Novinky

Radek Urban: Ani průběžný penzijní systém neposkytuje nekonečnou garanci

oddělení 2101 - Tiskové
oddělení 2101 - Tiskové

Vydáno

  • Důchodová reforma
  • Lidé MF
  • Radek Urban
  • Veřejný sektor
  • Rozhovor
  • investujeme.cz

Rozhovor s Radkem Urbanem, náměstkem ministra financí.
Zdroj: investujeme.cz | 4.10.2011 | Rubrika: Investice

 



Opustil pozici místopředsedy představenstva největší české investiční společnosti, aby se stal náměstkem ministra financí pro finanční trh. „Za nutnost považuji reagovat na některé známé excesy, které se v posledních letech na trhu pojištění v souvislosti s distribucí vybraných pojistných produktů objevují,“ říká Radek Urban.

Na pozici místopředsedy představenstva Investiční společnosti České spořitelny působíte téměř dva roky. Co vás přesvědčilo k přijetí postu náměstka ministra financí?

Nabídku jsem vyhodnotil jako mimořádně zajímavou. Během své praxe v soukromém sektoru jsem jak s Ministerstvem financí, tak s Českou národní bankou dlouhodobě spolupracoval. Navíc jsem ještě v letech 1990 - 2001 v ČNB pracoval, také v oblasti finančních trhů, a to i na mezinárodní úrovni. Doufám, že se mně podaří něco ze svých zkušeností zúročit ve prospěch rozvoje českého finančního trhu. Na druhou stranu nejsem žádný „vyslanec“ finančního trhu na ministerstvu.

Budete obě pozice vykonávat současně?

Ze všech svých pozic v soukromém sektoru jsem rezignoval ke 14. 9. 2011, ještě před svým nástupem na ministerstvo. Jinak by to přece nešlo.

Vaší „specializací“ na ministerstvu jsou finanční trhy. Na jakou jejich oblast se budete soustředit v první řadě?

Na penzijní reformu. Samozřejmě se však budu zabývat i ostatními institucemi finančního trhu, protože každý segment čeká relativně brzo celá řada nových zákonů, zejména (ale nejenom) vyvolaných evropskou úpravou (banky, pojišťovny, penzijní fondy, podílové fondy a burzy). Zabývat se ale budu také základní infrastrukturou finančního trhu (vypořádáním obchodů, centrálními protistranami, derivativy, depozitáři, půjčováním cenných papírů, finančním zajištěním, close-out nettingem, a podobně).

Kde vidíte největší potíže finančního trhu v České republice?

Náš trh je v evropském srovnání bohužel malý, a to je objektivně dáno velikostí HDP, velikostí úspor, převahou bankovního financování, čtyřiceti lety devastace tržních principů a nedostatečným finančním vzděláním obyvatelstva. Na druhou stranu u nás máme jeden z nejlépe fungujících finančních trhů v postkomunistické Evropě.

Od doby vnější směnitelnosti v r. 1995 přes velmi dobře překonanou krizi režimu směnného kurzu v r. 1997 až po dnešní rekordně nízkou rizikovou přirážku státních dluhopisů se trh vyvíjí velmi dobře. Devizový trh funguje naprosto dokonale, stejně jako trh krátkodobých úrokových produktů. Také Burza cenných papírů i Centrální depozitář fungují bezchybně.

Úrokový trh na jedné straně trpí nedostatkem emisí podnikových dluhopisů, a paradoxně nízkým státním dluhem, takže likvidita státních dluhopisů není srovnatelná s německými nebo francouzskými státními dluhopisy, ale např. úrokové swapy jsou likvidní dostatečně na to, aby se dala zkonstruovat realistická výnosová křivka.

Byl bych idealista, kdybych očekával, že u nás budeme mít zastoupeny úplně všechny instrumenty finančního trhu, např. i likvidní trh burzovních derivativů typu futures, ale zdá se, že OTC forwardy a FRAs ho úspěšně zastoupily. Co bych ocenil, je větší likvidita repo trhu a více půjčování cenných papírů.

