Novinky

Neziskové nemocnice - Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch
Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch Tajemník ministra financí

Vydáno

  • Komentář
  • Lidé MF
  • Ministerstvo financí
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Zdravotnictví
  • ozdravotnictvi.cz

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček si v červnu veřejně pochválil, že jeho úřad na druhý pokus sepsal návrh zákona o neziskových nemocnicích docela dobře. Zároveň si postěžoval, že ministerstvo financí „zpochybňuje úplně všechny základní principy neziskových nemocnic.“ Není to pravda. Ministr financí již v září 2015, než byl návrh zákona předložen, sdělil, že nemá nic proti neziskovému charakteru zdravotnických zařízení.

Po prostudování předloženého návrhu jsme však byli nuceni vznést vůči němu závažné výhrady a nebyli jsme zdaleka jediní. Např. Českomoravská konfederace odborových svazů a Česká lékařská komora, které byly původně jednoznačně pro neziskové nemocnice, po prostudování návrhu z dílny MZ doporučily jeho stažení resp. zásadní přepracování. Nemluvě o nesouhlasných stanoviscích krajů stejně jako Svazu průmyslu a dopravy nebo Legislativní rady vlády, která mj. upozornila na vysloveně odbytý odhad dopadů zákona (tzv. RIA). Předložit návrh zákona v takové podobě, že jej odmítají jak zaměstnavatelé, tak odbory a zásadní připomínky vzneslo 36 z 52 připomínkových míst, je skutečně umění.

Výčet všech nedostatků, které návrh zákona obsahoval, by byl velmi dlouhý a pro většinu čtenářů nudný. Zásadní je, že Němečkův úřad od začátku k problematice přistoupil v duchu hesla „Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.“ Předkladatel opomíjí v ČR již existující a osvědčené právní formy jako je ústav nebo nezisková akciová společnost. Přitom zejména „ústav“ je ve smyslu občanského zákoníku velmi podobný navrhované „neziskové zdravotnické organizaci“ (NZO). MZ se nezatěžuje specifikací důvodů, proč považuje za vhodné přidávat do právního řádu novou kategorii.

Mimořádně nebezpečným se jeví velký korupční potenciál obsažený v návrhu, aby neexistovala konkrétní kritéria, která musí nemocnice splňovat, chce-li být neziskovou. Zda jí to bude umožněno či ne, by záviselo výlučně na netransparentním a subjektivním rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. To navíc chce, aby proti jeho rozhodnutí nebylo žádného odvolání! Rozhodnutí, u kterého není možný žádný přezkum, by bylo v českém právním systému vysoce neobvyklým, až podezřelým jevem. MZ pouze vágně deklaruje, že při rozhodování o souhlasu s neziskovým charakterem nemocnice hodlá vycházet „z potřeb zajištění místní a časové dostupnosti zdravotních služeb a z předpokladů NZO splnit podmínky stanovené pro poskytování zdravotní péče zákonem o zdravotních službách.“

Navrhovaná povinnost zdravotních pojišťoven uzavírat s NZO smlouvy na dobu neurčitou by podkopávala zákonem dané soukromoprávní (byť regulované) vztahy mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami založené na smluvní volnosti. Rozdělení nemocnic na neziskové a ty ostatní dle právní formy (potažmo formy vlastnictví) a nikoliv dle jejich činnosti by bylo diskriminační a narušovalo by rovné postavení poskytovatelů zdravotní péče. S ohledem na to se bohužel nelze divit, že důvodová zpráva nepředpokládá žádné zvýšení efektivity poskytovaných zdravotních služeb ani přínosů pro pacienta. Celkově je velmi kusá, neodpovídá ani rozsahu, ani závažnosti připravované změny a nedává odpovědi na základní otázky, ani v obecné, ani ve zvláštní části.

Ministerstvo financí v neposlední řadě kategoricky odmítá, aby mohly NZO sjednávat úvěry, zápůjčky či vydávat dluhové cenné papíry. Jednalo by se o prolomení zákazu úvěrování, který je v současnosti aplikován na příspěvkové organizace. Podobně nelogický je pak záměr MZ, aby za závazky vzniklé z hlavní činnosti NZO založené státem sám stát ručil, přestože majetek je ve vlastnictví samotné organizace a ne státu. Odůvodnění, podle kterého úprava navazuje na stávající úpravu ručení státu za závazky státních příspěvkových organizací je chybné. Státní příspěvkové organizace se liší v tom, že mají příslušnost k hospodaření s majetkem státu a tedy nespravují vlastní majetek, v tom případě je pak logické, že stát ručí za svůj vlastní majetek.

Před tím, než resort zdravotnictví přišel s podobným návrhem zákona, měl vytvořit koncepci zdravotnictví, která by definovala optimální velikost a strukturu nemocniční sítě. Bez této koncepce není možné vytvářet nástroje, prostřednictvím kterých mají být zařazována zdravotnická zařízení do privilegované sítě neziskových nemocnic, jak zamýšlí návrh zákona. Na tuto koncepci by pak měl navazovat plán investic do nemocnic, včetně nákupů drahých přístrojů. Ostatně vytvoření takovéto koncepce Česku doporučuje i OECD. Stejně jako ostatní doporučení mezinárodních organizací však zůstává ministerstvem zdravotnictví nevyslyšeno.

V textu návrhu zákona si nelze nevšimnout kupy dalších chyb relativně méně závažného charakteru, mezi něž patří rozsáhlá ignorace Legislativních pravidel vlády, vzájemný nesoulad jednotlivých ustanovení zákona v otázce předpokládané účinnosti nebo volné zaměňování pojmů jako příjmy a výdaje s výnosy a náklady nebo zákony s právními předpisy, což nejsou pojmy totožné a jejich užívání by mělo být v legislativě přesné a jednotné. Z tohoto hlediska nelze původní návrh hodnotit jinak než jako legislativní zmetek, který není dobrou vizitkou resortu zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že tak nekvalitní návrh zákona ministr Němeček s klidným svědomím předložil vládě k projednání, nevyvolává jeho nedávná sebejistota, že upravená podoba návrhu je tentokrát napsána „docela dobře“ velký optimismus.

Nejčtenější