Novinky

Žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Žádost o poskytnutí informací

Dotaz:

Proč a z jakého důvodu je schodek státního rozpočtu tak vysoký i přes proklamovanou nižší výši před parlamentními volbami?

Odpověď:

Způsob, jakým probíhá tvorba státního rozpočtu a střednědobého výhledu, vyplývá z  legislativy a má svá jasná pravidla, která musí respektovat jakákoli politická strana, a to bez ohledu na proklamace učiněné v rámci předvolebního boje. Konkrétně lze tento postup nalézt v  zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, kde odkazujeme zejména na ustanovení §§ 4, 5, 8, 8a a 8b, dále v příslušných prováděcích předpisech a v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (§§101-106). Analyzovat, jakým způsobem se opatření proklamativního charakteru jednotlivých stran promítají do vládního koaličního návrhu zákona o státním rozpočtu a do střednědobého výhledu, či jak jsou opatření obdobného charakteru zohledňována při projednávání zákona o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, není v kompetenci úředního aparátu Ministerstva financí.

Dotaz:

4) Proč nás někdo nutí k povinnému penzijnímu pojištění s tzv. státní garancí, proč máme doplácet na sjednocení sazby DPH, proč je tolik nesmyslných daní a daňového zatížení občanů tohoto státu nejvyšších snad v celé EU? Proč není zabráněno tomu, aby občan po ztrátě zaměstnání či nemoci se nedostával do sociálního vyloučení? Proč nejsou v maximální míře využívány vytvořené zisky státních podniků či těch, ve kterých je majoritním vlastníkem stát, ke krytí těchto nákladů? Proč máme takové odborníky, s jejich rádoby reformními představami a neschopoností pochopit dynamiku ekonomického rozvoje, proč tito rádoby eknomové nesnižují výdaje na provoz státu, nezabraňují plýtvání, nezjednodušují provoz a administraci, ale jdou cestou zvyšování daní, proč naše daňové zatížení je už dávno nad únosnou mírou ekonomické dynamiky – neustálé zvyšování daní pod záminkou daňové symetrie včetně nesmyslně drahé důchodové reformy?

Odpověď:

K dotazu, který se týká daňového zatížení v České republice, jehož výši hodnotíte jako jednu z nejvyšších v Evropské unii, mi dovolte, abych uvedl, že nejvhodnějším nástrojem mezinárodního srovnání daňového zatížení je ukazatel tzv. daňové kvóty. Daňová kvóta je makroekonomickým ukazatelem, který představuje podíl daní na hrubém domácím produktu. V praxi rozlišujeme daňovou kvótu jednoduchou a daňovou kvótu složenou. Jednoduchá daňová kvóta zahrnuje pouze daňové příjmy veřejných rozpočtů, které se jako daně skutečně označují. Naproti tomu složená daňová kvóta zahrnuje kromě výše zmíněných daňových příjmů i příjmy z povinného pojistného na sociální zabezpečení i příjmy z povinného pojistného na zdravotní pojištění. Tato kvóta je komplexnějším ukazatelem daňového zatížení. Tento údaj v mezinárodním členění sledují například Eurostat či Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Obě organizace používají rozdílnou metodiku, takže i výsledky ukazatelů daňových kvót jsou mírně rozdílné. Bohužel data o daňových kvótách dle mezinárodních  metodik jsou publikována s několikaletým zpožděním. Nicméně z mezinárodního porovnání (viz tabulky) vyplývá, že Česká republika je hodnotou svého daňového zatížení pod úrovní průměrné hodnoty zatížení v Evropské unii.

