Novinky

Česko je pod náporem žalob, protože platí

oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace
oddělení 1002 - Vnější vztahy a komunikace

Vydáno

  • Investiční arbitráž
  • Lidé MF
  • Mezinárodní arbitráž
  • Mezinárodní arbitrážní tribunál
  • Rozhovor
  • Veřejný sektor
  • Zahraniční sektor
  • Lidové noviny

Rozhovor s Marií Talašovou, ředitelkou odboru Mezinárodní právní služby.
Zdroj: Lidové noviny | 2.5.2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 11

Nikdy v minulosti český stát nečelil tolika mezinárodním arbitrážím jako dnes. V běhu jich je jedenáct, jen za loňský rok přistálo na ministerstvu financí osm nových. Státu hrozí, že by mohl vyplatit až k deseti miliardám. „Co do nárůstu počtu sporů za poslední rok je na tom špatně hlavně Španělsko, a to stejně jako my kvůli investicím v oblasti obnovitelných zdrojů energie,“ říká šéfka arbitrážního odboru ministerstva financí Marie Talašová.


* LN Česká republika patří mezi nejčastěji žalované státy v mezinárodních arbitrážních sporech na základě smluv o ochraně zahraničních investic. Čemu je třeba to připsat?

Česká republika je v arbitrážích z celkového hlediska úspěšná, z dvaceti sporů se prohrály jen tři. Poslední spor s německým developerem kvůli nerealizované investici do obchodního centra v Liberci nejen že Česká republika vyhrála, ale byla jí přiznána i úhrada nákladů na právní zastoupení ve výši 70 milionů korun. Někteří investoři však mohli dříve nabýt dojmu, že Česká republika je slabý protivník. Dříve totiž prohrála arbitráž proti společnosti CME kvůli televizi Nova a proti Eastern Sugar kvůli cukerným kvótám a několika mimosoudním narovnáním, která byla v minulosti uzavřena ať už v důsledku politického tlaku, nebo za situace, kdy nebyla ani ještě podána žaloba v této věci. Myslím, že tyto případy mohly v někom vyvolat nešťastnou představu, že když se vytvoří mediální tlak a lobbuje se na vysokých místech, státní úředník ze strachu ustoupí. Důvodem může být i skutečnost, že v minulosti byly i příznivé rozhodčí nálezy utajeny, což bylo ve světě vnímáno negativně. Spousta advokátů pak měla pocit, že se snažíme utajit, že může docházet k špatnému jednání České republiky vůči zahraničním investorům, když žalobcům stojí za to jít do sporu se státem. My jsme se rozhodli starší nálezy zveřejnit a mezinárodní reputaci České republiky zlepšit.


* LN Které státy a proč jsou na tom srovnatelně „špatně“?

Jedná se zejména o jihoamerické státy. Nejvíc žalovaným státem je Argentina, zejména kvůli sporům souvisejícím s tamní ekonomickou krizí. Velkému počtu velmi významných sporů čelí též Venezuela či Ekvádor, jedná se zejména o spory související s vyvlastněním některých ropných společností. Arbitrážím čelí i sousední Slovensko a Polsko či například i tak vyspělé státy jako Kanada či Spojené státy americké. Co do nárůstu počtu sporů za poslední rok je na tom špatně hlavně Španělsko, a to stejně jako ČR kvůli investicím v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Z hlediska výše přisouzené částky je na tom nejhůře Rusko, a to kvůli arbitrážím ve věci Jukos.


* LN Je cestou – a jak komplikovanou, pokoušet se omezit počet úmluv o ochraně investic?

Stejně jako každou mezinárodní smlouvu lze i dohody o ochraně investic vypovědět. Mají ale specifikum takzvaných „survival clauses“, na základě kterých je investorům poskytována ochrana i několik let po odstoupení od dané smlouvy. Na evropské úrovni se za nadbytečné považují dohody na ochranu investic uzavřené mezi členskými státy Evropské unie, které jsou zároveň považovány za diskriminační, a tedy v rozporu s evropským právem.


