Novinky

Základní informace

odbor 30 - Personální
odbor 30 - Personální

Vydáno

  • Personální politika
  • Personalistika MF
  • Veřejný sektor
Aktualizováno 20. 8. 2015
  • Nařízení vlády č. 222/2010 Sb. kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
  • Aktualizace Platových tarifů a pravidel odměňování zaměstnanců MF
  • Aktualizace textu
  • Aktualizace textu

Vymezení služebního poměru a jeho vznik

Většina zaměstnanců MF je ve služebním poměru, což je jeden z nejdůležitějších institutů zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „ZSS“). Služební poměr stanoví základní pravidla právních vztahů (práv a povinností) mezi státními zaměstnanci a Českou republikou reprezentovanou Ministerstvem financí. Ve služebním poměru jsou zohledněna specifika postavení státních zaměstnanců oproti zaměstnancům v běžném pracovněprávním vztahu.

Služba se vykonává ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Státní zaměstnanci vykonávají službu zpravidla ve služebním poměru na dobu neurčitou. Na dobu určitou se vždy přijímá osoba, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku (viz též ustanovení § 29 ZSS a zde uvedené případy zařazení zaměstnance do služebního poměru na dobu určitou - na 12 měsíců, resp. na 6 měsíců). Na dobu určitou lze přijmout osobu rovněž v případech, že je třeba nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance. Další případy, ve kterých lze s ohledem na zvláštní povahu služby přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, je stanoveno nařízením vlády č. 137/2015 Sb., o dalších případech, ve kterých lze přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou.

Do služebního poměru lze přijmout pouze osobu, u které lze předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu.

V ustanovení § 33 ZSS jsou vyjmenovány profese, jejichž výkon představuje zákonnou překážku pro přijetí do služebního poměru nebo pro výkon služby. Jedná se o celou řadu funkcí vykonávaných ve státní, resp. veřejné sféře. Je-li na základě výsledku výběrového řízení některá z těchto osob vybrána k přijetí do služebního poměru, učiní neprodleně právní jednání směřující k odstranění zákonné překážky. Pokud zákonná překážka nastane až po přijetí do služebního poměru, má to ve většině případů za následek dočasné pozastavení výkonu služby, nicméně v případě veřejných funkcí vyjmenovaných taxativně v ustanovení § 33 odst. 2 ZSS, to má za následek vždy skončení služebního poměru (jedná se o funkce soudce, státního zástupce, člena nebo kontrolora Nejvyššího kontrolního úřadu, vyššího soudního úředníka nebo vyššího úředníka státního zastupitelství, vojáka z povolání, příslušníka bezpečnostního sboru nebo jinou osobu vykonávající činnost podle § 2 ZSS).

Do služebního poměru se osoba přijímá rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu financí. Současně státní tajemník rozhodne o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo o jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného. Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Nenastoupí-li státní zaměstnanec do služby v tento den, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li státního tajemníka o vzniku této překážky do 7 dnů, státní tajemník rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru. Na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok. V den nástupu do služby skládá státní zaměstnanec před státním tajemníkem služební slib, jehož přesné znění je zakotveno v ustanovení § 32 odst. 2 ZSS.

Z textu slibu jsou patrné hodnoty a zásady, s nimiž by měl státní zaměstnanec být ztotožněn a jež by měl ve své činnosti ctít: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se budu řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance a budu se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu.“. V případě odmítnutí složení služebního slibu nebo složení slibu výhradou, by se služební poměr považoval od počátku za neexistující.

Změny služebního poměru

Specifický charakter služebního poměru státního zaměstnance oproti standardnímu pracovnímu poměru dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) se významně projevuje v právní úpravě změn služebního poměru. Zatímco změny pracovního poměru dle zákoníku práce jsou v zásadě možné jen na základě dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, ZSS umožňuje v řadě případů přistoupit ke změně služebního poměru i bez souhlasu státního zaměstnance.

Rovněž výčet možných změn služebního poměru dle ZSS je podstatně širší, než výčet změn pracovního poměru dle zákoníku práce. V ustanovení § 44 ZSS je vyjmenováno 16 případů, které se považují za změny služebního poměru:

  1. vyslání na služební cestu,
  2. přeložení,
  3. zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu vazby,
  4. zařazení na jiné služební místo,
  5. změna doby trvání služebního poměru,
  6. jmenování na služební místo představeného,
  7. odvolání ze služebního místa představeného,
  8. převedení na jiné služební místo,
  9. zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů,
  10. zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené,
  11. zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci,
  12. zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby,
  13. zastupování,
  14. vyslání k výkonu zahraniční služby a zařazení po jeho ukončení,
  15. zkrácení služební doby,
  16. přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání nebo odborné stáže.

V dalších ustanoveních ZSS jsou pak jednotlivé změny služebního poměru detailně popsány.

