Novinky

Regulaci se musíme věnovat už když je v bruselských plenkách

oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace
oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace

Vydáno

  • Bankovní sektor
  • Finanční trh
  • Lidé MF
  • Náměstkyně ministra financí
  • Regulace finančních trhů
  • Rozhovor
  • Bankovnictví

Rozhovor s Lenkou Juroškovou, náměstkyní ministra financí.
Zdroj: Bankovnictví, číslo 9/2015, strana: 14-17, autor: Tomáš Houdek

Český bankovní sektor čelí v poslední době celé řadě regulací, ať už jsou to připravované standardy MREL nebo Směrnice MiFid II. Většina z nich přichází ze strany EU, přičemž nezřídka se stává, že pro implementaci v česku nejsou zcela doladěny. A právě na to, jak se směrnicemi EU pracuje a vůbec, jaký pohled má na český bankovní sektor ministerstvo financí, jsme se zeptali náměstkyně ministra financí Lenky Juroškové.

Jaký je Váš pohled na regulace v rámci českého finančního trhu? Nejsou příliš ve vleku EU?
Většina regulací u nás dnes samozřejmě vychází především z předpisů Evropské unie. U směrnic, které transponujeme, se ale snažíme využít možností, které máme, aby výsledné předpisy co nejvíc odrážely potřeby českého trhu. V evropské rovině se pak aktivně účastníme odborných diskuzí už při vytváření jednotlivých legislativních záměrů. A to při přípravě konkrétních návrhů směrnic, nařízení nebo zelených knih, z nichž různá opatření vycházejí. Novinkou je v současné době například Zelená kniha k přípravě Unie kapitálových trhů, kde jsme zastoupeni na expertních pracovních skupinách jak v rámci Evropské komise, tak na úrovni Rady EU. Jsme tak přímo u přípravy koncepčních dokumentů, tedy u prvopočátku regulace.

Mohou nějak podobu těchto regulací prostřednictvím ministerstva ovlivnit i české finanční instituce?
Zásadní témata se snažíme diskutovat s trhem. Nicméně je potřeba, aby byli i naši partneři připraveni sledovat situaci už ve chvíli, kdy je regulace teprve ve stádiu návrhu. Dávno předtím, než k nám přijde hotová směrnice. Pouze tehdy jsme schopni na základě diskuse na národní úrovni vyjednávat i v rámci odborných skupin v EU.

Jaká regulace ze strany EU je v současné době aktuální?
Nyní se jedná zejména o otázku nastavení požadavků na držení odepisovaných závazků bank známých pod zkratkou MREL. Snažíme se tlačit na vyšší úroveň flexibility, aby bylo možné nastavit výši parametrů MREL dle jednotlivých národních podmínek. To je klíčové právě pro český trh, který se v tomto liší od zemí západní Evropy.

Kolik svých lidí máte v Bruselu?
V Bruselu se čistě agendě finančního trhu věnuje jeden diplomat na Stálém zastoupení České republiky. Tento finanční atašé je naším permanentním zástupcem přímo na místě. Ovšem věcně za vyjednávání evropské regulace finančních trhů odpovídá ministerstvo financí a naši lidé nejen připravují veškeré instrukce a podklady, ale také se sami účastní klíčových jednání v rámci Evropské komise i Rady EU. Celkový počet těch, kteří se podílí na přípravě a vyjednávání legislativy v EU, není pevně daný. Reagujeme podle aktuální potřeby a zástupce, který se účastní konkrétního jednání v Bruselu, má v Praze podporu týmu kolegů, kteří s ním na dané agendě pracují a připravují mu podklady.

Je to dostatečné, nebo je třeba více lidí, aby sem proudil dostatek informací?
U většiny chystaných regulací jsme opravdu již od počátku. O připravované legislativě tedy přehled máme a snažíme se ji vést správným směrem. Účastníme se všech vyjednávání a diskuzí na dané téma a rozhodně to není tak, že přijde konečná verze a my ji jen přijmeme. Jak jsem ale říkala, je pro nás klíčové, abychom měli partnery tady v Česku připravené na diskusi už v první fázi. Budu moc ráda, když se trh více zapojí.