Stát/Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 *
Vývoj složené daňové kvóty v ČR a některých zemí EU od roku 2003 do roku 2008 v % (dle metodiky OECD)
Česká republika 37,3 37,8 37,6 37,1 37,4 36
Slovensko 33,1 31,6 31,4 29,4 29,4 29,3
Německo 35,5 34,8 34,8 35,6 36,2 36,4
Polsko 32,6 31,7 33 34 34,9 N/A
Rakousko 43,8 43,4 42,3 41,8 42,3 42,9
OECD - Evropa průměr 37,5 37,4 37,9 38 38 N/A
* předběžná data, data za ČR jsou definitivní

 

  2003 2004 2005 2006 2007 2008
Vývoj složené daňové kvóty ve státech EU od roku 2003 do roku 2008 v % (dle metodiky ESA 95)
Belgie 44,6 44,7 44,7 44,3 43,9 44,3
Bulharsko 32,2 33,1 34 33,2 34,2 33,3
Česká republika 35,7 37,4 37,1 36,7 37,2 36,1
Dánsko 48 49 50,8 49,6 49 48,2
Německo 39,5 38,7 38,8 39,2 39,4 39,3
Estonsko 30,8 30,6 30,6 31,1 32,3 32,2
Irsko 29 30,3 30,8 32,3 31,4 29,3
Řecko 32,1 31,2 31,8 31,7 32,4 32,6
Španělsko 33,9 34,5 35,6 36,4 37,1 33,1
Francie 42,9 43,2 43,6 43,9 43,2 42,8
Itálie 41,3 40,6 40,4 42 43,1 42,8
Kypr 33 33,4 35,5 36,5 40,9 39,2
Litva 28,5 28,5 29 30,4 30,5 28,9
Lotyšsko 28,1 28,3 28,5 29,4 29,7 30,3
Lucembursko 38,1 37,3 37,6 35,6 35,7 35,6
Maďarsko 37,9 37,4 37,5 37,2 39,8 40,4
Malta 31,4 32,9 33,9 33,7 34,6 34,5
Nizozemí 37,4 37,5 37,6 39 38,9 39,1
Rakousko 43,8 43,4 42,3 41,9 42,2 42,8
Polsko 32,2 31,5 32,8 33,8 34,8 34,3
Portugalsko 34,8 34,1 35,1 35,9 36,8 36,7
Rumunsko 27,7 27,2 27,8 28,5 29 28
Slovinsko 38,2 38,3 38,6 38,3 37,8 37,3
Slovensko 32,9 31,5 31,3 29,2 29,3 29,1
Finsko 44 43,5 44 43,5 43 43,1
Švédsko 48,3 48,7 49,5 49 48,3 47,1
Velká Británie 34,7 35,1 36 36,8 36,5 37,3
EU 27 39 38,9 39,2 39,7 39,7 39,3

 

Ke zvýšení sazby na pohonné hmoty musím dodat, že toto zvýšení mělo fiskální cíl a tyto sazby se nezvedaly už od roku 2004. Dále je třeba vzít v úvahu, že spotřební daně nemají naplňovat jen pouze svůj fiskální cíl, ale jejich úkolem je i usměrňovat spotřebu některých komodit, jejichž spotřeba způsobuje negativní externality jako např. znečištění.

K otázce týkající se důchodového systému je nutno říci, že současný důchodový systém v České republice je nediverzifikovaný a nepřiměřeně solidární, což jej činí dlouhodobě finančně neudržitelným v konečném důsledku jak pro stát, tak i z pohledu jednotlivce. Je proto nutné akceptovat jako výchozí předpoklad, že pro zajištění finanční rovnováhy průběžně financovaného základního důchodového pojištění, a tudíž pro plné krytí jeho budoucích závazků zdroji, je nezbytné pokračovat v postupných parametrických úpravách průběžně financovaného základního důchodového pojištění a dále v jeho doplnění o tzv. kapitalizační pilíř.

Cílem důchodové reformy je dosáhnout sociálně přiměřených a dlouhodobě finančně udržitelných důchodů při respektování následujících principů:

  • diverzifikace důchodového systému prostřednictvím vícepilířové důchodové soustavy spojující přednosti a vyvažující rizika průběžně a fondově financovaných důchodových pilířů a umožňujících zajistit účelnou kombinaci solidárních a ekvivalentních prvků,
  • fiskální udržitelnosti důchodového systému,
  • rozložení mezigeneračního břemene,
  • zvýšení ekvivalence důchodového systému.

Nelze souhlasit s názorem, že v případě ztráty zaměstnání či nemoci se občané dostávají do sociálního vyloučení. V obou uvedených případech jsou občanům při splnění zákonných podmínek poskytovány podpora v nezaměstnanosti, náhrada mzdy, platu nebo odměny a nemocenské.

