Jde o důvěru plátce daně
Proti
Povinnost mlčenlivosti chrání informace, které správce daně získává o daňových subjektech. Povzbuzuje je, aby tyto subjekty správci daně otevřeně poskytovaly podrobnosti o svých osobních a finančních záležitostech. Ačkoli daňové zákony ukládají povinnost uvést a prokázat všechny skutečnosti pro správné a úplné stanovení jejich daňové povinnosti, je dobrovolný aspekt velmi důležitý. Stát má motivaci k dobrovolnému plnění daňových povinností rozšiřovat, ne zužovat. Průlomy do povinnosti mlčenlivosti musejí být výjimečné, každý musí být ospravedlněn. Vždy jde o střet dvou protichůdných oblastí veřejného zájmu: zájem daňového subjektu na ochraně důvěrných informací, které povinně poskytuje správci daně, a odlišný zájem orgánu, který chce tyto informace využít pro jiné než daňové účely. Příliš zásahů (nebo neadekvátní zásahy) do suverenity daňového tajemství může ohrozit jeho podstatu.
V daňovém řádu je výčet trestných činů (ne všech!), kde je mlčenlivost prolomena vůči soudu a státnímu zástupci a kde je oznamovací povinnost správce daně vůči všem orgánům činným v trestním řízení (tedy i policii). Neplatí tedy absolutní zákaz poskytovat informace získané při správě daní. Patří sem i trestný čin úplatkářství. Proto považuji rozšiřování přístupu do chráněných dat kvůli protikorupčním opatřením za ne zcela objektivní. Nový daňový řád zruší speciální pravidlo, které od roku 2004 ne zcela systematicky umožňuje specializovaným policejním složkám určeným ministrem vnitra vyžadovat i informace, které nemají vazbu na vyjmenované trestné činy. Je to nerovnováha ve vztahu k ostatním orgánům činným v trestním řízení; specializovaná složka policie má právo přístupu větší než soud či státní zástupce.
Díky oznamovací povinnosti správců daně je předávání dat sloužících k odhalování trestné činnosti možné i bez dalšího průlomu vůči specializovaným policejním složkám. Stačí, aby policie využívala dané možnosti a spolupracovala se správcem daně. Není nutný autoritativní a jednostranný postoj policie.
Ondřej Jakob
Zdroj: Týden | 25.10.2010 | rubrika: Názory a komentáře | strana: 61 | autor: Ondřej Jakob