Pokud se týká účastníků trhu, jsou velmi profesionální mj. i proto, že svoji práci berou nejen jako řemeslo – dokladem je například bezchybné fungování referenčních sazeb PRIBOR, bezproblémové kotování většiny titulů na OTC trhu a samoregulační postupy dokumentované např. vzorovými smlouvami, na kterých se všichni shodují.

Největší potíže pak možná vidím v přílišné regulaci, která neustále přichází z evropských institucí.

Jednou ze stěžejních oblastí, na které je v poslední době zaměřena pozornost ministerstva, je distribuce na finančním trhu. Jak vnímáte distribuci z vašich zkušeností místopředsedy představenstva největší české investiční společnosti?

Moje předchozí zkušenost z oblasti distribuce byla jistým způsobem limitována příslušnosti k velké finanční skupině, kde distribuci zajišťovala banka prostřednictvím svých poboček. Nicméně pravidla zejména daná směrnicí MiFID platí pro všechny. Paradoxně se mně mohlo zdát, že banky jsou pod větším dohledem než nebankovní producenti i distributoři, protože se banky snadněji kontrolují.

Budete se na oblast distribuce na finančním trhu zaměřovat z pozice náměstka ministra?

Novela zákona regulujícího zprostředkování pojistných produktů je prvním krokem k budoucímu sjednocení pravidel distribuce finančních služeb. Takže ano, na tuto oblast se také zaměřím. Návrh novely tohoto zákona vnímám především jako žádoucí krok směrem ke sjednocení roztříštěné stávající sektorové regulace ochrany spotřebitele a vstupu zprostředkovatelů do odvětví. Ucelený legislativní pohled na finanční trh považuji v kontextu jeho vývoje za nezbytný, samozřejmě s vědomím potřeby zachování některých specifik, které jednotlivé sektory vykazují.

Pravděpodobně bude schváleno vytvoření II. penzijního pilíře na principu soukromých penzijních společností. Jak ho vnímáte?

Česká republika čekala více jak deset let na konkrétní návrh reformy důchodového systému. Byť je současné znění návrhu výsledkem dlouhých měsíců diskusí a kompromisních úprav, základní myšlenka a vzkaz občanům zůstává stejná – reforma důchodů je reformou osobní odpovědnosti.

Je na občanech, zda dobrovolně zvolí účast ve II. pilíři. Stejně tak je na nich, zda využijí nabídky státní podpory – přímé i nepřímé – při spoření ve III. pilíři. Podstatné je, aby si uvědomili, že na výdaje na stáří je třeba vytvářet rezervy již od vstupu na trh práce. Z průzkumu Ministerstva financí vyplývá, že si na důchod spoří pouze 60 procent populace. Zhruba stejná část populace již přemýšlela, z čeho bude žít v důchodu. A to je málo.

Je podle vašeho názoru fondový pilíř penzijního systému správně nastaven? Jaké změny byste uvítal?

Fondový pilíř je jednoznačně nastaven dobře. Oddělením majetku budoucích důchodců od majetku správcovské společnosti je zajištěna jedna úroveň ochrany majetku. Existencí povinného konzervativního fondu, resp. fondu státních dluhopisů, se odstraňuje kreditní riziko. Povinnost měnového zajištění investic do korun odstraňuje kurzové riziko. Kapitálové vybavení budoucích poskytovatelů služeb (např. min. 300 miliónů korun ve II. pilíři) a povinnost předkládat obchodní a provozní plány a povinnost předchozího schválení vedoucích osob je dostatečnou zárukou, že i reputační rizika budou dobře ošetřena.

Legislativní rada vlády nedávno „shodila ze stolu“ novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích (zákon č. 38). Jednou z jeho nejkontroversnějších částí byl a regulace nákladů. Je podle vás regulace nákladů řešením mnohdy špatné distribuce finančních produktů?

Názor na tuto konkrétní problematiku (regulace nákladů) si teprve tvořím. Za nutnost však považuji reagovat na některé známé excesy, které se v posledních letech na trhu pojištění v souvislosti s distribucí vybraných pojistných produktů objevují.