Tvrdí se, že u nás implementujeme pravidla později a čeští úředníci se k nim dostanou s méně znalostmi, co si o tom myslíte?
Myslím si, že je to do velké míry nedorozumění dané tím, že se na národní úrovni nevede dostatečná diskuze o regulaci, když je teprve v plenkách. V ten moment to nesmí být jen obecné úvahy, musíme se bavit o konkrétních zvažovaných opatřeních a jejich možných dopadech na český trh.
Samozřejmě chápu, že pro jednotlivé finanční instituce je náročné a nákladné všechno sledovat a modelovat v předstihu možné dopady, když se regulace nakonec třeba vydá úplně jiným směrem. Velmi se snažíme apelovat na jednotlivé účastníky finančního trhu, aby regulaci sledovali právě už ve fázi jejího vytváření, což je například situace již zmiňovaného MRELu. S některými hráči na trhu přitom poměrně úzce spolupracujeme a vytváříme modely, abychom i my měli argumenty pro pracovní skupiny EU.

Podíváme-li se ale na srovnání ČR a Slovenska, kde jsou ve spoustě věcí napřed, myslíte, že se u nich dá nějak inspirovat a plánujete nastartovat komunikaci se slovenskými protějšky?
Například dnes pracujeme na zákonu o úvěru pro spotřebitele, kde jsme se dívali také na to, jakým směrem šla legislativa na Slovensku, kde s ní přišli dříve. I když je v některých věcech Slovensko mírně napřed, snažíme se například právě u spotřebitelských úvěrů nebo
u hypoteční směrnice intenzivně jednat s trhem, což ovšem nějaký čas zabere. Osobně pak beru za důležitější tuto diskuzi a nalezení funkční varianty, než abychom pospíchali a připravili třeba nevyhovující předpis co možná nejdříve. Regulace finančních trhů není o rychlosti, ale o kvalitě, funkčnosti a stabilitě.

Takže je zájmem ministerstva více komunikovat s trhem než doposud?
Nechci a nemohu hodnotit komunikaci mých předchůdců, na našich odborech ale vidím velkou snahu mluvit s trhem. A těší mě dobré pracovní vztahy třeba s různými oborovými asociacemi. Rozhodně tedy mohu říci, že se o diskusi snažíme. Osobně ji považuji za naprostý základ, protože vždy je třeba najít funkční cestu a to bez konzultace se všemi stranami prostě není možné.

V současnosti se chystá také koncepce rozvoje kapitálového trhu, o co přesně se jedná?
Na koncepci pracujeme společně s Asociací pro kapitálový trh a dalšími partnery od letošního jara. V současné době se dokončuje její první verze, přičemž konkrétní detaily budou dále předmětem podrobné diskuze s odbornou veřejností a účastníky trhu. Hlavním cílem
je přinést českému kapitálovému trhu a oblasti investic jasnou a dlouhodobou vizi a tedy stabilitu. To je pro úspěšný rozvoj naší ekonomiky naprosto nezbytné.

Co si od koncepce slibujete?
Především podporujeme iniciativu, která vzešla přímo z trhu a souhlasíme, že jednotná koncepce rozvoje kapitálových trhů dnes chybí pro jejich větší zapojení do rozvoje českého hospodářství. V podobě, v jaké koncepci připravujeme, by měla především popsat, kde dnes jsme a jak kapitálový trh funguje. Z toho následně vyjdeme a jasně řekneme, kde bychom chtěli být a jak tam chceme konkrétně dojít. Dalo by se také říci, že koncepce souvisí s vývojem v EU, kde se hojně diskutuje téma Unie kapitálových trhů a připravuje soubor opatření k jejich zapojení do reálné ekonomiky prostřednictvím různých zdrojů financování. A to zejména pro podnikovou sféru. Stejně tak se unie snaží rozšířit prostor pro alokaci úspor obyvatel. Očekáváme proto, že se i díky přípravě koncepce na národní úrovni zapojí naším prostřednictvím do evropské diskuse více českých subjektů. Vzájemně by se měly obě aktivity potkávat a podporovat.

