Novinky

Nikdo na světě nemůže říct, jak to dopadne

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Ministr financí
  • denik.cz
  • Rozhovor
  • Miroslav Kalousek
  • Daňová reforma
  • Státní rozpočet
  • Veřejný sektor

Rozhovor s Miroslavem Kalouskem, ministrem financí.
Zdroj: denik.cz | 5.11.2011 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 0 | Autor: Kateřina Perknerová

 


Strážce státní kasy Miroslav Kalousek má za sebou perný týden. Ve sněmovně hájil rozpočet, který se opírá o virtuální čísla, účinnost jeho daňové reformy se posune na rok 2014 a s Věcmi veřejnými je ve sporu kvůli zvýhodnění stravenek. Navíc při obstrukcích opozice byl jedním z nejvášnivějších obhájců vládních reforem. 
 
 
Ve středu prošel prvním čtením vládní návrh státního rozpočtu se schodkem 105 miliard korun. Proč koaliční poslanci schválili to, co i podle vašich slov nebude odpovídat realitě?

Někdy se prostě stane, že krizový vývoj je rychlejší než legislativní proces při sestavování rozpočtu. My musíme vycházet z nějakých prognóz, ale zároveň nejsme hluší a slepí k tomu, co se děje v eurozóně. V této chvíli nikdo na světě nemůže říct, jak to dopadne.

Nebylo možné na jaře a v létě odhadnout, kam se vývoj bude ubírat? O kritické situaci řeckých financí jste přece věděli už tehdy, přesto jste vyšli z odhadu 2,5procentního růstu.

My musíme postupovat podle zákona, který nám ukládá řídit se predikcí z konkrétního období. Rozpočtový proces začíná na jaře, kdy vycházíme z dubnové prognózy, data upřesňujeme v červenci. Ochlazení ekonomiky na jedno procento, což je poslední odhad, nás nepřekvapil, pokles evropského tempa růstu byl zřejmý. Pokud bychom s velkou pravděpodobností mohli předpokládat, že se skutečně česká ekonomika bude vyvíjet podle těchto předpokladů, tedy zhruba kolem jednoho procenta, stálo by za to rozpočet ještě přepracovat. Nicméně míra nejistoty, že to bude jinak...

Hůř...

Ano, hůř. Tato míra nejistoty je velká. Záleží to nejen na ekonomickém vývoji, ale značně i na politických rozhodnutích eurozóny. Kdybychom teď přepracovali rozpočet na jedno procento, budeme zatíženi obrovským rizikem, že to budeme začátkem příštího roku předělávat podruhé. Každý takový zásah představuje velké znejištění a přeskupování priorit. Pokládáme za mnohem rozumnější přepracovat to jenom jednou, až nebudeme střílet na tak pohyblivý cíl.

Opozice to vidí jinak, když říká, že jste předložili jen bezcenný cár papíru, o nějž se nelze nijak opřít.

Dovolím si zdůraznit, že to není pravda. Rozpočet je zhruba v bilionovém objemu, rozdíl mezi 2,5 a jedním procentem činí asi 17 miliard korun. To je téměř marginální záležitost. Kdyby to dopadlo dobře a ekonomika rostla kolem jednoho procenta, tak s propadem ve výši 17 miliard si každá exekutiva poradí, aniž by musela přijímat jakákoliv mimořádná opatření. Je to zhruba kolem tří procent provozních výdajů jednotlivých rozpočtových kapitol.

Takže co byste udělal?

Totéž, co letos, kdy propad oproti rozpočtovanému odhadu činí dvacet miliard, patnáct miliard v daních a pět v pojistném. Rozdíl dokážeme ušetřit na výdajích a nemusíme při tom nikoho znejišťovat.

Když říkáte, že 17 či 20 miliard je marginální částka, proč se tedy celé měsíce handrkujete o platy učitelů, lékařů či hasičů?