Dotaz:

Proč jsou kráceny výsluhy bývalým státním zaměstnancům?

Odpověď:

Změny přijaté zákonem č. 346/2010 Sb., kterým se mění  zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a další související předpisy vycházejí z Programového prohlášení Vlády České republiky, ve kterém si vláda jako jeden z hlavních cílů vytýčila zastavit růst veřejných dluhů a konsolidovat veřejné rozpočty. Vyřešit tento problém lze jen provedením nápravných opatření, které mohou být do určité míry nepopulární a v některých případech i bolestivé. Jeho řešením je i rušení celé řady stávajících výjimek ze zdanění, mezi něž patří též zrušení daňového osvobození některých výsluhových náležitostí poskytovaných státem příslušníkům bezpečnostních sborů a ozbrojených sil po skončení služebního poměru.

Dotaz:

Proč není možné nastavit jasné mantinely a hranice včetně sankčních pokut, stanovení horní hranice RPSN v bankovní a nebankovní sféře, proč není stanoven bankovní dohled včetně podmínky získání licence a jasných pravidel pro poskytováni úvěrů s prokázáním původu kapitálu u nebankovních subjektů?

Odpověď:

Proč doposud nejsou projednány a přijaty legislativní změny v oblasti poskytováni úvěrů, proč není uzákoněna přesná definice lichvy, proč není uzákoněna informační povinnost ve vztahu k dlužníkům tak, aby byli informováni jako první? Proč v našem  státě doslova řádí různé nebankovní společnosti s jejich přisluhovači, kteří si z našich občanů na základě nejasných a jednostranných obchodních podmínek udělali dojný skot? Proč dochází k tzv. "predátorskému úvěrování" ? Proč opět poslanci vládní koalice smetli návrh  koncepčního řešení výše  uvedeného ze stolu?

V českém právním řádu je lichva postihována jednak prostředky občanského práva, jednak prostředky práva trestního. Mezi obojím je třeba rozlišovat. Občanské právo zná pojem tzv. lichevních smluv. Jedná se o smlouvy (nejčastěji o půjčce nebo o úvěru), u kterých sjednaná výše úroků za poskytnutí peněžních prostředků odporuje dobrým mravům.

Ačkoliv platí v soukromoprávní rovině princip smluvní svobody, co se sjednané výše úroku týče, existují i v těchto případech výjimky. I zde platí omezení vyjádřené v § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanovící, že výkon práva povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud někdo učiní právní úkon, který se příčí dobrým mravům, bude se dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jednat o právní úkon neplatný. Přesnou definici dobrých mravů zákon nezná a bude vždy záležet na rozhodnutí soudu, zda konkrétní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy.  K přiměřenosti výše smluvních úroků se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Podle něj se za neplatné pro rozpor s dobrými mravy považují úroky, které čtyřnásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu u úvěrů či půjček nabízených v době uzavření půjčky bankami.

Sjednání úroků přesahujících uvedenou hranici je tedy pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Osoby, které se zavázaly platit tyto nemravné úroky, se mohou svých práv domáhat u soudu s odkazem na výše uvedený názor Nejvyššího soudu.

Kromě soukromoprávních prostředků je lichva postihována také jako trestný čin. Tento trestný čin je definován v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,  v § 218 tak, že lichvy se dopustí ten, kdo "zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. " Jak je z výše uvedeného patrné, lichva je tedy     v českém právním řádu upravena.

Dne 1. ledna 2011 nabyl účinnosti zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Zákon přináší účinnější mechanismy ochrany spotřebitele, mezi které patří například možnost odstoupit od smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího uzavření bez udání důvodů nebo nově stanovená povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smyslem zakotvení tohoto jinak přirozeného zájmu poskytovatele úvěru je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále ochrana společnosti před rostoucí zadlužeností domácností. Dále zákon podrobněji upravuje podmínky předčasného splacení úvěru. Věřiteli je v takovém případě přiznáno pouze právo na odškodnění spravedlivých a objektivně odůvodněných nákladů spojených s předčasným splacením úvěru. Zákon také zpřísňuje podmínky pro přístup do odvětví poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Tyto činnosti jsou nově považovány za vázanou živnost. Dozor nad dodržováním tohoto zákona bude u nebankovních poskytovatelů úvěrů vykonávat Česká obchodní inspekce.

