Oldřich Dědek: Krize není o euru
Rozhovor s Oldřichem Dědkem, národním koordinátorem pro zavedení eura.
Zdroj: Lidové noviny | 21.1.2012 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 16 | Autor: František Bouc
I přes krizi v eurozóně, která ohrožuje existenci jednotné evropské měny, pokračuje národní koordinátor pro zavedení eura Oldřich Dědek ve své práci. „Nedomnívám se, že tyto práce zastarají. Pouze se v pravý čas aktualizují,“ říká.
* LN Vykonáváte funkci národního koordinátora pro zavedení eura. Co vlastně teď děláte?
V současné době je z pohledu mého úřadu zazimovací období. Nicméně i v tomto období je účelné vyvíjet nějaké aktivity. Účastním se pracovních skupin, které se zabývají problematikou eura. Dále se snažíme prostřednictvím webové stránky o zavedení eura informovat o problematice kolem eura a přistupování k eurozóně. Také se stýkám s médii, jsem často zván na různé přednášky. Pevně věřím, že jednoho dne se technické přípravy na zavedení eura znovu rozproudí. Proto i nyní ve zbývajícím čase vypracovávám zatím „do šuplíku“ metodiku přípravy státní správy na zavedení eura.
* LN Jak konkrétně vypadá metodika přípravy české státní správy na zavedení eura?
Například vypracovávám programové zázemí pro metodiku, aby mezi jednotlivými ministerstvy nemusely kolovat papíry, aby vše bylo v excelovských tabulkách.
* LN Jedná se o práci na plný úvazek?
Pracuji na poloviční úvazek.
* LN Neobáváte se, že mnoho z vaší práce „v šuplíku“ zůstane?
Zavedení eura je do značné míry standardizovaný proces. Musí být připravena legislativa na ochranu spotřebitele, měla by být vyjasněna úloha státní správy,měl by se vypracovat systém statistického zjišťování. Nedomnívám se, že tyto práce zastarají.
* LN Kolik lidí v současnosti pracuje na koordinaci zavedení eura v Česku?
V minulosti můj úřad zaměstnával tři další lidi. Jedna osoba se specializovala na komunikační kampaň, druhá řídila sekretariát a třetí vykonávala další činnosti. Nyní jsem všechny činnosti převzal na sebe.
* LN Jak často komunikujete s vládou?
Z usnesení vlády pro mě vyplývá, že bych měl vládu informovat o stavu příprav každý rok. Nejnovější materiál, který předkládám, bude vláda projednávat začátkem února. Je to zpráva o činnosti národní koordinační skupiny a informuje i o omezení jejích aktivit.
* LN Nespěje úřad ke zrušení?
Vláda v prosinci minulého roku konstatovala, že pro příští rok nebude usilovat o stanovení termínu pro zavedení eura. Vláda ale neříká, že přestane usilovat o zavedení eura, pouze že tak nebude činit v příštím roce. Odůvodňuje to tím, že v koaliční dohodě se hovoří o připravení technických podmínek pro přijetí eura za splnění dvou předpokladů. Prvním předpokladem je, že se podaří fiskální konsolidace, abychom byli schopni plnit maastrichtské rozpočtové kritérium. Druhým předpokladem je stabilizace dění v eurozóně. Pokud nedojde ke změně, zabezpečování minimálních činností vztahujících se k přípravám přijetí eura by mohla pokračovat. Hlavní slovo ale bude mít ministr financí.
* LN Kolik stojí Česko ročně příprava zavádění eura?
V současné době se jedná o zanedbatelnou částku, která se v podstatě omezuje na můj plat. Ten činí kolem 20 tisíc korun měsíčně.
* LN Je Česko již technicky připraveno na zavedení eura?
Od rozhodnutí vlády, že se euro zavede, do přijetí eura musí uplynout alespoň tři roky. Řada příprav musí začít až v průběhu tohoto období.
* LN Měli by čeští občané pod vlivem vývoje eurozóny získat šanci opětovně se v referendu vyjádřit, jestli euro v zemi chtějí?
Rozumím obavám lidí, zejména když jsou bombardováni informacemi, komu všemu byl snížen rating a kolik miliard je třeba nasypat do záchranného fondu. Eura se proto bojí. O přínosnosti eura bude možné českou veřejnost přesvědčit v okamžiku, až se eurozóna konsoliduje. Pevně věřím, že k tomu dojde. Obrovská snaha politiků o záchranu eura nevyplývá jen z nebezpečí obrovských nákladů v případě kolapsu eurozóny. Hlavním důvodem jsou rizika pro místní trh, pro svobodný pohyb zboží a kapitálu.
* LN K odstranění obchodních překážek ale není třeba mít společnou měnu, na to stačí být například v celní unii...
Z ekonomického hlediska je snadné argumentovat, že například oslabení kurzu měny je ekvivalentní tomu, když zavedete dovozní přirážku a přijmete exportní subvenci. To je ale neslučitelné s vnitřním trhem. Nestabilita měnového kurzu vnitřní trh komplikuje. Exportérům volatilita měnového kurzu komplikuje život, znevýhodňuje je. Velké podniky proto stále chtějí euro do Česka zavést. Euro je navíc výhodné i z pozice zahraničních investorů, kterým existence dvou měn prodražuje náklady.
* LN Proč by měla někomu vadit česká koruna, která dlouhodobě vykazuje stabilitu, zatímco euro se po deseti letech dostalo do existenčních potíží?