Mimo jiné je ve výčtu změn služebního poměru zahrnuto i jmenování na volná služební místa představených. Jmenovitě jsou zde ustanovení týkající se jmenování na služební místa - náměstka pro státní službu, státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu, náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce, personálního ředitele sekce pro státní službu, ředitele odboru, vedoucího oddělení. Příslušná ustanovení zákona o státní službě obsahují detailní pravidla pro ustavení výběrových komisí a mj. i omezení, pokud jde o to, kdo se může účastnit prvního, druhého, resp. třetího kola výběrového řízení. Obecně lze říci, že každé další kolo výběrového řízení je o něco otevřenější a umožňuje účast širšího okruhu uchazečů. V prvních a druhých kolech výběrových řízení na služební místa představených je však de facto účast omezena výhradně na zaměstnance veřejné sféry a teprve v případném třetím kole (a to až u nejnižší pozice vedoucího oddělení) se připouští účast jakékoliv osoby splňující obecné předpoklady a požadavky dle ustanovení § 25 ZSS. Zákonodárce takovou konstrukcí obsazování služebních míst přestavených jednoznačně vytváří do značné míry vnitřně uzavřený systém výběru, v němž je zřetelně preferováno, aby na služební místa představených postupovali buďto přímo státní zaměstnanci, anebo jiné osoby s praxí z veřejné správy (úředníci územních samosprávných celků, akademičtí pracovníci, obecní či krajští zastupitelé, úředníci Evropské unie apod.).

V ustanovení § 60 ZSS jsou pak uvedeny důvody odvolání ze služebního místa představeného. Ten, kdo představeného na dané služební místo jmenoval, jej z tohoto služebního místa odvolá, jen pokud:

  1. došlo ke zrušení služebního místa představeného,
  2. služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků,
  3. přestal splňovat předpoklad zdravotní způsobilosti,
  4. přestal splňovat požadavek spočívající ve způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi, nebo
  5. byl zproštěn výkonu služby z důvodu vazby.

Obdobně jako v případě standardní úpravy dle zákoníku práce, odvoláním ze služebního místa představeného služební poměr jako takový nekončí. V takovém případě se zaměstnanec převede na jiné služební místo nebo se zařadí mimo výkon služby z organizačních důvodů, pokud žádné vhodné služební místo není volné.

Skončení služebního poměru

Služební poměr skončí v případech stanovených zákonem o státní službě, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o služební poměr na dobu určitou.

Státní tajemník rozhodne o skončení služebního poměru:

  1. nesplňuje-li státní zaměstnanec požadavek občanství členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
  2. jestliže dvě po sobě jdoucí služební hodnocení státního zaměstnance obsahují závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky,
  3. nesplňuje-li státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu jiný předpoklad potřebný k výkonu služby, nebo
  4. uplynula-li marně doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů.

Služební poměr skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí; tato doba počíná plynout ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a činí v případě podle písm. a) a d) 10 dnů a v případě podle písm. b) a c) 60 dnů.

Při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z organizačních důvodů má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného. Při nepřetržité době trvání služebního poměru do 3 let, do 6 let, do 9 let a přes 9 let přísluší státnímu zaměstnanci odbytné v odstupňované výši trojnásobku, šestinásobku, devítinásobku, resp. dvanáctinásobku měsíčního platu.

Služební poměr může skončit na základě písemné žádosti státního zaměstnance. Služební poměr skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí. Rozhodnutí o skončení služebního poměru se vydá tak, aby služební poměr skončil do 60 dnů ode dne podání žádosti.

V případech uvedených konkrétně v ustanovení § 74 ZSS končí služební poměr „automaticky“ přímo ze zákona. Jedná se zejména o případy pravomocného odsouzení státního zaměstnance pro úmyslný trestný čin (a některé další případy trestní odpovědnosti), omezení zaměstnance na svéprávnosti, kárného opatření propuštění ze služebního poměru, zrušení služebního poměru ve zkušební době (má-li být na základě výsledku výběrového řízení na volné služební místo zařazena nebo na volné služební místo představeného jmenována osoba, která není státním zaměstnancem, nebo osoba, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku, stanoví se jí zkušební doba v délce 6 měsíců), neúspěšného vykonání opakované úřednické zkoušky a dovršení věku 70 let.

Státní tajemník vydá státnímu zaměstnanci služební posudek a potvrzení o službě. Služební posudek vychází ze služebního hodnocení státního zaměstnance a smí obsahovat jen skutečnosti týkající se výkonu služby. Potvrzení o službě obsahuje údaje dle ustanovení § 76 odst. 3 ZSS.

Odměňování

Platová třída státního zaměstnance odpovídá služebnímu místu v oboru služby, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován. Změnu služebního místa spojenou se snížením platové třídy lze bez souhlasu státního zaměstnance provést jen v případech stanovených ZSS nebo na základě zákona, kterým se mění působnost služebního úřadu. Pokud není v ZSS stanoveno jinak, řídí se odměňování státních zaměstnanců zákoníkem práce. V ust. § 144 odst. 2 ZSS je přizpůsobeno pojmosloví zákoníku práce institutům tohoto zákona.