Zákon rovněž vypočítává informace, které je věřitel, případně zprostředkovatel, povinen poskytnout spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v samotné smlouvě a během plnění smlouvy. Včasné a úplné informace jsou nezbytným předpokladem pro to, aby spotřebitel mohl činit kvalifikovaná rozhodnutí. Spotřebitel musí být schopen správně posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální finanční situaci.

Ministerstvo financí preferuje dosažení stavu, kdy spotřebitel při sjednávaní spotřebitelského úvěru činí především informovaná rozhodnutí za transparentních podmínek. Samotné rozhodnutí o tom, jestli je konkrétní úvěr vhodný pro konkrétního spotřebitele považujeme za nezbytné ponechat především na samotném spotřebiteli. Dlouhodobým cílem Ministerstva financí v této oblasti je především zachování autonomie rozhodování jednotlivce namísto omezování jeho svobodné vůle například i stanovením stropu ceny úvěru. Pro některé spotřebitele by stanovení stropu představovalo spíše nepříjemné omezení přístupu k volným finančním prostředkům.

Dotaz:

Proč doposud nejsou uzákoněna jasná pravidla pro užívání rozhodčích doložek včetně možnosti odvolání proti rozhodnuti rozhodce k soudu, proč není jasně profilován okruh rozhodců včetně jejich profesní způsobilosti, kontroly a okruhu jejich působení? Původní smysl rozhodců byl snad v něčem jiném.

Odpověď:

Co se rozhodčího řízení týče, jedná se o mimosoudní způsob řešení majetkových sporů, kde je při rozhodování sporů vyloučena působnost soudů. V České republice je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Rozhodčí řízení je dobrovolné. Obě strany musí souhlasit s tím, že se spor nebude řešit soudce, ale tzv. rozhodce, jehož rozhodnutí je však stejně jako soudní vynutitelné a pravomocné, což stvrdí  v rozhodčí smlouvě (popř. rozhodčí doložce).

Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh novely zákona o rozhodčím řízení  a o výkonu rozhodčích nálezů, který si klade za cíl zakotvit silnější ochranu spotřebitele  v případech, kdy spotřebitel uzavřel rozhodčí smlouvu. V současné době se vypořádávají připomínky z mezirezortního připomínkového řízení. Návrh zavádí povinnost smluvních stran uzavírat rozhodčí smlouvu na samostatné listině. Zavádí se další obligatorní náležitosti rozhodčí smlouvy, která je uzavírána mezi spotřebitelem a podnikatelem. Zpřísňují se kvalifikační podmínky na osobu rozhodce, která rozhoduje spory ze spotřebitelských smluv. Zavádí se seznam rozhodců, který bude veden u Ministerstva spravedlnosti. Dochází  k rozšíření důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. Jedním z nich je stanovení práva žádat zrušení rozhodčího nálezu, pokud se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy a nález byl vydán v rozporu s hmotným právem.

Dotaz:

Proč doposud není zakázána klamavá reklama včetně jejího postihu? Proč není stanoven postih veřejnoprávní televize za klamáni, zkreslování a tendenčnost některých reportáži? Proč není daná jasná stopáž a čitelnost reklamy peněžních produktů tak, aby si to občan mohl přečíst?

Odpověď:

Nekalé obchodní praktiky, mezi něž patří i klamavé obchodní praktiky, zakazuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Nekalou obchodní praktikou je takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je v rozporu s požadavky odborné péče, a které je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Klamavou je obchodní praktika např. tehdy, je-li při ní užit nepravidvý údaj, nebo je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit, popřípadě opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Právní úprava regulující tuto problematiku tedy existuje, za porušení zákazu nekalých obchodních praktik lze udělit pokutu až do výše 5 milionů Kč.

Nejčtenější