Plánujete v současné době nové regulace v rámci bankovního systému?
V poslanecké sněmovně jsou již dva zákony. Ještě letos by měl být schválen nový zákon o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, který transponuje evropskou směrnici BRRD. Dále pak poměrně zásadní novela zákona o bankách, obsahující nová pravidla
systému pojištění vkladů ze směrnice DGSD. U ní je důležité snížení výše příspěvků do Fondu pojištění vkladů. Předpokládáme, že celkový objem, který budou banky povinny odvést v příštím roce, by měl být přibližně čtvrtinový oproti letošku.

Nenarážíme na problém, že český bankovní systém je už bezpečný dost a další regulace budou pro něj pouze přítěží? Nehledě na fakt, že přijde-li větší krize, tak nás stejně regulatorní opatření nezachrání.
Vysoká míra stability finančního sektoru u nás rozhodně není jen důsledkem přísné regulace, ale také konzervativního modelu tuzemských bank. Mimo jiné také proto přestály finanční krizi bez intervence státu a v černých číslech.

Některé části segmentu jsou regulovány více, jiné méně. Nejvíce pak z toho finančního sektoru jsou regulovány banky. Čím si to vysvětlujete?
České banky spravují v podstatě tři čtvrtiny úspor českých domácností. Jelikož je jejich role takto klíčová, odvíjí se od toho potřeba regulovat je nejen na vstupu do odvětví, ale také během působení v něm. Nicméně se snažíme srovnávat regulatorní podmínky i s dalšími odvětvími, aby proti nim nebyly banky znevýhodněny. Například nebankovních poskytovatelů půjček se týká nový zákon o úvěru pro spotřebitele, který je již ve finální fázi. Nově budou muset splňovat řadu podmínek, aby mohli i nadále působit ve svém oboru.

Není problémem regulací skutečnost, že v mnoha případech jednu stranu poškodí, zatímco ta druhá si polepší?
Klíčové pro nás je, aby veškerá regulace byla vyvážená a funkční. Samozřejmě je potřeba, aby každá strana v něčem ustoupila, ale výsledkem musí být předpis, který trh nepoškodí, ale naopak mu ve finále pomůže. Například ochrana spotřebitele je pro nás důležitá priorita, snahou ministerstva ale zároveň je nastavit ji tak, aby byli zároveň zákazníci dostatečně chráněni a finanční instituce schopny dobře fungovat.

S ochranou spotřebitele souvisí i otázka finanční gramotnosti, která je momentálně poměrně podceněná. Vzniká na ministerstvu koncept, který by tuto úroveň posunul?
Naším cílem je finanční gramotnost v Česku nadále zvyšovat. Už se v této oblasti udělalo hodně práce a chceme na ní navázat, jsme v této oblasti přímo odpovědní za vytváření strategie. V roce 2009 byla zavedena výuka finanční gramotnosti na středních školách, od roku 2013 je povinná výuka také na základních školách. Nyní se problematice věnuje především Národní strategie finančního vzdělávání, která byla vládou schválena už v roce 2010 a její revize se plánuje na příští rok. Apeluje na to, aby se finančnímu vzdělávání dospělých věnoval sám finanční trh. Přesto se na těchto projektech spolupodílíme, například jsme partnerem portálu pro finanční gramotnost s názvem „Proč se finančně vzdělávat“. Ten odpovídá lidem například na otázky, jak finanční trh funguje, jak hospodařit s rodinným rozpočtem či, či radí s řešením dluhů.

Myslíte si, že samotný web bude stačit? Nebylo by efektivnější spolupracovat s ministerstvem školství?
Samotné webové stránky jsou první krok. Zároveň pracujeme společně s OECD na projektu, který pečlivě zmapuje finanční gramotnost v Česku. Momentálně probíhá dotazníkové šetření, na základě kterého budeme chtít zacílit projekty tam, kde to je opravdu nejvíc
potřeba. Další fází bude vyhodnocení dotazníkových šetření a v průběhu podzimu bychom chtěli začít komunikovat s trhem. Ptát se, jestli najdeme společné projekty a dokážeme některé nedostatky napravit společnými silami. Přičemž není samozřejmě vůbec vyloučena ani spolupráce s ministerstvem školství.