* LN Jaké konkrétní kroky dnes podnikáte, aby bylo těchto smluv méně?

Jednáme o možném vypovězení smluv s ostatními státy EU. Obecně je naší snahou spíše dohody renegociovat, tedy znovu projednat tak, aby poskytovaly dostatečnou úroveň právní jistoty pro investory a zároveň chránily státy proti spekulativním žalobám a umožňovaly státům přijímat racionální regulace ve veřejném zájmu, aniž by se musely bát arbitráže. Starší smlouvy též obsahují mnoho vágních termínů, jako je například povinnost státu chovat se vůči investorovi „řádně a spravedlivě“. Takto neurčitý termín může být každým tribunálem chápán odlišně. Tato skutečnost je zdrojem právní nejistoty, která neprospívá ani investorům, ani státům. Do budoucna je tak třeba tyto pojmy v dohodách poněkud upřesnit či poskytnout vodítko k jejich interpretaci.


* LN Jsou naopak státy, s nimiž se i s ohledem na investice českých firem v zahraničí snažíme podobné dohody uzavřít?

Aktuálně finalizujeme tři smlouvy o ochraně investic. A to s Ghanou, Etiopií a Pákistánem. Dolaďují se poslední podrobnosti v jejich textech a během letošního roku by mohly být připraveny k podpisu.


* LN Kromě smluv je ovšem jistě více faktorů, proč se investoři snaží udělat si z Česka jakousi „kasičku“?

Jedním z důvodů může být i skutečnost, že na rozdíl od jiných často žalovaných států Česká republika vždy dostála svým závazkům a přisouzenou částku žalobcům zaplatila. To je podle mě správný přístup, ale může mít samozřejmě i negativní následky v podobě zvýšeného počtu spekulativních žalob. Podání žaloby je spojeno s mediálním tlakem a kritikou na hlavu právníků, kteří odmítají nároky žalobců mimosoudně narovnat. Jen cyklus je stejný. Nová vláda rovná se noví úředníci a nová šance na mimosoudní narovnání.


* LN Právě narovnání hrála velkou roli v tom, že se můžeme chlubit, že jsme tolik sporů neprohráli. Kolik narovnání vlastně bylo uzavřeno?

Česká republika historicky prohrála jen tři spory, a to se žalobci Eastern Sugar, CME a Pren Nreka. Vedle toho ale právě evidujeme vysoký počet mimosoudních narovnání. V minulosti byly pod hrozbou arbitráže mimosoudně narovnány spory i před tím, než vůbec došlo k podání žaloby. Celkově bylo narovnáno sedm investičních sporů.


* LN Která narovnání byla nejvyšší?

Samozřejmě nejznámější je dohoda o smíru s japonskou bankou Nomura kvůli pádu Investiční a poštovní banky, jež vyšla na 3,65 miliardy korun. Narovnávaly se také miliardové spory s ocelárenskou společností ArcelorMittal kolem privatizace Vítkovice Steel. Ještě před podáním arbitrážní žaloby se vyřešily smírem spory kvůli státním garancím za takzvané trvale se obracející zásoby. Pohledávky z nich vyplývající shromáždil britský obchodník Jonathan Wiesner a hrozil žalobami až o třináct miliard korun. Stát vyplatil asi desetinu. Smírem končily i drobnější spory. Třeba se společností K+Venture Partners kvůli pohledávkám, které tato společnost údajně měla vůči státním fondům rozdělujícím evropské dotace.


* LN Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?

I v zahraničí je narovnání běžným způsobem řešení sporů, z celosvětového hlediska skončí narovnáním asi třetina sporů. U nás je velmi časté, že za formálně zahraničními investory se schovává český vlastník, a je tak vhodné zkoumat, kdo je skutečným benefičním vlastníkem investice – což někdy jednání o narovnání komplikuje.


* LN Je to podle vás správná cesta, jak se zbavit nebezpečí proher? Je nějaký minulý spor, u nějž si nejste výhodností uzavřeného smíru jista?