V případě státních zaměstnanců se nepoužije první až čtvrtá platová třída stanovená zákoníkem práce. Státní zaměstnanec se zařadí do platového stupně příslušné platové třídy podle započitatelné praxe a míry jejího zápočtu určené podle pravidel stanovených v nařízení vlády. Charakteristika jednotlivých platových tříd (tzn. 5.-16. platové třída) je uvedena v příloze č. 1 k ZSS. Vláda na jejím základě stanovila katalog správních činností a jejich zařazení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd, a to nařízením vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností. Výši platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu služby a k jeho významu a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením. Rozpětí příplatků za vedení stanoví příloha č. 2 k ZSS. Toto rozpětí je pro jednotlivé úrovně řízení stanoveno
v procentech z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je místo představeného zařazeno.

Celkový úhrn odměn vyplacených státnímu zaměstnanci za kalendářní rok činí nejvýše 25% z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat podle přílohy č. 2 k ZSS. Tato limitace maximální možné výše odměn v kalendářním roce představuje přelomovou novinku. Obecná úprava v zákoníku práce žádný takový limit neobsahuje. Odměnou lze ocenit též dobrovolné převzetí splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance, pokud mu nevznikl nárok na příplatek za vedení. Výše odměny za služební pohotovost činí 10% průměrného výdělku.

Zdravotní pojištění, nemocenské pojištění a důchodové pojištění státních zaměstnanců upravují jiné (obecné) zákony. Sociální zajištění státního zaměstnance zahrnuje plat při dočasné neschopnosti k výkonu služby. Státnímu zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu služby, přísluší v době prvních 14 dnů dočasné neschopnosti k výkonu služby za dny, které jsou dny výkonu služby, plat ve snížené výši, a to ve výši 60%, s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné neschopnosti k výkonu služby nepřísluší. Takto stanovený plat se snižuje o 50%, jde-li o případy, kdy nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění náleží ve výši 50%; plat nepřísluší státnímu zaměstnanci, který si úmyslně přivodil dočasnou neschopnost k výkonu služby. Dočasnou neschopností k výkonu služby se pro účely ZSS rozumí uznaná dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa.

Zjišťování a používání průměrného výdělku pro účely služebního zákona se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Platem státního zaměstnance pro účely uvedené v ust. § 176 ZSS se rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku, zvláštního příplatku a příplatku za rozdělenou směnu, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny. Informační systém o platech státních zaměstnanců je součástí informačního systému o platech podle ust. § 137 zákoníku práce.

Pracovněprávní vztahy

Někteří ze zaměstnanců (cca 10%) jsou v pracovněprávním vztahu s ČR – Ministerstvem financí. Tyto vztahy jsou upraveny zákoníkem práce a předpisy navazujícími. Blíže jsou rozpracovány s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám MF v Pracovním řádu MF. S tímto předpisem je zaměstnanec seznámen při vzniku pracovněprávního vztahu.

Pracovní poměr k MF se zakládá písemnou pracovní smlouvou nebo písemným jmenováním do vedoucí funkce. Pracovní smlouva má vždy písemnou formu. Pracovní poměr vzniká dnem, který je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu do práce. Jako místo výkonu práce je v pracovní smlouvě uvedena Praha, popř. pro dislokovaná pracoviště odboru Auditní orgán je místem výkonu práce Ostrava, Brno, Hradec Králové, České Budějovice nebo Olomouc. V pracovní smlouvě je sjednána i délka pracovního úvazku, ta činí na MF 40 hodin týdně; lze sjednat i zkrácený pracovní úvazek.

Se zaměstnanci je v pracovní smlouvě sjednána zkušební doba zpravidla v délce 3 měsíců, u vedoucích zaměstnanců může být sjednána až v délce 6 měsíců. V této době může kdykoliv dojít ke zrušení pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to jak ze strany zaměstnance, tak ze strany MF.

Pokud dojde v průběhu pracovního poměru ke změně skutečností uvedených v pracovní smlouvě, je tato změna vždy upravena formou písemné změny pracovní smlouvy, popř. dodatku.

Při rozvázání pracovního poměru si může zaměstnanec vyžádat od MF pracovní posudek.

Potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) vydává zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru odbor Personální; toto potvrzení se vydává vždy a k jeho vydání není třeba žádost zaměstnance.

Pracovní doba

Na MF je stanovena pracovní doba v délce 40 hodin týdně.

Na MF je zavedena pružná pracovní doba, zaměstnanec si sám volí začátek a konec pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech. Přitom je stanoven časový úsek, ve kterém je zaměstnanec povinen být na pracovišti – tzv. základní pracovní doba, která je stanovena v pondělí až pátek od 10:00 hodin do 15:00 hodin. Pohyblivá část pracovní doby (doby, ve které zaměstnanec může být na pracovišti) je na MF stanovena v pracovní dny časovým úsekem od 6:00 do 10:00 hodin a od 15:00 do 20:00 hodin.

Pružná pracovní doba se neuplatní při vyslání zaměstnance na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody. V těchto případech platí pro zaměstnance pracovní doba v pondělí až pátek od 7:45 do 16:15 hodin, není-li stanoven jiný režim pracovní doby.

Pro sledování docházky zaměstnanců do zaměstnání je využívána bezkontaktní evidence docházky.

Nejčtenější