Neříkám, že je to marginální částka, každá koruna je důležitá. Nicméně v bilionovém rozpočtu je exekutiva schopna dvacetimiliardový výpadek na příjmové stránce ušetřit. Samozřejmě za cenu bolestivých opatření. My se ale obáváme, že to není poslední špatná zpráva.

Jakou máte na mysli?

Tou by byla lednová prognóza, která ukáže, že vývoj nebude v plusu, ale mínusu. My musíme být připraveni, že česká republika půjde do recese. Proto pokládáme za odpovědné mít do konce roku tři krizové scénáře pro horší vývoj, než je odhadovaný jednoprocentní růst včetně mimořádných opatření. Kdyby k tomu došlo, pouhé úspory na straně exekutivy by už nestačily, museli bychom navrhnout legislativní změny i na výdajové straně rozpočtu.

Logicky se tedy musím zeptat, jaké by to byly?

Nezlobte se, ale specifikovat je nebudu. Když teď řeknu jakýkoliv návrh opatření a předpokládaný scénář, tak z virtuální reality učiním realitu mediální. A to neudělám.

Stejně chci...

Ani vylučovací metodou ze mne nic nedostanete. Nebo ukončím rozhovor. Fakt skončím. Až budeme vybaveni takovou mírou jistoty, abychom řekli, že toto je nejpravděpodobnější scénář, tak teprve potom vám mohu předestřít, jaká opatření chystáme. Dřív ne. Spekulovat můžete vy, já spekulovat nesmím.

 

RŮST ANO, ALE BEZ DLUHŮ

Budete v koalici nadále prosazovat sjednocení daně z přidané hodnoty v roce 2013 nikoliv na 17,5 procentech, ale na 19?

Není žádným tajemstvím, že koaliční dohodu o DPH nepovažuji za šťastnou a že jsem si vždy přál jednotnou 19procentní daň s nižší sazbou na noviny, knihy a léky. Co vím, stejný názor má i premiér Nečas. Věci veřejné si vyvzdorovaly jiný výsledek. Pokud by svůj postoj chtěly kdykoliv přehodnotit, samozřejmě se rád vrátím ke své původní myšlence.

Poslanec KSČM Jiří Dolejš tvrdí, že problém vašeho rozpočtu není jen v nejisté budoucnosti, ale v celkové stavbě. Podle něj kladete důraz jen na škrty, místo abyste stimulovali růst. A prý opakujete stejnou chybu jako po krizi v letech 2008 až 2009.

Jsem hluboce přesvědčen, že ne. Přistupujeme k tomu každý z jiného úhlu. Můžeme diskutovat o krizích v letech 2009 a 2011, polemizovat o jejich příčinách dalších deset let, ale určitě se shodneme na jedné věci. Že je to důsledek kultury života na dluh. A to jak domácností, což se projevilo hypoteční krizí s epicentrem v USA, tak evropských států, které vylepšovaly životní úroveň svých obyvatel z deficitu. Na řešení jsou dva pohledy. Můžeme splasklou bublinu přifukovat prorůstovými impulzy, ovšem na dluh. To by chtěl pan poslanec Dolejš. Já říkám, že řešit dluhovou krizi dalšími dluhy je stejně efektivní jako hasit rafinerii benzinem. Pokud dojde k recesi, pochopitelně budeme hledat prorůstové impulzy, ale nesmíme si na ně půjčovat. Prostředky na ně musíme najít na úkor budoucí spotřeby.

To už jste ale mohli udělat dávno. Ministr průmyslu Martin Kocourek najednou přichází s proexportní koncepcí, která chce omezit závislost vývozu na Německu a nasměrovat ho na východní trhy. Tedy přesně s tím, po čem sociální demokracie a komunisté volají už pět let.

Příštích mnoho let ještě bude platit, že naděje pro podporu vývozu bude na trzích, které rostou. A porostou trhy Číny, Brazílie a Indie. Ale to je taková hezká hraběcí rada. Nástroje České republiky pro účinnou proexportní politiku jsou velmi omezené. Svoji konkurenční schopnost musejí prokázat především čeští podnikatelé. Úkolem státu je pomoci jim tím, že nebude překážet. Představa, že to výrobcům politici zařídí, je nabubřelá a nepokorná.

