MF je v mezinárodních investičních sporech silným soupeřem. Snaží se o transparentnost a mediálního tlaku se nebojí
Náklady řízení před arbitrážními tribunály, mediální tlak a transparentnost. Na tyto tři specifické aspekty mezinárodních investičních sporů se zaměřila Marie Talašová, ředitelka odboru Mezinárodní právní služby, ve svém vystoupení na prestižní konferenci 2016 Annual EFILA Conference – Investment arbitration 2.0?, která se uskutečnila 5. února 2016 v Paříži.
Příspěvek nazvaný Výhody a nevýhody investiční arbitráže z perspektivy státu zprostředkoval účastníkům konference, včetně mnoha předních světových odborníků na oblast mezinárodních investičních sporů, zkušenost České republiky s řešením sporů vycházejících ze dvoustranných nebo vícestranných dohod o podpoře a ochraně investic. Zvláštní pozornost byla věnována třem aktuálním a klíčovým aspektům investičních arbitráží v České republice – vysokým nákladům sporů, v jejichž vymáhání je Česká republika velmi úspěšná; mediálnímu a politickému tlaku, který někteří investoři na Českou republiku vytvářejí; a maximální transparentnosti, s níž chce Ministerstvo financí vystupovat vůči občanům České republiky.
Česká republika je úspěšná v samotných sporech i při vymáhání nákladů řízení
Snižování celkových nákladů plynoucích pro Českou republiku z velmi nákladných mezinárodních investičních sporů je jednou z hlavních priorit Ministerstva financí. Dle analýzy Counting the costs of investment treaty arbitration, kterou vytvořil v roce 2014 Matthew Hodgson z advokátní kanceláře Allen & Overy, vyjde jeden investiční spor v průměru na 4,5 mil. amerických dolarů (zhruba 109 mil. Kč). „Ministerstvo financí je celkově velmi úspěšné v samotných sporech, jelikož neuspělo pouze ve 14 % případů, i ve vymáhání peněžitých pohledávek po zahraničních investorech, kteří neúspěšně žalovali Českou republiku,“ říká Talašová.
Mezinárodní investiční spor s německou společností ECE je největším úspěchem, kterého Ministerstvo financí v souvislosti s vymáháním nákladů řízení v poslední době dosáhlo. Česká republika díky Ministerstvu financí spor vyhrála a navíc získala plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši zhruba 72,5 mil. Kč. Společnost ECE se domnívala, že jí byla rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ve věci umístění obchodního centra způsobena újma a zahájila arbitráž dle Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic. Společnost ECE uvedla, že došlo k nezákonnému postupu v souvislosti s vydáním územního rozhodnutí a následného stavebního povolení a dožadovala se blíže nespecifikované finanční částky, přičemž výše údajně způsobené škody byla odhadována minimálně na 1,5 mld. Kč. Česká republika se v arbitráži kromě jiného bránila tím, že investice společnosti ECE nebyla uskutečněna v dobré víře a tudíž nepožívala ochrany dle dohody. Rozhodčí nález ve věci byl vydán v březnu 2013 a tribunál přiznal České republice plný úspěch ve věci.
V otázce nákladů řízení včetně nákladů na právní zastoupení postupoval tribunál dle principu „vítěz bere vše“, jehož aplikaci Ministerstvo financí vítá, a uložil společnosti ECE nahradit České republice náklady ve výši zhruba 72,5 mil. Kč. S vymáháním nákladů řízení je spojen i princip záloh na náklady řízení (security for costs), který Ministerstvo financí vnímá rovněž pozitivně. „Byli bychom rádi, kdyby mezinárodní arbitrážní tribunály v budoucnu více aplikovaly princip „vítěz bere vše“ i princip záloh na náklady řízení, podle kterého je v raných fázích sporu třeba uhradit zálohu, z níž je na konci vítězi zaplacena náhradu nákladů,“ dodává Talašová.
Tlak médií Ministerstvu financí strach nenažene
Příspěvek se zároveň věnoval otázce mediálního a s ním spojeného politického tlaku, kterému čelí Ministerstvo financí ze strany zahraničních investorů. „Investoři se snaží vyvíjet tlak na Českou republiku tím, že médiím popisují nafouknuté katastrofické scénáře a domnívají se, že tím zvýší své šance na finanční vyrovnání bez nutnosti podat žalobu. Těmto prohlášením se však v průběhu sporu Ministerstvo financí nemůže efektivně bránit, jelikož jsou jeho zaměstnanci vázáni povinností mlčenlivosti,“ říká Talašová.
Investiční arbitráže se od těch komerčních liší svým veřejným prvkem, který představuje stát a jeho opatření, vůči nimž arbitrážní nárok směřuje. „Není se tedy čemu divit, že se zahraniční investoři nebo jejich zástupci snaží vyvinout prostřednictvím sdělovacích prostředků tlak na Ministerstvo financí,“ uvádí Talašová. Náklady na jednání o narovnání bývají často nesrovnatelně nižší v porovnání s peněžními částkami, které musí strany nést v mezinárodních investičních sporech, což je jeden z důvodů, proč se zahraniční investoři o narovnání často snaží, a to mnohdy i nevybíravými technikami. „Máme zkušenost, že čím slabší je pro investora právní základ sporu, tím agresivněji v médiích vystupuje,“ dodává Talašová.
Strach však mediální tlak v zaměstnancích Ministerstva financí nevyvolá. „Každý má právo na svobodu projevu, což samozřejmě plně respektujeme. Taktika mediálního tlaku na nás však nefunguje,“ uzavírá Talašová.
Občané České republiky si zaslouží vědět, kdo žádá po České republice peníze
Ministerstvo financí se snaží o maximální transparentnost v otázkách mezinárodních investičních sporů. S příchodem Marie Talašové „obrátilo Ministerstvo financí list směrem k transparentnosti,“ jak napsal reportér prestižního webu Investment Arbitration Reporter Luke Eric Peterson. „Snažíme se informovat občany České republiky o všem a o všech, kteří chtějí od České republiky peníze.“ Ministerstvo financí pravidelně zveřejňuje na svých webových stránkách oznámení o probíhajících i hrozících arbitrážích i jiné informace související s danými spory. „Naším cílem je i to, aby si každý mohl svobodně udělat skutečný obrázek o pravdivosti některých výroků zahraničních investorů,“ dodává Talašová. V otázce transparentnosti je velmi důležitá i mezinárodní spolupráce, Ministerstvo financí se proto snaží rozvíjet neformální spolupráci s jinými státy, spočívající zejména ve sdílení zkušeností a informací.
Skutečnost, že Česká republika je v mezinárodních investičních sporech jednou z nejžalovanějších zemí na světě, je způsobena mimo jiné i nesprávnou domněnkou, že je jednoduché ji porazit. Tato domněnka přitom vznikla právě proto, že Ministerstvo financí rozhodčí nálezy vydané v jeho prospěch nezveřejňovalo. Dosavadní úspěchy Ministerstva financí v samotných mezinárodních investičních sporech i ve vymáhání nákladů řízení však naopak ukazují, že Česká republika je v těchto sporech silným soupeřem.