Rozhovor s národním koordinátorem zavedení eura Oldřichem Dědkem
Zdroj: Lidové noviny | Datum: 8.1.2015 | Rubrika: Ekonomika speciál | Strana: 19 | Autor: Jan Žižka
* LN Zmocněncem pro zavedení eura jste od března 2007. Během těch více než sedmi let se ale vidina vstupu do eurozóny často spíše vzdalovala.
V jednom okamžiku ale byly vyhlídky zhlediska zavedení eura velmi příznivé. Bylo to v roce 2008, kdy kurz české koruny vůči euru velmi silně posiloval. Exportéři z toho byli velmi rozladěni a tlačili na tehdejší vládu Mirka Topolánka, aby s tímeurem konečně něco udělal. A premiér Topolánek tehdy veřejně prohlásil, že vláda by na podzim měla oznámit termín zavedení eura. Pak vypukla krize v eurozóně. A na jaře 2009 Topolánkova vláda nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně – během českého předsednictví v EU. Z ambiciózních plánů sešlo. Od té doby tu dominuje negativní nálada právě kvůli dluhové krizi. Překonat podobné nálady vyžaduje od politických reprezentací maximální víru v projekt eura, kterou vidíme třeba v pobaltských republikách.
* LN Pobaltské republiky jsou ale v jiné situaci. Už dlouho mají své měny pevně navázané na euro. Nemyslíte, že de facto byly v eurozóně už dřív?
Z ekonomického hlediska bezesporu. Země, která takto zavede pevný kurz své měny, se fakticky vzdává měnové politiky. Estonsko a Litva dokonce vědomě žádnouměnovou politiku neprováděly, jen garantovaly směnitelnost vlastní měny za devizy. Ale tím, že se tyto země staly členy eurozóny, získaly naopak možnost se na měnové politice podílet.
* LN Pro ně tedy formální vstup do eurozóny nyní znamená jasnou výhodu, zatímco my bychom se vlastní měnové politiky vzdávali.
Upobaltských republik je ale zajímavá ještě jedna věc. Navzdory tomu, že z ekonomického hlediska už prakticky nebylo co řešit, bylo složité o tom přesvědčit veřejné mínění. Podpora eura tam byla někde kolem padesáti procent. Tato situace přinášela velkou politickou výzvu – jít proti tlaku veřejnéhomínění a proti různým předsudkům. Myslím, že to je důležitý vzkaz i pro naši vládu. Zavedení eura není jenom čistě technický problém výměny jedné měny za druhou, ale také zásadní politický problém. Je nutné čelit předsudkům a počítat s tím, že veřejné mínění vše vnímá velmi intenzivně.
* LN V Česku je ale veřejné mínění vůči euru ještě skeptičtější, než bylo v Pobaltí.
Česká republika, Švédsko a Velká Británie tvoří triumvirát zemí, kde se podpora zavedení eura pohybuje kolem dvaceti procent. Kolem sedmdesáti procent lidí je v současné době proti jeho zavedení. Obávám se, že už se to netýká jenom eura. Začíná to prosakovat do celkové podpory českého členství v EU. Vnímání jeho výhod ochabuje. Myslím, že by si vláda měla uvědomit, jak jedno s druhým souvisí.
* LN Neukázala hospodářská a finanční krize, jak výhodné je mít vlastní měnovou politiku?
Myslím, že to je dvousečná zbraň. Krize dopadá na všechny země EU. A kdyby státy devalvovaly své měny kvůli podpoře domácí ekonomiky, ocitneme se přesně tam, kde byl svět ve třicátých letech minulého století. Říká se tomu buď měnová válka, nebo konkurenční devalvace. Země se v takové situaci předhánějí, kdo rychleji získá konkurenční výhodu prostřednictvím slabšího kurzu vlastní měny, aby podpořil domácí vývozy.
* LN Když Česká národní banka oslabuje korunu, je možné nazvat to konkurenční devalvací? ČNB uvádí, že to je jen jiný způsob, jak dosáhnout cenové stability v situaci, kdy jsou úrokové sazby prakticky na nule.
Česká národní banka potřebovala rozhýbat domácí poptávku. Její původní rétorika možná nebyla šťastná. Působila dojmem, že bankéři chtějí vystrašit občany, aby konečně začali utrácet. Cílem nicméně bylo zamezit deflaci, což je správné. Kdyby ale měly také jiné evropské země podobnou možnost devalvovat vlastní měnu a řešit tak čistě domácí problém, nastala by velmi komplikovaná situace. Jsem přesvědčen, že jednou z největších výhod eura je právě to, že se země eurozóny nemohou uchylovat ke konkurenčním devalvacím.