Naší snahou je ochrana zahraničních investic takovým způsobem, aby výdaje státu s tím spojené byly co nejmenší. Připomínám, že narovnání je zpravidla spojeno s určitou finanční kompenzací investora. Vysoký počet narovnání by tedy spíše posiloval snahu investorů udělat si z České republiky vámi zmiňovanou „kasičku“. Co se týče dřívějších narovnání, nemůžu komentovat okolnosti jejich uzavření, protože jsem u toho nebyla. Mám informace jen zprostředkovaně od advokátů v té době zastupujících Českou republiku.


* LN Budete i vy chtít využívat tohoto institutu?

V některých případech je narovnání nejvhodnějším řešením, je skutečně nutné posuzovat každý případ individuálně. Možnost narovnání tak nelze do budoucna nikdy vyloučit, mezinárodní dohody vás navíc ke smírnému řešení sporů přímo vybízejí.


* LN Kolik aktuálně řešíte arbitrážních sporů a v jakém rozsahu?

Řešíme v současné době jedenáct arbitráží. Celková žalovaná částka je přibližně 5,5 miliardy korun.


* LNV průběhu doby se velmi významně snížily sumy, které investoři požadují. Čím je to způsobeno?

Přičítám to tomu, že jejich nároky jsou slabší. Výše žalované částky může být někdy ne zcela vypovídajícím údajem, neboť ji lze uměle hodně navýšit, zpravidla údajným, ovšem zcela nepodloženým ušlým ziskem. Umělé navýšení přitom není spojeno s žádnou sankcí, jen s hrozbou následného neunesení důkazního břemene. Se zástupci států, kteří se zabývají také arbitrážemi, jsme se shodli, že umělé navýšení žalované částky snižuje věrohodnost žalobce a taky snižuje možnosti mimosoudního narovnání.


* LN Nejkomplikovanější a také vlastně v celkové sumě největší jsou solární arbitráže. Čím jsou složité?

Který spor je nejkomplikovanější, lze jen obtížně říci, je však pravda, že solární arbitráže jsou specifické vysokým počtem žalobců a výší žalované částky. Doufáme, že rozhodčí tribunály dojdou ke stejnému závěru jako soudy vnitrostátní, tedy že zavedení solární daně ve výši 26 procent a později 10 procent bylo oprávněné. Stát má v oblasti energetiky a hlavně veřejné podpory právo na legislativní úpravy v případě nečekaných změn okolností. Veřejná podpora má vždy jen usnadnit konkurenceschopnost jejího příjemce, nikoliv mu zajistit nadstandardní zisky. Veřejná podpora nemůže své příjemce takzvaně překompenzovat. Pokud by tak Česká republika učinila, porušila by evropské právo. Stejnou argumentaci používá i Evropská komise.


* LN Chystá se změna legislativy, která vám usnadní najímání právních kanceláří. Máme alespoň jako jedna z nejčastěji žalovaných zemí dostatek vyškolených právníků?

Ministerstvo financí do minulého roku spoléhalo výhradně na externí advokáty – s čímž byly spojeny vysoké náklady na právní zastoupení a nebezpečí nedostatečné konzistence argumentace v jednotlivých sporech. Tuto situaci se snažím po vzoru států jako Kanada či Spojené státy americké změnit. Na ministerstvu financí je teď mladý a dynamický tým, který se na zastupování České republiky v arbitrážích aktivně podílí. Mají teď v tomto ohledu v oblasti arbitráží lepší příležitosti, než jaké by měli v jakékoliv advokátní kanceláři v České republice.


* LN Kolik se díky internímu týmu podaří ušetřit?

Přesné procento na konkrétním případu se odhaduje těžko, protože v minulosti si ministerstvo i na předžalobní úkony najímalo externisty. To teď děláme na ministerstvu sami. Dá se ale říct, že z celkové částky na zastupování v jednom sporu jsme schopni ušetřit za externí advokáty asi čtvrtinu. Celosvětově průměrná arbitráž přitom vyjde na sto milionů korun na právním zastupování. Samozřejmě existují extrémní případy, kdy právníci v případu Nomury v minulosti vyšli ministerstvo financí na půl miliardy.

Nejčtenější