Novinky

Výměna informací o daních zachrání stovky milionů

oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace
oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace

Vydáno

  • Ekonom
  • Rozhovor
  • Lidé MF
  • Daně a cla
  • Mezinárodní spolupráce
  • Banky
  • Soukromý sektor

Rozhovor se Zdeňkem Hrdličkou, ředitelem odboru Strategie daňové politiky, spolupráce a správy
Zdroj: Ekonom Datum: 28.4.2016 Rubrika: Právo Strana: 42 Autor: Alžběta Vejvodová


Bankovní tajemství už je takřka minulostí. Ve jménu boje proti daňovým únikům se vyspělé země včetně Česka připravují na největší výměnu informací o bankovních účtech v historii. A pracuje se také na snadnějším přístupu tuzemských úřadů k datům o klientech českých bank. Jak daleko jsou přípravy a jak moc musel stát ve svých plánech slevit, popisuje ředitel odboru strategie daňové politiky ministerstva financí, Zdeněk Hrdlička.


* Nedávno proběhla na základě mezinárodní dohody výměna informací o daních se Spojenými státy. Už z ní vzešla konkrétní obvinění?

U nás se ta data musí nejprve roztřídit, poté to jde na příslušný orgán finanční správy. Teď je to ve fázi, kdy data z USA dorazila na finanční úřady a ty to musí dát dohromady s celým spisem konkrétního daňového subjektu. Do konce září bude finanční správa vědět, jestli přišla k významnějším údajům, nebo ne.


* Česko v příštím roce čeká mnohem robustnější výměna informací na evropské úrovni. Tam se bude postupovat podobně jako při výměně dat s USA?

Princip je též založený na porovnání daňového přiznání a toho, co dostaneme za informace ze zahraničí. Půjde se podle velikosti přiznaných částek od největších po nejmenší, takže u těch velkých bude finanční správa fungovat rychleji. Je možné, že v prvních letech se nedostane na ty nejmenší, kteří mají drobný účet v zahraničí a mají na něm pár tisíc eur.


* K evropské dohodě se připojily desítky zemí včetně Britských panenských ostrovů nebo Švýcarska. S kterou z nich by mohla být výměna informací pro Česko nejpřínosnější?

Kvůli Panama Papers nás teď nejvíc zajímá oblast Karibiku. Důležitá je i výměna v rámci Evropy, protože tam se mohou najít situace, kde jsou uloženy peníze. Jinak z evropských států nás tradičně zajímá Malta, Kypr, Nizozemsko. Ovšem například Švýcarsko má odložený začátek výměny až na rok 2018. Od některých zajímavých tedy dostaneme informace až o rok později.


* Kolik peněz bychom mohli díky výměně informací zachránit z daňových úniků?

Odhadujeme větší stovky milionů korun. Státy, které se připojují o něco později, pro nás nejsou až na Švýcarsko fatální.


* Proč není v českém zákoně blíže popsáno, jak mají finanční instituce informovat klienty, že podléhají oznamování?

To, jakým způsobem budou oznamování dělat, jsme chtěli nechat na finančních institucích, protože někdo zvolí e-mailovou komunikaci, někdo zvolí dopis. Nechtěli jsme je limitovat. Měli jsme informace, že jedna banka to dělá jedním způsobem, jiná jinak. Kdybychom vybrali jeden konkrétní způsob, tak sice vyjdeme někomu vstříc, ale jiný bude muset celý svůj systém předělat. Proto zákon připouští různé možnosti a považovali jsme to po diskusích s finančními institucemi za výhodu – nechte si svůj systém, jaký máte, pro zákon je akceptovatelný.


* Další novinkou je národní centrální evidence účtů. Proč v ní budou muset banky aktualizovat data denně, když v to rámci evropských dohod stačí jednou za rok?

Centrální evidence účtů má pomoci v boji s karuselovými podvody. Tam je životnost některých firem v řádu hodin. Takže pokud bychom to měli aktualizovat třeba měsíčně, tak se nám tam někteří bílí koně promítnou několikrát. To by potom ztrácelo efekt.


* Jak zásadní je to, že se v případě centrální evidence účtů nebudou reportovat zůstatky na účtech?

Tak jak je to momentálně nastaveno, jsme spokojeni. Jde o to, urychlit práci orgánů, které potřebují informace o účtech získat, a snížit náklady na získání dat. Problém z naší strany není.

Nejčtenější