* LN Účastní se tedy ČNB měnové války?
Jisté je, že stanovení slabšího kurzu koruny mělo řešit čistě problém domácí ekonomiky, ochablé domácí poptávky. Je to řešení prostřednictvím vývozu našeho problému do zahraničí. Česká ekonomika je malá, takže v kontextu Evropy je celkový dopad celkem nevýznamný. Ale kdyby takto uvažovaly třeba Itálie, Francie, byl by tu další problém navíc.
* LN Eurozóna zažila problémy kvůli tomu, že státy porušovaly pravidla měnové unie – především Paktu stability, který stanovoval limity pro rozpočtové deficity.
Ta pravidla porušovaly dokonce i Německo a Francie…
* LN Myslíte, že to teď bude lepší? Všichni prohlašují, že to po zkušenostech z krize bude jinak. Ale třeba Francie už má zase velký problém s rozpočtovým deficitem.
Celá evropská integrace je založena na respektu k dohodnutým pravidlům. Není tu žádný četník, který by hlídal Německo a Francii. Když se tyto země rozhodnou, že budou pravidla porušovat, pohřbí celý projekt Evropské unie. Ale myslím, že si toho jsou vědomy. Na rozdíl od euroskeptiků si tyto země uvědomují nutnost integrované Evropy, která bude schopna čelit globalizaci a silným ekonomikám Spojených států i Číny. Koneckonců nyní vzniká bankovní unie, která je svým způsobem také unikátním řešením. Navzdory řečem o údajném rozpadu eurozóny vidíme v praxi další velký integrační skok, srovnatelný se zavedením eura. Jde o odevzdání národního bankovního dohledu nadnárodní instituci – Evropské centrální bance a vytváření společných krizových mechanismů.
* LN To je ale také další argument proti zavedení eura… V Česku asi docela silný, protože právě odevzdání bankovního dohledu se mnozí budou obávat.
Je to takový vděčný argument, který spočívá ve vyčíslování, kolik budeme muset přispět do evropského stabilizačního mechanismu a kolik budeme přispívat Evropské centrální bance na financování společného dohledu. Ale vláda by se také měla zabývat otázkou, jestli je politika černého pasažéra projevem nějaké státnické moudrosti. Velmi otevřená a zranitelná česká ekonomika je životně závislá na stabilizaci eurozóny. A je nesporné, že bankovní unie přispěje k vyšší stabilitě eurozóny. Namístě je proto také otázka, zda bychom k tomu neměli svým dílem přispět.
* LN Rozumím vašemu argumentu, ale kdybych to vzal čistě ze sobeckých českých zájmů – je lepšímít vlastníměnovoupolitiku? Ukázala to krize?
Když se podíváte na dvě křivky, které ukazují vývoj měnových sazeb Evropské centrální banky a České národní banky, ze vzdálenosti jednoho metru nepoznáte, která je která. Jsou si velmi podobné. Není pravda, že by vČesku byl nějaký jiný hospodářský cyklus, než je v eurozóně. Když jde nahoru eurozóna, míří tam také Česká republika. Když ČNB zvyšuje sazby, dělá to zhruba ve stejnou dobu i ECB. A naopak. Měnová politika ECB by byla pro českou ekonomiku stejně dobrá jako politika ČNB.
* LN Asi nejsilnějším argumentem proti zavedení eura je pro širší veřejnost obava z růstu cen. Ten může být spojený už se samotným zaváděním eurových bankovek a mincí. Z ekonomického hlediska je pak logičtější obava z následného růstu cen, který souvisí s vyšším tlakem na dohánění cenové úrovně bohatších zemí eurozóny. Jak to vnímáte?
Jsou tu skutečně dva problémy. Ten první spočívá v tom, že zavedení eura je významná systémová změna, kterou může řada obchodníků zneužít k neodůvodněnému zvyšování cen.
* LN Což se při těch minulých rozšiřováních eurozóny stávalo…
Veškerá data ale ukazují, že v období zavádění eura v jednotlivých zemích nedocházelo k nějakému výraznému cenovému nárůstu. Dopad nového zaokrouhlování cen v eurech nebo obnovování jakýchsi baťovských cen je omezený. Například slovenští kolegové odhadují, že jednorázový příspěvek tohoto faktoru do inflace činil asi 0,3 procentního bodu. To je zanedbatelné.
