výběru peněz a to, co chce stát podporovat, má dělat dotační politikou. Mám pět priorit, které chci podporovat i daňovou politikou – rodiny s dětmi, odpovědnost vůči vlastnímu bydlení, odpovědnost vůči vlastnímnu stáří, podpora vědy a výzkumu a altruismus. O těchto prioritách nepochybuji. Nyní jen přináším do diskuse seznam daňových výjimek a ptám se, co by mělo být omezeno, odstraněno z daňového systému, či co by v něm mělo naopak zůstat.
Zdroj: 4.4.2008, Právo, Trhy & ekonomika, autor: Jiří Vavroň, Jakub Svoboda