Rád bych zdůraznil, že návrh novely odráží závěry dlouhodobé odborné diskuse Ministerstva financí s trhem, byť připouštím, že vzhledem k různorodosti zájmů, které jednotlivé dotčené strany při projednávání návrh prosazovaly, byla tato debata složitá a hledání kompromisního znění obtížné.

Budu samozřejmě usilovat o to, aby vypořádání připomínek, které k návrhu novely zazněly v rámci projednávání na Legislativní radě vlády, přispělo k odstranění některých nejasností týkajících se záměrů ministerstva a celkově zajistilo pro novou úpravu vyšší míru podpory.

Jednou stranou mince jsou dobře nastavená pravidla, druhou pak fungující systém dozoru nad jejich dodržováním. Integrace dozoru do České národní banky před pěti a půl lety byla jednoznačně správným krokem. Věřím, že dozor bude i nadále fungovat efektivně a zvládne i na evropské poměry značně nezvyklé množství pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří operují na českém trhu. S novou regulací zprostředkování pojistných produktů, resp. do budoucna jednotnými pravidly distribuce na celém finančním trhu, přijdou nové výzvy.

Cenová regulace je též součástí fondů v rámci penzijní reformy – a to i v tzv. 3. pilíři. Je podle vašeho názoru nezbytná? Je nastavená dobře? Jak byste ji upravil, kdyby záleželo pouze na vás?

Za podstatnou komponentu důchodové reformy považuji také reformu stávajícího III. pilíře, tedy stávajících penzijních fondů. Je naprosto zásadní, aby došlo k oddělení majetku, uvolnily se stávající investiční limity a tento pilíř mohl přinést rozumné zhodnocení prostředků. Samozřejmě toto nelze provést bez toho, aby se posílila odpovědnost účastníka, tedy bylo na něj přeneseno investiční riziko. I když to může být předmětem kritiky, z mého pohledu se jedná o zásadní a správný krok kupředu.

A pokud jde o garance, jsem přesvědčen nejméně o dvou věcech: za prvé, že ani první pilíř, tedy průběžný systém, neposkytuje nekonečnou garanci – pro všechny by například mělo být varování z Lotyšska, kde stát vlivem krize snížil důchody o 30 %. A za druhé, konkurenční prostředí se postará o dostatečnou nabídku fondů i ve 3. pilíři s prvky garance.

Jak vnímáte současnou „krizi“ eurozóny? Udrží se jednotná evropská měna v současné podobě, nebo ji některé státy budou muset opustit?

To je politická otázka, a proto bych na ni nerad odpovídal. Z pohledu tržní praxe však vždy budu opakovat, že bychom měli poslouchat, nebo alespoň naslouchat tomu, co nám finanční trhy říkají. A říkají nám toho prostřednictvím kotovaných sazeb, kurzů, rizikových přirážek a cen aktiv skutečně hodně. Nesmíme zapomínat, že tvůrci trhu si za svým názorem stojí prostřednictvím svých nabídek a poptávek podložených reálnými penězi.

Česká republika jakožto malá otevřená ekonomika je pod značným vlivem okolních zemí. Do jaké míry může podle vašeho mínění dohled a regulace „uvnitř“ státu zvýšit stabilitu finančního trhu v ČR?

Do velké míry. Tím, že si nebudeme v rámci lidové tvořivosti dělat život těžší, než je potřeba, a přidávat další vrstvy regulace nad to, co takzvaně „přijde“ z Bruselu – když už poslanci Evropského Parlamentu nezastavili novou evropskou direktivu před tím, než vznikla - nemá cenu ji doma měnit. Říká se tomu „no goldplating“. Tím, že budeme přebírat vyzkoušené postupy – dobrým příkladem je například zákon o finančním zajištění. Tím, že budeme podporovat nejlepší praxi a nebudeme tolerovat podvodníky. Tím, že budeme důsledně dbát na dodržování pravidel volné soutěže, rovné zacházení a finanční vzdělávání.

Nejčtenější