* LN Z ekonomického hlediska je závažnější ten druhý problém.
Ten druhý argument spočívá v předpokladu, že když po zavedení eura zamrzne kurzový kanál, dohánění bude probíhat jenom prostřednictvím cenové inflace. Tento argument je samozřejmě logicky správný. Teď jde o to, jak přesně se to projevuje v praxi. Když se podíváte na Slovensko nebo na jiné země po zavedení eura, nějaké dramatické zvýšení inflace tam nevidíte. Ale nelze z toho vyvozovat jednoznačné závěry – jsme přece jen v atypické situaci, kdy celkový cenový vývoj stále ovlivňuje dosavadní hospodářská krize.
* LN Podmínkami pro zavedení eura jsou takzvaná maastrichtská kritéria, která schválila Evropská unie. Jejich kritici říkají, že bychom si měli stanovit vlastní kritéria. Hodně aktivní byl v tomto směru Václav Klaus. Nejdříve bychom měli vyrovnat sílu naší ekonomiky, cenovou úroveň – tedy dosáhnout reálné konvergence, sblížení, a pak teprve vstupovat do eurozóny. Nezní to logicky?
Václav Klaus skutečně mluvil o takzvaných českolipských kritériích. Podle mě by otázka měla znít – co pomůže rychlejší konvergenci? To, že si zachováme korunu, nebo to, že se staneme členem eurozóny? Zavedení eura by bezesporu přivítali podnikatelé, exportéři. Těm by euro zjednodušilo plánování, zbavilo by je kurzových rizik. Nyní se musejí proti tomuto riziku zabezpečovat, což znamená konkurenční nevýhodu. Společná měna je zajímavá i pro zahraniční investory, pro které je nutnost počítat v české koruně překážkou. Euro tedy může podpořit zdejší podnikatele, což je významný prorůstový impulz.
* LN Jak ale chcete přesvědčit lidi, když říkáte, že hlavní výhody eura jsou pro podnikatele?
Od toho jsou politici, aby také něco nabídli občanům. Amyslím, že i argumenty pro občany jsou poměrně silné. Prostředí jednotné měny vytváří mnohem komfortnější situaci pro spotřebitele, zvláště v současném internetovém věku. Při nakupování na internetu si díky euru můžete bezprostředně srovnávat ceny v celé měnové unii. Na Slovensku po zavedení eura vyšlo najevo, že tamní ceny v obchodním řetězci Ikea jsou výrazně vyšší než třeba ve Vídni. Avyvolalo to tlak na snížení cen. Je něco jiného, když srovnáváte ceny s kalkulačkou v rukou a když máte ten rozdíl přímo na očích. Další výhodu zaznamenáte třeba při zahraničním platebnímstyku. Dnes ho prodražuje nezanedbatelný bankovní poplatek za transakci.
* LN Myslíte, že by současná vláda měla stanovit přesné datum zavedení eura?
Zavedení eura je vysloveně strategické rozhodnutí. Mělo by být oproštěno od momentálních nálad. Takové rozhodnutí by mělo vycházet spíše z úvah, jestli euro je strategicky významný projekt pro Evropskou unii a jestli eurozóna má potenciál se vypořádat s dosavadními problémy. Když si na tyhle otázky odpovíme nestranně, dojdeme k závěru, že evropští političtí lídři mají nesporný zájem na upevňování eurozóny. Nedovedou si představit, že by se evropská integrace mohla dál smysluplně vyvíjet bez společné měny a že by nastala opětovná fragmentace směrem k národním trhům s národními měnami. Euro má obrovskou politickou podporu, která garantuje dlouhodobý úspěch.
* LN Doporučil byste tedy českým politikům, aby stanovili jasné datum vstupu?
Můj pohled ekonoma vychází z toho, že když země plní maastrichtská kritéria, neměla by podle evropské legislativy vstup do eurozóny odkládat. Z tohoto právněekonomického hlediska tady nějaké silné důvody proti zavedení eura nenalezneme. Na druhé straně rozumím politikům v tom, že když sedmdesát procent občanů není vůči euru naladěno příliš příznivě, je nutné s veřejností pracovat. Není možné ji vystrašit, vyhrknout na ni – tak zavádíme euro. Chce to určitou politickou přípravu a je nutné vše lidem vysvětlit.
* LN Není taková předběžná opatrnost docela správný princip?
Předběžná opatrnost ano. Ale proti ní zase stojí úvaha, jestli Česko chce být členem integračního jádra Evropské unie. Což znamená podílet se na projektu eura v dobrém i ve zlém.