 

BLOKOVAT SNĚMOVNU JE VULGÁRNÍ A NESLUŠNÉ

Celý týden jsme byli svědky obstrukcí ve sněmovně. Může to nějak ovlivnit reformní úsilí vlády?

Ne. Ovlivňuje to úroveň českého parlamentarismu. Většina lidí má názor, že chování opozice je legitimní. Já si myslím, že už je za hranou legitimity. Obstrukce je pochopitelná a přijatelná u jednotlivostí, ale vzhledem k tomu, že ČSSD zvolila tento přístup ke všem předlohám vráceným Senátem, pak jde o zablokování práce ústavní instituce, což pokládám za klasický příklad zhrubnutí a vulgarity české politiky. Ta nespočívá v tom, že nějakému politikovi občas ujede vulgarismus, ale v tom, že se chováme neslušně a děláme něco jiného, než říkáme. Blokovat práci ústavní instituce je neslušné a vulgární.

Co má ale opozice dělat, když je hluboce přesvědčena například o tom, že vyvedení části penzijního spoření do soukromých fondů může ohrozit úspory budoucích důchodců a rozvrátit penzijní systém?

Nikdo nikam nic nevyvádí. Ty peníze zůstávají v penzijním systému. Zavedení druhého pilíře znamená příliv peněz do systému, nikoliv vyvedení. Na to stačí, aby člověk byl schopen sčítat, nemusí ani umět odečítat a násobit.

No, odečítat asi bude muset umět. Když totiž soukromý fond zkrachuje, budou důchodci nejen na nule, ale v mínusu.

Nebude. Pokud soukromé fondy zkrachují, je v zákoně pojistka, že vklady klientů nejsou předmětem konkurzní podstaty, nesmějí z nich být uspokojovány požadavky věřitelů a budou převedeny do jiného, zdravého fondu. Obavu, že ty peníze může někdo zcizit či o ně pojištěnci přijdou jiným způsobem, mohou šířit lidé neinformovaní, a těm to odpustím. Nebo ti, kteří úmyslně lžou, což jsou poslanci opozice, protože dobře vědí, jak to je.

Jistě ale připustíte, že už teď je na důchodovém účtu díra ve výši několika desítek miliard korun.

Na průběžném účtu je deficit, který musíme krýt z jiných zdrojů, část ze zvýšené DPH a část z dividend společností s majetkovou účastí státu.

Jenže deficit se určitě zvětší po vyvedení dvou procent sociálního pojištění do druhého pilíře. I na jeho zacelení to bude stačit?

Bude to stačit na únosný deficit účtu, který vždy musí být vykrytý z jiných zdrojů státního rozpočtu. Tak, jak budou vstupovat do starobní penze ročníky, které budou spořit v druhém pilíři, budou výdaje z průběžného pojištění klesat. Důchodová reforma znamená zvýšení, nikoliv snížení, peněz do penzijního systému a jeho dlouhodobou fiskální udržitelnost.

Většina politologů soudí, že lidé by i byli ochotni omezit spotřebu, ale nesmíří se s plýtváním a rozkrádáním státního majetku typu letadla CASA, ProMoPro, IZIP, Mostecká uhelná. Uvědomuje si to vaše vláda?

To je samozřejmě obecně platná pravda. V okamžiku, kdy má společnost pocit, že dochází k neefektivnímu zacházení s jejími prostředky, logicky je rozhořčená a klesá její ochota utahovat si opasky. Tady máme společnou odpovědnost. Politici, aby takovéto korupční skandály nebyly a média, aby nevyráběla falešné kauzy. Tedy ty, o nichž se později zjistí, že nebyly pravdivé, jež ale stejně zanechávají ve společnosti pachuť korupce, i když třeba k žádné nedošlo.

Nejčtenější