Není problémem v oblasti finančního vzdělávání roztříštěnost jednotlivých projektů? Kdy jeden projekt připravuje ČBA, další MF atd.?
Souhlasím, že by bylo nejlepší se spojit. Pro nás budou klíčové výsledky zmíněného dotazníkového šetření a vznikne pracovní skupina, která rozhodne, jakým směrem se na jejich základě vydáme.

Spousta lidí si dnes nedává pozor na své identifikační údaje a pak jsou jejich data ohrožena. Plánuje ministerstvo něco v této oblasti podniknout?
Prvořadá je opět edukace klientů a prevence útoků. Velmi přitom vítáme aktivní přístup bank, které třeba o útocích na elektronické bankovnictví průběžně informují a varují před riziky. Také proběhla kampaň České bankovní asociace o nebezpečí internetu zejména právě s ohledem na elektronické bankovnictví. Toto téma také určitě otevřeme příští rok v rámci diskuse o Národní strategii finančního vzdělávání.

Myslíte si, že v budoucnu nastane situace, kdy poměr bezhotovostních transakcí značně převýší ty hotovostní?
Zdá se, že trend směřuje k bezhotovostní ekonomice, alespoň v oblasti retailu. Druhá věc je ovšem otázka regulace, tedy kdy má a nemá stát do tohoto vývoje vstupovat. Nechceme se přiklánět k žádnému konkrétnímu řešení a technologii, stavět se na jakoukoliv stranu v konkurenčním boji. Vzhledem k úspěšnému rozvoji bezhotovostních plateb, ve kterých jsou Češi rekordmany, nevidíme nyní ani akutní potřebu trhu, abychom nějak zásadně zasahovali. Považujeme za nejlepší, aby se bezhotovostní placení prosadilo hlavně svými výhodami pro uživatele.

Jak se Vy osobně díváte na trend digitalizace v bankovnictví?
Myslím, že se díky tomu bude celé odvětví v následujících letech velmi dynamicky rozvíjet a měnit. Proto tento trend opravdu pečlivě sledujeme a bereme ho v potaz při přípravě nové legislativy. Stejně tak vnímáme, že banky jsou si samy vědomy proměny celého prostředí a například velmi intenzivně investují do svých IT systémů. Vidíme také nově vznikající obchodní modely a také posun samotných finančních institucí do dalších odvětví. Doslova můžeme říct, že digitální éra boří staré bariéry, což je velká výzva pro celý trh i jeho regulaci.

Chodíte do banky?
Chodím tam stále méně a méně a dovedu si představit, že jednoho dne tam nebudu muset jít vůbec. Vše si vyřídím třeba s videobankéřem přes internet.

S modelem bezpobočkové banky už přišla Air bank a teď začala masově pobočky stavět. Myslíte si, po této zkušenosti, že právě toto by mohl být ten směr, kterým společnost chce jít?
I když věřím, že digitalizace bude fungovat, zatím se bavíme o scénářích vzdálenější budoucnosti. V jaké fázi se tento scénář zastaví, to teď asi nikdo nedokáže přesně odhadnout. Je jistě stále mnoho lidí, kteří osobní setkání s bankéřem ocení a především ve složitějších životních situacích to tak nejspíš i zůstane. Proto nepředpokládám, že by se banky bez poboček obešly úplně, i když redukce jejich počtu se samozřejmě může objevit. Zvláště u těch velkých s velmi rozsáhlou pobočkovou sítí.

Myslíte si, že je v pořádku nabízet služby zdarma?
Je to samozřejmě otázka obchodního modelu každé banky. Nicméně bych citovala výstižná slova paní Zamrazilové, která ve vašem časopise napsala, že „Žádný oběd není zadarmo.“


Lenka Jurošková
Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze se bankovnictví a finanční regulaci věnuje celý profesní život. Po studiu v zahraničí získala na pražské právnické fakultě v oboru doktorský titul a vyučuje jej ve specializovaném předmětu. Pracovně působila v mezinárodní advokátní kanceláři, následně ve velké tuzemské bance a složila advokátní zkoušky. Před letošními prázdninami se pak stala odbornou náměstkyní ministra financí.

Nejčtenější