Podnikovému sektoru vadí fluktuace ve směnných kurzech. Přináší jim platby v řádech desítek milionů. Týká se to i drobných plateb. Nedávno jsem dostal drobnou platbu v eurech a banka si strhla poplatek 100 korun. Když platím v korunách, platba stojí šest korun. I v bankovních poplatcích je vidět zřetelný nepoměr. Jsem přesvědčen, že kdyby nepřišla krize eurozóny, euro bychom již zaváděli i u nás.
* LN Vývoj směnného kurzu koruny by ale neměl být vnímán jako klíčová konkurenční výhoda nebo nevýhoda. To by platilo, kdyby čeští exportéři fungovali pouze jako překupníci, a ne výrobci. Neměly by se domácí firmy, a nakonec i státy eurozóny, více zaměřit na skutečné jádro problému, tedy na posílení výkonnosti a efektivnosti ekonomik i firem?
Představa vnitřního trhu je, že podniky by si měly konkurovat ve schopnosti inovovat, prodávat. Když ale koruna posílí o 10 nebo 15 procent, tak to podnikům může zbortit obchodní plány.
* LN Externím vlivům čelí mnoho odvětví. Neměly by se ale vlády více snažit proniknout do jádra problému v eurozóně, změnit koncept přebujelého sociálního státu, řešit nejprve to, co Evropu rozděluje a dělá z ní prostor, ve kterém je jednotná měna neudržitelná? Argumenty o kurzu jsou z tohoto pohledu marginální...
To, zdali je kurz marginální, nebo ne, musí říci výrobci. Ti vyrábějí hodnoty, účastní se inovačního procesu. Prostředí, kde kurzové výkyvy nejsou, více stimuluje jak inovace, tak i férovou konkurenci.
* LN Co podle vás přivedlo euro do současných problémů?
Jsem pevně přesvědčen, že současná krize není o euru. Je to důsledek civilizační choroby, tíhnutí k deficitům. To přitom není jen problém EU. Budou se s tím muset vypořádat Spojené státy, v Japonsku zadluženost přesahuje 200 procent hrubého domácího produktu. Evropa na bariéru narazila nejdříve. Nyní řeší, jak se dostat zpět na špici průmyslových ekonomik, aby nebyla vnímána jako zdroj napětí a krize.
* LN Předkládají evropští lídři skutečně řešení, která zabrání tomu, aby se konkurenceschopnost Evropy dále nesnižovala?
Prioritou je zastavit filozofii neustálého zadlužování. Tady vidím upřímné snahy. Zavedení dluhových brzd, automatických sankcí – to zatím nikdo kromě Evropy neřeší.
* LN Sankce za překročení deficitu ale nejsou strukturální změnou, konkurenceschopnost ekonomiky nezvýší. Naopak ještě prohloubí dluhy dané země o výši pokuty...
Když bude vláda postavena před úkol výrazného snížení zadlužování země, musí provádět strukturální reformy. Řecko by se bez krize nikdy neodhodlalo k věcem, které v současnosti provádí. Stabilizační programy jsou plné strukturálních změn. Jejich efekty se ale dostaví později.
* LN Neustále se při posuzování reforem hovoří o snižování výdajů, zefektivnění výběru daní. Nepodceňuje se ale posilování tvorby bohatství, tedy ne jak daně vybrat, ale jak je vyprodukovat?
Neexistuje obecný vzorec. Musí se kombinovat úsporná i prorůstová opatření. To se podařilo například v Lotyšsku nebo na Islandu.
* LN Není přesto nevyhnutelné, že k ozdravení Evropy bude nutné znovu definovat celý model sociálního státu, přehodnotit systém miliardových subvencí?
To je součástí fiskální konsolidace. Je to citlivá politická otázka. Apolitický by měl být princip, že státy by měly ve střednědobém horizontu operovat s vyrovnanými rozpočty. Politické strany, které to nedokážou, nemají vytvořený program pro toto tisíciletí.
* LN Mělo by se Česko finančně podílet na ozdravení eurozóny, které není členem?
Obecná filozofie, která byla brána v potaz i při založení Mezinárodního měnového fondu, je taková, že země se občas dostanou do problémů. Kdyby nebyla dostupná externí pomoc, skončily by bankrotem. Jakmile finanční trhy dospějí k přesvědčení, že se země nedostane z potíží, začnou jí účtovat vysoké rizikové přirážky. V této situaci se zemím nevyplatí provádět fiskální konsolidaci, protože všechno spolknou lichvářské úroky. Záchranné mechanismy mají vytvořit prostor zemím, aby se mohly restrukturalizovat.
* LN V podnikovém sektoru je bankrot očistný. Proč je nutné mu tolik bránit v případě států? Vždyť v minulosti zbankrotovala Argentina nebo Rusko...
V Argentině se ale střílelo, tam se rabovalo...
* LN ... v Řecku již také létají v ulicích kameny...
... ale to je nic proti tomu, kdyby se nechalo klasicky zbankrotovat. Upřednostňování státních bankrotů je masochistické řešení. Navíc je potřebné vnímat nebezpečí efektu nákazy. Představa, že vyřešíme problém tím, že ponecháme Řecko vlastnímu osudu, je, jako když vystěhujeme nějakou skupinu občanů do Šluknovského výběžku a budeme si myslet, že tím se problém uzavře. Ve skutečnosti problém zesílí a nakazí celou společnost.